Jste-li příznivci PELICAN, patrně vás již neminulo setkání s TUSK, jehož protagonisty tvoří část chicagského kvartetu. Někdejší grindcoreový projekt vzniknuvší na sklonku 90. let minulého století však přeci jen od alba „Get Ready“ prošel poměrně diametrální hudební obměnou směřující jak jinak k post hardcoreovým postupům, ambientnímu šumění či občasným sludgeovým náladám. Tato na první pohled tradiční kombinace však v podání TUSK zní netendenčně a poměrně svojsky. Aktuální nahrávka „The Resisting Dreamer“ tento vývojový trend jen stvrzuje a z pohledu kapely jde patrně o zatím nejambicióznější desku, jejíž přípravy započaly již v době nahrávání „The Fire In Our Throats Will Beckon The Thaw “.
Nicméně tady přímočará podobnost s PELICAN spíše končí, tedy alespoň z pohledu nálad a výstavby skladeb, které se vzdalují poměrně jednoduchým, repetitivním strukturám jmenované kapely. Nahrávku obepíná aura nervozity, vnitřního neklidu a napětí a i vizuální a myšlenkový koncept desky se vyznačuje lehce dekadentním nádechem, což stvrzují především první dvě skladby „The Everlasting Taste Of Disgust“ a „Cold Twisted Aisle“, jež se zmítají v pomyslných bahnitých náladách či občasné hlukové změti, podepřené tu kvílivým, jindy nezúčastněným naříkáním a frázováním Evana Pattersona (YOUNG WIDOWS) a Toby Drivera (KAYO DOT). TUSK však umí být nejen výrazně exponovaní a druhá část desky představuje zvukově jemnější a imaginativněji působící obraz kapely a skladba „Life’s Denial“, aniž by popřela celkovou zvukovou syrovost desky, svou vystupující melodičností a výstavbou patrně nejvíce upomene na zasněnou tvorbu PELICAN, aby v závěru přešla ve čtvrthodinové šumění s občasnými hmatatelnějšími náznaky struktury ve „The Lewdness And Frenzy of Surrender“.
TUSK mají svůj jedinečný rukopis, který je v určitých ohledech ovlivněn, a to ku prospěchu věci, tvorbou PELICAN, současně je však zřejmé, že obě kapely se pohybují po dosti odlišných osách. „The Resisting Dreamer“ je z pohledu dosavadní diskografie TUSK nejprecizněji provedenou deskou, která není svazována kompromisními omezeními a ústí tak v hudebně bohatý a mnohostranný materiál. Ti, kdož si příliš nepadli do oka s poslední řadovkou PELICAN, by tak v aktuálně tvorbě TUSK mohli nalézt zalíbení.
