Tak vám nějak nevím, koho chce vlastně vydavatel tohoto dvojitého DVD oslovit. Pamětníky prezentovaného festivalu z let 2005 a 2006, odkud pochází i veškeré živé záběry? Možná, vždyť ti přece budou mít důvod příjemně si zavzpomínat. Není to ale přece jen trochu pozdě? Nebo se jedná jen o výsledek pochopitelné snahy o nalákání co největšího počtu dalších návštěvníků na jedinečnost festivalu, která je představována právě tímto způsobem? O tom si rovněž troufám pochybovat, neboť na podobnou „jedinečnost“ narazíte na spoustě dalších míst, zatímco ona opravdová festivalová výjimečnost byla už nejspíš dána do vínku zcela jiným dostaveníčkům. A dál?
Dál už nejspíš nebude nic. „Sweden Rock Festival“, jehož historie sahá až do roku 1992, odkdy se 
každoročně koná na začátku června blízko malé vesničky Sölvesborg v nejjižnějším cípu Švédska, je dozajista jedním z mnoha festivalů, které přinášejí zajímavou porci muziky, nicméně nic zcela zásadního od něj (soudě alespoň podle představovaného 2DVD) očekávat nelze. Hromadu kapel nejrůznějšího tvrdě hudebního zaměření a stupně všeobecné známosti a oblíbenosti, to vše na celkem pěti pódiích a ve čtyřech dnech zdánlivě nekonečné zábavy pro více jak 30.000 návštěvníků. Jak říkám, nabídkové menu velmi slušné, nicméně pro našince nijak extrémně přitažlivé. Vždyť kdo by také vážil mnohasetkilometrovou cestu za shlédnutím skupin, které si v pohodě může dát na vystoupení domácím či eventuelně v některé ze sousedních, hlasité hudbě rovněž zaslíbených zemí.
Pokud už to tedy musí přece jen být, pak vězte, že víc než standardní festivalové DVD vám tahle „dvojplacka“ nemůže dát, pakliže samozřejmě nesplňujete onu tradiční výjimku, totiž, že jste se původně zúčastnili přímo na místě. To je známá věc a od toho se také vše odvíjí. Mně osobně (reálné zkušenosti nemaje) ty více než dvě hodiny hracího času bohatě stačily jen jednou a mohu myslím spolehlivě prohlásit, 
že splněním recenzentské povinnosti pro mne tohle DVD ztratilo veškerou přitažlivost. Ostatně, i tak jsem měl dost práce, abych ji tam vůbec někde objevil. Nemluvě o poněkud statické kameře, střídající jen několik málo brzy předvídatelných pozic, nenašel jsem na prvním, spíše metalovém disku, ani na tom druhém, pro změnu mnohem více rockověji laděném, vystoupení, které by mě svou živelností a strhujícím provedením (snad kromě agilního Teda Nugenta, který se v klasice „Cat Scratch Fever“ s kytarou v rukách a mikroportem u úst opravdu vydává ze všech sil) nějak významněji zaujalo. Záchranná brzda, totiž bonusový klipový materiál, nefungovala rovněž, a situace tam byla ještě o fousek tristnější. Kompletní desítka videoklipů, vesměs méně známých kapel příslušně tvrdého ražení, je opravdu jen pro otrlé a zodpovědně mohu prohlásit, že mě z ní zaujali snad jen PERFECT SYMMETRY ve skladbě „Evacuate Soul“, příjemně laškující s četnými nástrahami moderního neo - thrashe. Jinak kde nic tu nic, i když je nad slunce jasné (a záběry z četného publika to jenom dosvědčují), že kdo na oba ročníky festivalu dorazil, ten se dobře pobavil. Ale upřímně, co my s tím teď?
