Největší legenda norské rock ´n´ rollové scény zraje jako to nejušlechtilejší francouzské víno. Novinka „Retox“ (2007), která je už jejich osmým řadovým albem, představuje tyto známé klauny, bohémy a zhýralce z barů poblíž nábřeží v Oslu v životní formě. Tato kapela je totiž už více než deset let věrná svému excentrickému vzezření zmatlaných pupkáčů navlečených do uniforem norského námořnictva, stejně jako image zlých strašáků v sado-maso oděvech a džínovinou doplněnou nacistickými helmicemi. TURBONEGRO vždy patřili k těm sortám muzikantů, kteří se svou hudbou zkrátka jenom baví a dělají si z celého nahrávacího průmyslu leda prču. Celé sebrance už patnáct let velí jakýsi Hank Von Helvete přezdívaný také Hertugen, což je takový rock ´n´ rollový King Diamond z Osla se zálibou v tučném jídle, alkoholu a sprostém chování.
Vlastně jde o nejstarší kapelu známé skandinávské vlny garážových kapel devadesátých let, protože její počátky se datují už do roku 1989. Jejich průlom však přišel až o mnoho let později s albem „Apocalypse Dudes“ (1998). Úspěch této nahrávky v severských i německy mluvících oblastech starého kontinentu za výpomoci husté rotace singlu „Get It On“ na hudebních kanálech zajistil konečně zkušené (ale do té doby výhradně podzemní) kapele potřebnou publicitu. Po velmi dobře přijatém albu však následovalo pět let mlčení, přerušené až skvělým počinem, plným nezapomenutelných hospodských hymen - „Scandinavian Leather“ (2003) a o něco méně zdařilým, přesto uspokojivým albem „Party Animals“ (2005). TURBONEGRO si tak ve 21.století definitivně upevnili pozici nejčastěji koncertující rockové atrakce v Norsku, Dánsku a Švédsku, jejíž vystoupení s sebou nesou pověst lidové zábavy pro široké masy. Na sklonku loňského roku přišel čas na obnovu intoxikace jejich zakázanými látkami, jakými jsou úderný rock na pomezí punku a glam metalu či opravdu nevkusná image. Je tedy čas na „Retox“.
Celé album „Retox“ je narvané od začátku do konce skvělými punkrockovými songy, na jaké jsme od nich byli doposud zvyklí. S tím rozdílem, že dnes jsou TURBONEGRO jaksi v mnoha ohledem lepší, než byli kdykoliv v minulosti. Nové skladby mají v sobě jak více metalové tvrdosti („No, I´m Alpha Male“), kterou vypouštějí skrze vysloveně thrashové výpady, tak nepřeslechnutelné melodiky („Hell Toupée“). Své také dělá kytarový trojzápřah, kde se všichni aktéři znamenitě doplňují a okysličují písně svěžími vyhrávkami a sóly. Prostě jde znovu o parádní kolekci pouličního punk rocku plného chlastu, špíny a levných kurev. V úvodní jízdě „We´re Gonna Drop The Atom Bomb“ zní Hertugen jako Snake z VOIVOD v dobách, kdy měli druhdy tito vysoce invenční Kanaďané ještě co nabízet. Druhá „Welcome To The Garbage Dump“ je punk ostrý jak břitva pomateného chlápka, který zrovna nedávno vylezl z basy, „I Wanna Come“ nepostrádá ležérnost nejlepších momentů od THE DAMNED a „Do You Do You Dig Destruction“ hýří jako maloměšťák na tajném nočním výletě po podnicích plných polonahých jihoamerických kurev. U mne jde o velmi příjemné překvapení a zřejmě vedle „Scandinavian Leather“ (2003) o nejlepší album od TURBONEGRO. Můžu k nim jen dodat - dřív byli dobří, dnes jsou už výteční.
