Máme tu další adepty, co se pokouší hlavou prorazit zeď. Pražští MINDWORK debutují na promáči „Inside The Consciousness“ čítajícím čtyři kousky a krom zjištění, že ač jde o nové jméno na scéně, zaznamenáme mezi hudebníky už poměrně ostřílené hráče, je hned na úvod důležité vědět, že se čtveřice shlédla v technicky vypiplaném thrash/deathu, který nejblíže charakterizuje průsečík tvorby nebožtíka Chucka Schuldinera a nedávno čerstvě zmrtvýchvstalých CYNIC. Máte-li choutky na podobné hudební laskominky, šup se mnou za nimi do kuchyně...
Je určitě sympatické, když se ani na demu neponechá nic náhodě a skupina se představí i v odpovídající zvukově kvalitě. MINDWORK nahrávali v Shaarku a míchali v Hostivaři. Potud tedy všechno v pořádku, zdálo by se, jenže zádrhel odhalí hned začátek úvodní „Inner Consciousness“. A tím zádrhelem je hodně „suchý“ a „plechový“ zvuk kytary. Copak v rámci celé kapely se handicap ještě poměrně daří maskovat, ale jen co dojde na nějaký ten zásek (a že jimi skupina nešetří), máme to tu zas a v plné nahotě. Velká škoda, protože jinak nahrávka hraje solidně.
Nechme však šťourání ve zvuku, tím nejpodstatnějším má být hudba. A jak už jsem nakousnul výše, hoši si nechali nandat laťku na stojany hezky vysoko. Přelez, přeskoč, ale nepodlez a MINDWORK přelézají - od již zmíněné „Inner Consciousness“ prošpikované vyhrávkami a typicky DEATH-tí zpomalovačkou uprostřed, přes dreamtheaterovsky narůstající „Freedom Of Mentality“ s moc pěknými zlomy do najazzlých akustických pasáží, nejpřímočařejší nášup „Wretchlessness“, až po závěrečnou a asi i nejpovedenější „Twisted Priorities“ se zatím ještě nesmělým pokusem o melodický vokál. Přelézají. Občas s českou angličtinou (recitace v úvodu), občas s ne až tak přesvědčivým zpěvem a drobnými zaváháními, ale přelézají. Se ctí a zdviženou hlavou.
Mohli bychom nasadit typickou zinařskou kličku s připočítáváním domácím (navíc debutujícím) kapelám, ale není důvod. MINDWORK začali zhurta, sympaticky a bez české připosranosti. Pravda, rozhodně ne bez chyb. Ale až vychytají všechny mušky na produkci, dotáhnou k větší pestrosti pěvecké linky (možná by neškodil nějaký ten sólo pěvec) a výhradní skladatel Martin Schuster ze sebe dostane ještě o chlup více osobitosti bez pokukování ke slavnějším ikonám, máme se na co těšit. Sympatická kapela, sympatická snaha o technicky náročnější muziku. Držím palce.
P.S.: Celá nahrávka je ke slyšení tady...
