Danny Boyle je tak trochu zvláštní chlapík, který točí zvláštní filmy. Po fenomenálním úspěchu z mého pohledu poněkud přeceňovaného „Trainspottingu“ si na své konto připsal několik dalších snímků vzbuzujících protichůdné reakce. Jeho posledním počinem je „solární“ sci-fi „Sunshine“. Motiv katastrofické vize budoucnosti si už vyzkoušel ve svém filmu „28 dní poté“, ale tentokráte narozdíl od zákeřné nemoci čelí lidstvo mnohem horší hrozbě. Hvězda, která mu dala život –Slunce – umírá a poslední nadějí na jeho záchranu je výprava astronautů, jejichž úkolem je dopravit a poté i odpálit v nitru Slunce atomovou pumu hrozivé síly. Je to již sedm let, co první pokus o tuto zoufalou akci ztroskotal a loď s názvem „Ikarus 1“ beze stopy zmizela.
Že vám to něco připomíná? Ano, řeč je o 10 let starém sci-fi horroru „Horizont události“, který pracoval s podobným schématem ústřední zápletky. Tímto však společné body zdaleka nekončí. Zpočátku totiž sledujeme obrazově zajímavou podívanou poskládanou ze střípků událostí, které se odehrávají během zdlouhavé cesty ke Slunci. Charakterům a původu jednotlivých postav není věnován přílišný prostor a kromě několika ojedinělých pokusů o jejich vývoj, jako je například postupná fascinace zářením životodárné hvězdy, které podléhá jeden ze členů posádky, je v tomto ohledu „Sunshine“ zcela plochý. V jeho polovině to však vůbec nevadí, neboť Boyle a jeho tým servírují příjemnou podívanou, která s počtem zbývajících kilometrů od cíle nabývá na gradaci, vrcholící skvěla sehranou a zdramatizovanou scénou z výměnou poškozených panelů solárního štítu.
Bohužel od tohoto okamžiku jakoby filmu došel dech anebo spíše jeho tvůrcům odvaha pokračovat v jejich parafrázi „Vesmírné odysey“ a do hry tak vládají zcela klišovitý prvek, který „Sunshine“ otáčí do oblasti klasické sci-fi horrorové vyvražďovačky. V těchto chvílích si nejsem jistý, zda-li se nám Boyle vysmívá, zda-li si dělá legraci ze žánrových klišé anebo jestli to doopravdy myslí vážně. Myslím si, že z každého něco, protože některé doslovné citace již zmiňovaných snímků jsou naprosto zřejmé. Budiž mu však ke cti, že jeho počínání nemá pachuť trapnosti ani nechtěné zábavnosti. I přes značně předvídatelnou poslední půlhodinu si „Sunshine“ dokázal udržet alespoň zbytky své původní atmosféry.
A propos atmosféra. Ta se podařila hned od začátku navodit na výbornou. Z filmového hlediska dnes již klasické stísněné prostředí kosmické lodi, kde se během několika let denně setkává pouze úzký okruh lidí, ještě umocňuje čím dál silnější přítomnost hvězdy, jejíž život je nutné vzkřísit – Slunce. Slunce jak známo je strůjcem života na naší planetě, ale zároveň dokáže i nelítostně a rychle ničit i zabíjet a to je právě v „Sunshine“ vyobrazeno velmi působivě. Hranice bytí a nebytí je tak díky velice křehkému štítu sloužícímu k ochraně kosmické lodi před smrtícím slunečním zářením velice tenká. Hercům se pak zcela logicky příliš velikého prostoru nedostává. Ačkoliv lze hovořit o poměrně silném obsazení, prostor řádně se projevit dostal pouze Cillian Murphy („Batman začíná“, „Noční let“ … ), v dalších rolích se objeví třebas vycházející americká hvězdička Chris Evans („Cellular“), Australanka Rose Byrne („Star Wars : Epozoda II - Klony útočí“) anebo v Hollywoodu už etablovaný Japonec Hiroyuki Sanada („Poslední samuraj“).
„Sunshine“ je tak dalším zvláštním Boylovým dílem, které nepochybně znovu vzbudí různá stanoviska. Hlavně jeho těžká žánrová zařaditelnost, zvláštní atmosféra, která však bohužel hlavně ve druhé polovině čelí veliké dávce klišé, zajímavé obrazové ztvárnění a povedená hudba z dílny lidí kolem UNDERWORLD z něj přesto činí zajímavou podívanou.
