SCULPTURED - Apollo Ends

SCULPTURED - Apollo Ends

SCULPTURED - Apollo Ends

SCULPTURED - Apollo Ends

Ženoucí se vlna slunečního větru ozařuje horizont úplně nepozemské krajiny, ve které se rozprostírají podivné květy fantaskních barev. Propad mimo skutečnost zatřese hlavou a vyvrhne posluchače až kamsi do nekonečnosti vesmíru, kde levitující tóny ztratily okovy zemské přitažlivosti. Vřeštící zpěvy hořících hvězd a skučení slapových sil jako by se pokoušely roztrhnout ušní bubínky. A pak chlácholivá nepozemská ruka, objetí jako z cizí planety a neurčitý tvar, spíš podivný patvar, tedy SCULPTURED.

SCULPTUREDProjekt SCULPTURED je především dítkem Don Andersona z AGALLOCH, dítkem, na kterém odbočil od své domovské skupiny tak daleko, jako by se na chvíli proměnil v úplně jiného člověka. Pokus o hudební převtělení se mu povedl dokonale už na debutu „The Spear Of The Lily Is Aureoled“, který představoval technicky vycizelované album, kde každý part a každá harmonie přicházely přesně tam, kde jich bylo třeba. Již zde ale SCULPTURED nabídli značnou dávku jedinečnosti a jako by se postavili kamsi stranou. Jejich hudba je často označována za progresivní death metal, ale jakékoli srovnávání s kapelami tohoto ranku je nemyslitelné. Skladby jako by pluly v úplně jiném vesmíru, jejich záměrná těžkopádnost v kontextu s košatostí struktur vytváří zcela nenapodobitelnou atmosféru pochmurných nálad i křepčící roztěkanosti, vše ale spojeno do citlivě složených aranží.

Na rozdíl od debutu je „Apollo Ends“ dílem značně provokujícím, plným podivných zvukových „sraženin“ a je důkazem, že hudba může vyvolávat kontrastní pocity rozpolcenosti. Boj za neotřelost a progresivitu často bývá v rozporu s náladovým prvkem, pokud však hledáte harmonii mezi značnou extravagancí a niterně pocitovým vyzněním, pak vás SCULPTURED dokáží přesvědčit, že oni jsou ti praví. Jakýmsi pokřiveným progresivním přístupem totiž dosáhli té největší devizy, kterou může hudba nabízet, tedy působivých emocí. A to vše prostředky, které se v mnoha ohledech dají označit za nečekané. Již úvodní roztřesený rytmus a neobvyklé riffování naznačuje, že přirozená hudební struktura není cílem. Disonantní přístup k akordům musí posluchače okamžitě znervóznit a rozprostřít dráždivou auru, kterou dobarvují občasné táhlé tóny dechových nástrojů a kontrastní vokály, ve kterých se střídá Andersonův hrubý řev s čistým vokálem Brian Yagera. Skladby stejně jako vlastní prvky, ze kterých jsou složeny, postrádají běžnou formu, víří a točí se však podle jasných pravidel, jejichž smysl jako by posluchači unikal. Samostatnou epizodou je skladba „Apollo Destroys, Apollo Creates“, složená z vibrující sonické záplavy a skřípajících kytarových tónů, které nakonec odplavou do nekonečna, aby uvolnily místo pro melancholickou „zvonkohru“.

Působivě zvláštní vyznění hudby SCULPTURED vysvětlil sám Don Anderson tím, že přistupoval ke skládání poněkud nezvyklým způsobem, ze základních dvanácti tónů složil matematické matice, a podle přísně daných pravidel z nich pak vytvářel harmonie a akordy, a to i tak, že striktně vyčerpával všechny noty než nějakou použil opakovaně. Pokud by se zdálo, že tento matematický přístup vytvoří hudbu vědecky chladnou, bylo by to zdání zcela klamné. Ony složené akordy totiž tvoří působivé nálady právě díky neobvyklosti struktur. Aby ozvláštňujících prvků nebylo málo, objevují se i velmi odvážné dechové party, ale trubka a trombon zde nejsou použity jako nějaký doplňující harmonizující element, umí naopak převzít dominanci a občas i s jazzovou hravostí vypustit těžce polapitelné cákance not do neutichajícího základu. Vše se tak slévá do kakofonické vlny dráždivých distorzí a matoucí rytmy jako by se snažily odvést pozornost od vlastních hudebních struktur. Ale kontrastní dechové party často vstupují i jako až násilný sekanec, který rozbíjí rotující motivy a vystřeluje další ostré žiletky k posluchačově sluchu.

SCULPTURED na „Apollo Ends“ přinesli hudbu, která překročila hranice běžného standardu a částečně se tak rozbila sama o sebe, o svoji nezařaditelnost a extroverzi. Album je jakýmsi únikem od reality, stopa v ponuré krajině snů, tříštící se ozvuky křepčících šášulů, kteří prchajíce z cirkusu života zanechávají za sebou odér roztančené bláznivosti. Je ale i jako malé naivní děvčátko, které s nevinným úsměvem nabízí papírovou krabičku s chřestýšem. Není jednoduché takový dar přijmout a už vůbec není snadné s ním správně zacházet.

PS: To, že projekt SCULPTURED není ani dnes mrtvý dokladuje fakt, že by se každým okamžikem mělo objevit třetí album „Embodiment“, na kterém se jako bubeník podílel i Dave Murray známý například z ESTRADASPHERE.

 6

Noisy

Verdikt

SCULPTURED na „Apollo Ends“ nabídli harmonii mezi značnou extravagancí a niterně pocitovým vyzněním a jakýmsi pokřiveným progresivním přístupem dosáhli té největší devizy, kterou může hudba nabízet, tedy působivých emocí.

Hodnocení

Autor
-
Redakce
-
Čtenáři
5,9 / 10

Další informace

Stopáž: 42:46

www.myspace.com/matrixmetal

Sestava

Skladby

  1. Washing My Hands Of It
  2. Above The 60th Parallel
  3. Snow Covers All
  4. Between Goldberg
  5. Apollo Destroys, Apollo Creates
  6. Song To Fall On Deaf Ears
  7. Summary

Diskografie

Embodiment (2007)
Apollo Ends (2000)
The Spear Of The Lily Is Aureoled (1998)
Fulfillment In Tragedy (demo) (1996)