OVERKILL - Immortalis

OVERKILL - Immortalis

OVERKILL - Immortalis

OVERKILL - Immortalis

Vlastně bych měl asi nejdřív napsat, že legendární OVERKILL jsou tu už celé čtvrtstoletí, že na počátku kariéry napomáhali vytvářet prvotní vlnu žánru zvaného „thrash“, že patří mezi nejstarší koncertně činné metalové kapely ve Spojených státech a že některá z jejich starších alb se stala absolutní metalovou klasikou. Ale to už vlastně všichni, kteří jste se o ně kdy zajímali, dobře víte, takže přejdu rovnou k novince „Immortalis“ (2007), která vyšla zhruba před měsícem a přináší přesně to, co fanoušci, kteří to s kapelou vydrželi až do současnosti, chtějí. Pokud vás tedy toto komando z New Jersey nikdy vyloženě nezklamalo, budete i letos spokojeni.

OVERKILLNečekejte žádné převratné změny, protože OVERKILL jsou z těch kapel, které mají svůj styl léty vypilovaný. Jde jen o to, že současná kolekce „Immortalis“ (2007) nabízí o poznání více povedených skladeb než některé z alb, která mu bezprostředně předcházela. Řekl bych, že až na kvalitativní vrchol pozdního období, který vidím v albu „Killbox 13“ (2003), má novinka ambice pokořit vše, co kapela za poslední dekádu vyprodukovala. Máme znovu co do činění s jejich typickým záhrobním thrash metalem vyvrženým do chladu mokrých newyorských uliček. Lídr Bobby „Blitz“ Ellsworth začal znovu zpívat o poznání melodičtěji než tomu bylo na nejtvrdších albech před deseti lety a kapela se tak relativně nenásilně vrací ke klasickému thrash metalu staré školy z jejího nejúspěšnějšího období. Bohužel však „Immortalis“ (2007) na dávná alba z úsvitu kariéry OVERKILL nemá, na to už toho tihle ostřílení machři nahráli opravdu moc, aby se novinka jen tak mimochodem stala oproti „klasice“ něčím originální a zajímavá. Vše je sice na svém místě, kytarový dvojzápřah hobluje typické zdušené riffy i obohacuje skladby bleskovými sóly, rytmika songy patřičně nakopává, ale ten potřebný záchytný bod, díky kterému by se album stalo něčím v diskografii výjimečným, nakonec bohužel nepřijde. Nejpovedenější položkou je tak táhlá „Skull And Bones“ zdobená hostujícím vkladem Randyho Blythea (LAMB OF GOD) i žalozpěvem Blitze. Tato píseň si coby teskný duet vcelku neotřele pohrává s dusnou atmosférou neodvratného smutku a dává tak logicky vzpomenout na sabbathovské období okolo alba „I Hear Black“ (1993), které znamenalo ve své době experiment a jistý odklon od zavedeného stylu kapely. Pro mne je tak píseň „Skull And Bones“ osvěžením a něčím víc než ostatní jednolitě znějící položky, které se zde nacházejí.

OVERKILL jsou zde stále a i když jejich hvězda září podstatně méně než na sklonku osmdesátých let, přežívají se ctí. Co víc, jejich koncerty patří i nadále k nejlepším mezi starou metalovou školou a pranic na tom nezmění ani neodvratná skutečnost, že dvěma hlavním tahounům – basákovi D. D. Vernimu a frontmanovi Bobbymu Ellsworthovi už nabíhá na pátý křížek. Myslím, že všechny jejich fans, které neodradila ani s výjimkami mírně klesající tendence kvality posledních alb a vydrželi to s nimi dodnes, bude novinka „Immortalis“ (2007) určitě zajímat. Je totiž o třídu lepší než předchozí počin „ReliXIV.“ (2005), který osobně považuji za snad nejslabší nahrávku od nich vzešlou.

 65

Stray

Verdikt

Prostě další album OVERKILL.

Hodnocení

Autor
6 / 10
Redakce
-
Čtenáři
7,3 / 10

Další informace

Stopáž: 49:20

www.wreckingcrew.com

Sestava

Skladby

  1. Devils in the Mist
  2. What It Takes
  3. Skull and Bones
  4. Shadow of a Doubt
  5. Hellish Pride
  6. Walk Through Fire
  7. Head On
  8. Chalie Get Your Gun
  9. Hell Is
  10. Overkill V... The Brand

Diskografie

The Electric Age (2012)
Ironbound (2010)
Immortalis (2007)
ReliXIV (2005)
Killbox 13 (2003)
Wrecking Everything (live) (2002)
Bloodletting (2000)
Coverkill (1999)
Necroshine (1999)
From The Underground And Below (1997)
Fuck You And Them Some (1997)
The Killing Kind (1995)
Wrecking Your Neck - Live (1995)
W.F.O. (1994)
I Hear Black (1993)
Horrorscope (1991)
The Years Of Decay (1989)
Under The Influence (1988)
Taking Over (1987)
Fuck You (EP) (1987)
Feel The Fire (1985)