Přej si něco, padá hvězda... a mladý trouba Tristan Thorn si nade vše přál, aby srdce viktoriánské krásky Victorie patřilo jemu. Přál si to dokonce tak, že byl ochotný opustit hranice Anglie a zamířit do fantaskního světa Stormholdu, aby své vyvolené padlou hvězdu přinesl. Během svého dlouhého putování se z chlapce stane muž, který získá kuráž, zjistí, kým skutečně je, a především pochopí, co je na světě nejcennější... Nenudím vás?
Děj románu Neila Gaimana se na první pohled může zdát banální až hrůza, aby také ne, když je směsicí různorodých fantasy a pohádkových klišé, nicméně pokud si odmyslíte tuctovou kostru o „ztraceném synovi země za zrcadlem“, pak je syžet potažený opravdu krásným humorem, vybranou lovestory a příjemným romantickým pozlátkem, které z knihy učinilo hit a předurčilo ji k zfilmování.
A jsme u podstatného bodu. Příběh dvou říší a pitoreskního putování mladíka a hvězdy jakoby byl šitý na míru optice mistra Gilliama (on byl také osloven, ale další pohádkovou látku pro nepovedených Grimmech už prostě dělat nechtěl)... přistál na autorském stole Matthew Vaughana, britské naděje, která se zatím etablovala slušnou gangsterkou „Po krk v extázi“. Jak si tedy relativně nezkušený režisér poradil s vyšším rozpočtem a látkou, která je na hranici infantility a přílišné sladkosti?
Začněme od vizuální stránky, která „Hvězdný prach“ trápí a souží. Je výsledkem průsečíku na žánr ne až tak vysokého rozpočtu a nepříliš vytříbeného výtvarného vidění pana režiséra. Počítačové efekty působí hodně neústrojným dojmem a vizuální řešení fantaskní říše Stormholdu postrádá jas, invenci a hloubku... Je směsicí odkoukaných panoramatických záběrů, efektních nájezdů kamery a sice zdobných, ale nevýrazných dekorací a staveb. Je cítit, že Vaughn v říších imaginace tápe po temných sklepeních a nedostatek svébytných vyjadřovacích prostředků kompenzuje odkoukáváním od Petera Jacksona a dalších. Stormhold rostě působí podobně kulisovým dojmem jako bájná Narnie a pokud někde kulhá „Hvězdný prach“ nápadně, je to právě ve vizuální části...
Jenže ta kupodivu není alfou a omegou celého diváckého zážitku. Výprava Tristana za bájnou Zeď je jen roznětkou pro hru skvělých postav a vytříbeného vypravěčského citu, s jakým Vaughn svoje hrdiny vede a sbližuje... Zejména ústřední dvojice mladíka (Charlie Cox) a padlé hvězdy (Claire Danes) oplývá nakažlivým jiskřením a režisér si s gustem užívá jejich vzájemné sblížení. Vše běží hladce, ústrojně a bez patetické křeče, divák se sice veze po nalinkované a dobře známé trase pohádkového syžetu, ale to mu nebrání v pocitech údivu a příjemného překvapení, jak je to hezky pospojováno a drží to pohromadě. Plynulý tok příběhu tak nebrzdí nádherně natočená milostná linie, ani odpíchnuté akčnější pasáže, které sice nevynikají spektakulárností, ale místy příjemně překvapí výtečným choreografickým řešením (famózní voodoo šerm, hromadná bojová scéna v rytmu kankánu). Absolutním požitkem je burleskní výkon Roberta De Nira, jehož kapitán Shakespeare je přesně tím typem potěšení, které umí udělat dobrý film skvělým. Podobně i veteránka Pffeiferová vnáší do příběhu kus sex-appealu i nadhledu stárnoucí hvězdy...
Tou hlavní a zářivou však zůstává milostný příběh a Coxem skvěle sehraný přerod jankovitého kluka Tristana v sebevědomého mladého muže, který se dokáže postavit osudu (i když se mu ruka se zbraní třese až hrůza). Musím říct, že sentiment dávkuje scénář precizně a Vaughn jako výborný kuchař neselhává a dociluje kýžené nasládlé příchuti, která nedráždí, ale dojímá takřka prostoduchou upřímností. Hojně mu přitom pomáhá výrazná hudba Ilana Eshkeriho a skvělé komediální nápady, jakými bezesporu jsou duchařská aliance princů-bratrovrahů, kozel přeměněný v hospodského a další spousta pitominek, které jsou dětsky radostné, vtipné, ale ne infantilní. Mají v sobě prostě anglický šarm a ducha dobrých pohádek. Poněkud zamrzí, že finále nepřichází ve chvíli, kdy se cesty všech aktérů kříží a film šlape na plné obrátky… Scénář ho o malou chvíli pozdržel a „Hvězdný prach“ tak přichází o část potřebné gradace. Škoda toho.
Zda se Matthew Vaughanovi filmařská státnice podařila, to prosím ponechám v moci času, „Hvězdný prach“ si komerčně příliš dobře nevede... Bohužel. Pokud ale neřídíte svůj vkus podle strohého hlasu box office žebříčků a nevadí vám směsice romantiky, fantazie a trhlého humoru, pak by se vám tenhle jemný a na dotek příjemný prášek z vesmíru mohl skutečně líbit...
