SYMPHONY X - Paradise Lost

SYMPHONY X - Paradise Lost

SYMPHONY X - Paradise Lost

SYMPHONY X - Paradise Lost

Jsem rád, když mi nějaká kapela čas od času připomene, proč jsem měl co střapatý jinoch rád heavy metal, jeho patos, hrdinskou gloriolu a syté pastelové barvy. Žel, těch kapel je stále méně a méně a člověk přestává věřit i starým láskám. V SYMPHONY X však ani po letech soužití neztrácím důvěru, vždyť během posledních let vydávali materiál vždy dostatečně uzrálý, kvalitní a chytlavý.

Další mytologizující procházku chystala americká parta s charismatickým Rusellem Allenem v čele dobrých pět let a na výsledku je to poměrně dobře patrné. Ne, těžko se tu nadějeme dějinného přelomu, Symphonici už mají svůj dvoreček a je jim na něm dobře, posluchači si nestěžují, takže nač opouštět slavná pole technického a instrumentálně nabušeného hevíku? „Paradise Lost“ potvrzuje směřování kapely k větší přímočarosti, žánrové čistotě a menší aranžérské pestrosti, vždyť většinu desky tvoří těžkotonážní heavy riffovačky se strhující dynamikou a Allenem, který zpívá s pěkně sevřenými hlasivkami a křiklavou intenzitou. Jaksi ubývá melodických refrénů, symfonických partů, dopředu se dere báječná rytmika a úderné motivy kytary Micheala Romea. „Domination“, „The Serpent´s Kiss“, „Walls Of Babylon“ – pulzující masa strun, valící se rytmika, zjednodušené vokální linky a nijak zvlášť složité refrény a ejhle, ono to šlape a funguje... snad právě díky té žánrové čistotě. Snad jen stopáž bych si někdy dovedl představit okrájenou o pár vteřin nadváhy.

SYMPHONY X

Příznivci charakteristické gradace, šlapavých bridgeů a výborných refrénů si pomlasknou u famózního kvapíku „Seven“, příznivci čisté heavy metalové juchajdy zase ocení perfektní skládanku „Eve Of Seduction“. Pro mě vrcholným okamžikem „Paradise Lost“ je stejnojmenná balada s nádherným refrénem a překrásnou atmosférou. Podobně laděná „The Sacrifice“ sice nemá tolik půvabu, ale díky Allenovu vokálu funguje báječně. Po zkušenostech s „The Odyssey“ jsem si brousil příbor na závěrečný chod, nicméně žádný epický orgasmus po vzoru desky minulé se nedostavuje a dech beroucí gradace v zavírací „Revelation (Divus Pennae Ex Tragoedia)“ nepřichází... to je jeden z mála subjektivních záporů, který album postihl.

SYMPHONY X

Ztracený ráj prezentuje SYMPHONY X jako poměrně přímočarou, ale technicky brilantní heavy úderku. Obejde se bez patosu, slabých míst a nesnesitelné klišovitosti. Je to prostě žánrová jakost A se vším všudy.


Jak hodnotím předchozí nahrávky:

1996 - The Divine Wings Of Tragedy [8/10]
1998 - Twilight In Olympus [7/10]
2000 - V: The New Mythology Suite [8.5/10]
2002 - The Odyssey [7.5/10]

 40

Marigold

Verdikt

Stále stejný a stále působivý technický heavy metal. Neptejte se mě proč, ale právě v pevném zakotvení na poli pompézních metalových výrazů je největší síla SYMPHONY X.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
8 / 10
Čtenáři
8,3 / 10

Další informace

Produkce: Fascination Street Studios, Örebro, Sweden
Studio: Jens Bogren

www.symphonyx.com

Sestava

Skladby

  1. Oculus Ex Inferni
  2. Set The World On Fire (The Lie Of Lies)
  3. Domination
  4. The Serpent´s Kiss
  5. Paradise Lost
  6. Eve Of Seduction
  7. The Walls Of Babylon
  8. Seven
  9. The Sacrifice
  10. Revelation (Divus Pennae Ex Tragoedia)

Diskografie

Iconoclast (2011)
Paradise Lost (2007)
The Odyssey (2002)
Live On The Edge of Forever (2001)
V: The New Mythology Suite (2000)
Prelude To The Millennium (best of) (1998)
Twilight In Olympus (1998)
The Divine Wings Of Tragedy (1996)
The Damnation Game (1995)
Symphony X (1994)

Jiné pohledy

8,5 / 10
Toto album je důvod proč jsem pro nazírání na poslední placku KAMELOT zvolil tak přísný metr. SYMPHONY X totiž stejně jako KAMELOT nahráli album, které je hodně podobné svému předchůdci. Ovšem s tím rozdílem, že nikterak nepošlapali jeho odkaz. Je skoro jedno jestli si pustíte odyseu, nebo ztracený ráj. Efekt je stejný. Nabušený power prog s kurevsky bestiálním kytarovým hoblařem, výtečným zpěvákem a symfonickým klávesákem. Zkrátka libůstka jak má být. Titulní skladba by zasLoužila metál. Dalo by se určitě čekat víc. Ale i to co jsme dostali je opět jen a pouze výtečné.
Louža | 26. června 2007

 

7,5 / 10
Ti nejXsymfoničtější SYMPHONY X, co si jen lze představit se všemi klady (skvělý zpěv, 1000% muzikanství, cit pro zajímavé harmonie) i zápory (rozbujnělé kompozice plné kytarových či klávesových preludií, čím dál víc si podobné melodie). Být celá nahrávka jako titulní "Paradise Lost", nemám slov a nadšeně tleskám. Bohužel však v jejím sousedství lze vyslechnout i něco z vycpávkového bloku. Budu-li upřímný, předchozí zápis mne bavil o poznání víc.
Darkmoor | 25. května 2007