Ponurý zapadákov a jeho specifické zákonitosti jako ideální kulisa k rozehrání tajuplného filmového příběhu posloužila už nesčetněkrát a tentokráte se podobným schématem nechali inspirovat i dánští tvůrci. Románu Erlinga Jepsena se s režisérskou taktovkou zhostil Henrik Ruben Genz, který si velmi solidní renomé dokázal vydobýt svým tři roky starým snímkem Číňan. Typickým skandinávským černým humorem nasáklá podívaná čeká na diváky i v jeho prozatím posledním snímku, který si z letošního karlovarského festivalu odnesl hlavní cenu. Těžko soudit, jestli po zásluze, i samotné názory na film se velice různí. Faktem však zůstává, že ač se v nabídce severské kinematografie nebude jednat o představitele z řad nejsilnějších, pověst své škole rozhodně nezkazí. Troufám si tvrdit, že právě naopak.
V zapadlém dánském městečku (lépe řečeno větší vesnici) přichází na uvolněné místo policisty mladý Kodaňan (Jakob Cedergren), který tam byl kvůli fatálnímu profesionálnímu a osobnímu pochybení poslán především za trest. Kromě toho, že se na poklidném místě, kde „se vlastně nic neděje“ bude především nudit, se postupně seznamuje a chtě nechtě prolíná svůj osud s osudy místních lidí. Otřepaná zápletka poslouží jako roznětka zvláštně morbidního manželského trojuhelníku, do kterého pak zasahují rázovité vesnické postavičky. Tyto jsou všechny skrz-naskrz zkažené a pokrytecké a morálky byste se v nich nedohledali ani do soudného dne. Díky tomu si lze jen velice těžko najít nějakou oblíbenou hlavní postavu. Tou by mohl být právě mladý policista, kterého čeká „westernový“ úkol v podobě získání si respektu místních. Respektu těch, jejichž náklonnost by za normálních okolností neměla žádnou cenu, ale na místech, kde se „všechny problémy řeší v močálu“ rozhoduje o jeho bytí, či nebytí. Dříve, než se stihne řádně rozkoukat, musí se vypořádat s dalším problémem, kterým se ukáže být tragická existence manželky místního hrubiána. Tato zvláštní (ono by se to dalo prohlásit asi o všech obyvatelích městečka) bytost, která mezi místní nikdy úplně nezapadla, vidí v nově příchozím ztělesnění světa, do kterého chce odejít. Pochmurnost prázdných ulic, ve kterých věčně hučí severák a které tvoří kulisy městečka obývaného lidmi mimo „normální svět“ pak dokonale dokreslují záběry na nehostinnou rovinatou krajinu dánského venkova.
Genz tento dramatický příběh odlehčuje s typicky dánským způsobem, a to nenapodobitelným černým humorem. Jsou jím nabité dialogy a je jím nabité i obrazové ztvárnění. Jistota, se kterou se proplouvá mezi různými žánry, jakými jsou drama, černá komedie, horor anebo mysteriózní thriller, nedovolí, aby se těžiště snímku přesunulo do nežádoucích míst. Právě v tom tkví jeho nejhlavnější devíza a divácká přitažlivost. Navzdory pomalejšímu ději si dokáže diváka vtáhnout do svého zkaženého a nepříliš lákavého světa líných křupanů žijících v kraji, kde chcípnul (nejen) pes. Ve skutečném životě by se tam hrnul asi jen málokdo, ale ve filmovém provedení dánského režiséra se jedná o výlet úchylně přitažlivý, morbidně zábavný a buransky podmanivý. Těch sto pět minut uteklo jak voda.
