No, řekněte sami – chce snad někdo něco nového od těchto mohykánů švédské deathové scény? Já bych si troufl tvrdit, že ne. Centinex mají své zaryté odpůrce, kteří jim vyčítají, že hrají už skoro 11 let to samé. No ale tyhle lidi si tohle CD nekoupí, takže se jimi netřeba zabývat. Naopak se stále najde dost těch, kteří dokáží ocenit, že Centinex jsou po těch mnoha letech, spoustě změn v sestavě a přicházejících a odcházejících trendech stále těmi Centinex, jak jsme je znali v době Subconscious Lobotomy či Malleus Maleficarum. K jedné změně ovšem došlo – od těch dob jsou Centinex mnohem vyhranější a mnohem zkušenější při skládání nových songů, což se logicky musí pozitivně podepsat na kvalitě tvorby. Takže po EP‘s Shadowland, Bloodhunt a po 7“EP Apocalyptic Armageddon tu máme opět řadovku! Už obal Hellbrigade je řádně temný – gotická katedrála v temném nočním svitu je podle mne podstatně lepší motiv, než třeba ten tank na Bloodhunt. Mimo to mnohem lépe vystihuje tvorbu Centinex. Tihle okovaní Švédové jsou stále stejně posedlí krví a peklem jako na začátku. Fakt, že klasické studio Sunlight vyměnili za Black Lounge, nic nezměnil na vrtačkovitosti jejich kytar. Troufám si tvrdit, že Hellbrigade je lepší, než byla obě poslední EP‘s a snad lepší, než Reborn Through Flames. Zvuk je krystalicky čistý, ale stále řádně drsný, takže klasické „švédské“ melodie pěkně vyniknou, aniž by songy ztratily na síle. Možná, že na Hellbrigade najdete o něco víc melodie než dřív... nevím. V každém případě jsou to stále Centinex a vy se tedy můžete opět polít krví, nasadit stahováky a začít výt společně s nimi... No posuďte sami, není to krása – The Eyes Of The Dead, Emperor Of Death, Bloodconqueror, Neverending Hell... co chcete víc? Celkem devět záseků vikingskou sekyrou uzavírá titulní Hellbrigade. S chutí do toho!!!