Současná poloha uhlobroďáků nejvíce působí jako pokus o navázání na přetrženou nit německých GUANO APES, a to bohužel se všemi typickými nemocemi, které mohou podobný pokus v našich podmínkách provázet. Těmi jsou neprofesionální produkce, absence silných míst, jistá nedomrlost a nedotaženost materiálu a určitá dávka českého bigbítismu. Ku cti kapele jest to, že instrumentální složka je prosycena aranžérskou zkušeností a hard rockový základ, tu a tam křísnutý stonerovým odérem, není poznamenán obvyklou dávkou plytkosti, k čemuž lze kapele pogratulovat. Střednětempým skladbám jednoznačně kraluje kytara, která táhne celek kupředu a za sebou nechává až příliš konvenční a poněkud unylou rytmiku, která nejčastěji přispívala k zívnutí, které poslech tohoto kotouče provázelo. Samostatnou kapitolou je zpěv, ve kterém je znát až příliš viditelná snaha o přiblížení se poloze a barvě Sandry Nasic. Velkou škodou je i to, že se Sandrou Nasic nasává mladá zpěvačka Petra i většinu nešvarů této hlasově poměrně slabé pěnice – těmi jsou nepříliš velký rozsah v melodických vokálech, nepřesvědčivá a nepříliš zajímavá čistá barva hlasu. To je zčásti kompenzováno chraplákem a agresivnějšími vpády, které jsou přeci jen z ženského hrdla o něco exotičtějším zbožím. Pokud jde o malebnější momenty alba, vyznívají hlavně díky vokálu poněkud toporně a liše, nicméně věřím, že se Petra vyzpívá – náznaky něčeho zajímavého v hrdle má.
Druhé plnohodnotné albovce kapely lze připočíst k dobru několik dobrých instrumentálních nápadů, hezky zaranžovanou kytarovou práci a docela povedený zvuk. Na to, aby mě však CHAOS IN HEAD donutili prohánět novinku ušními boltci i mimo dobu, která je nutná k napsání této recenze, to však nestačí. V porovnání s GUANO APES je vše potřísněno o poznání šedšími odstíny barev, albu chybí uvěřitelné emoční jádro a živelnost. Pomalé jemnější skladby sráží na kolena vokál, živelnější opět nedostatek energie. Velmi dobře si však dokáži představit, že naživo CHAOS IN HEAD fungují výtečně - z kotouče se na mě však valí skladby, které zůstaly na půli cesty a já chci věřit, že dříve než za tři roky se kapela přihlásí s reparátem obsahujícím hlavně vyspělejší vokál a dotaženější skladby.
