O německém spolku FLESHCRAWL se často a s oblibou hovoří jako o obyčejné „kopírce“. Tímto nepříliš lichotivým slůvkem je kapela titulována pro svojí bezmeznou náklonnost k pravému skandinávskému old school death metalu. Ač pocházejí z Ulmu a jsou všichni do jednoho Němci jako polena, znějí jako kdyby disponovali občanským průkazem s razítkem švédského království. Za svůj extrémně vřelý vztah ke stockholmské kultuře si mimo jiné vysloužili i nejeden nelichotivý posudek překypující výrazy typu „imitátor“ nebo „epigon“. Ovšem ještě před tím než FLESHCRAWL předčasně odsoudíte i vy, seznamte se raději s několika zásadními fakty, které mohou mít sílu převážit imaginární misky vah vašeho vnímání ze strany negativní na stranu pozitivní.
Tak za prvé, vznik kapely jest datován rokem 1987 – tedy přesně do období, kdy největší pojmy švédského old school dělaly teprve první nejisté krůčky nebo dokonce ještě vůbec neexistovaly. V těchto časech však kapela působila pod názvem MORGÖTH a krátce nato i jako SUFFOCATION (!). První jméno se ukázalo nevhodné díky přítomnosti krajanů MORGOTH a to druhé vzalo za své hned jakmile si nějací holobrádci z Long Islandu dovolili vydat jakési demo „Reincremated“. V Ulmu přesto nezavládlo zklamání, pánové nezahořkli a po dvou nezdarech konečně nalezli název, který tu s námi zůstal dodnes – FLESHCRAWL.
Těžko říci, co tuhle kapelu vlastně přitáhlo ke stockholmskému zvuku, v té době ani nemohla mít k dispozici dostatek „studijního materiálu“, snad několik málo demo pásek a jen stopové množství regulérních alb, která měla to štěstí, že se dostala přes baltské moře k uším širší veřejnosti. Avšak i ta trocha dokázala FLESHCRAWL přesvědčit, že právě švédská studia a jejich posádky jsou tím pravým klíčem k dosažení jejich vysněných cílů. A tak se i stalo, mladí Němci brzy hostovali za pulty studií Montezuma, Unisound, Abyss, Fredman nebo Underground a až na jednu jedinou výjimku zde natočili všechny záznamy své bohaté diskografie. Tou výjimkou je aktuální album „Structures Of Death“.
O zvuk se ale nemusíte obávat ani tentokrát, FLESHCRAWL ho mají za ta léta pevně zažitý a tak ani návštěva domácího studia Toninfusion na jejich švédském glancu pranic neubrala. Ovšem to je současně jediná dobrá zpráva, kterou pro vás dnes mám. Ne, tihle Němci se na žádném ze svých alb nedostali na tak vysokou kvalitativní úroveň jako žánrové hvězdy typu GRAVE, EDGE OF SANITY nebo DISMEMBER, ale na druhou stranu byli vždy symbolem slušné („Impurity“, „Made Of Flesh“) a místy i nadstandardně odvedené práce („Bloodred Massacre“). To však bohužel přestává na nové desce platit, neboť čelíme poměrně nezáživnému, sterilnímu materiálu dávajícímu na odiv povážlivou koncentraci jasně vycpávkových míst. Úvod tomu ještě tolik nenasvědčuje, titulní otvírák nebo čtyřka „Written In Blood“ totiž snesou i přísnější měřítka, nicméně od páté skladby „A Spirit Dressed In Black“ to jde z FLESHCRAWL strmě z kopce. Jednoduché skladbičky o několika sporých, na kost ohlodaných motivech jako je kupříkladu „Rest In Pain“ jsou na kapelu s dvacetiletou praxí jednoduše nedostatečné. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že z několika málo riffů nemáte nárok zkonstruovat zdařilou skladbu, právě naopak, takoví UNLEASHED jsou již roky živoucím důkazem, že i tahle minimalistická technika se v rukou povolaných osob může změnit v účinnou zbraň. FLESHCRAWL takový talent nemají, v méně rozmáchlých (pokud vůbec mohu tento termín v intencích severské školy využít) skladbách jim to pořádně skřípe a nezachrání je ani typický zvuk po vzoru DISMEMBER ani tradičně spolehlivý výkon vokalisty Svena Grosse.
Němci ve švédském rouchu tentokráte zakolísali. I přes slušné zahájení jejich nová deska „Structures Of Death“ pozvolna upadá a upadá až nakonec skončí na hranici pouhého průměru a místy dokonce i malý kousek pod ní. FLESHCRAWL jsou po dvou dekádách aktivity unavení a zemdlení, rezervoáry jejich kreativních myšlenek dnes sotva stačí pokrýt kapacitu MCD. Problémem je, že si s tímto sporým arzenálem troufli na více než čtyřicetiminutovou porci hudby. Jak to dopadlo, vidíte sami.
