SUNSHINE - cesta do lůna umírající hvězdy

SUNSHINE - cesta do lůna umírající hvězdy

SUNSHINE - cesta do lůna umírající hvězdy

SUNSHINE - cesta do lůna umírající hvězdy

Danny Boyle je tak trochu zvláštní chlapík, který točí zvláštní filmy. Po fenomenálním úspěchu z mého pohledu poněkud přeceňovaného „Trainspottingu“ si na své konto připsal několik dalších snímků vzbuzujících protichůdné reakce. Jeho posledním počinem je „solární“ sci-fi „Sunshine“. Motiv katastrofické vize budoucnosti si už vyzkoušel ve svém filmu „28 dní poté“, ale tentokráte narozdíl od zákeřné nemoci čelí lidstvo mnohem horší hrozbě. Hvězda, která mu dala život –Slunce – umírá a poslední nadějí na jeho záchranu je výprava astronautů, jejichž úkolem je dopravit a poté i odpálit v nitru Slunce atomovou pumu hrozivé síly. Je to již sedm let, co první pokus o tuto zoufalou akci ztroskotal a loď s názvem „Ikarus 1“ beze stopy zmizela.

SUNSHINE

Že vám to něco připomíná? Ano, řeč je o 10 let starém sci-fi horroru „Horizont události“, který pracoval s podobným schématem ústřední zápletky. Tímto však společné body zdaleka nekončí. Zpočátku totiž sledujeme obrazově zajímavou podívanou poskládanou ze střípků událostí, které se odehrávají během zdlouhavé cesty ke Slunci. Charakterům a původu jednotlivých postav není věnován přílišný prostor a kromě několika ojedinělých pokusů o jejich vývoj, jako je například postupná fascinace zářením životodárné hvězdy, které podléhá jeden ze členů posádky, je v tomto ohledu „Sunshine“ zcela plochý. V jeho polovině to však vůbec nevadí, neboť Boyle a jeho tým servírují příjemnou podívanou, která s počtem zbývajících kilometrů od cíle nabývá na gradaci, vrcholící skvěla sehranou a zdramatizovanou scénou z výměnou poškozených panelů solárního štítu.

SUNSHINE

Bohužel od tohoto okamžiku jakoby filmu došel dech anebo spíše jeho tvůrcům odvaha pokračovat v jejich parafrázi „Vesmírné odysey“ a do hry tak vládají zcela klišovitý prvek, který „Sunshine“ otáčí do oblasti klasické sci-fi horrorové vyvražďovačky. V těchto chvílích si nejsem jistý, zda-li se nám Boyle vysmívá, zda-li si dělá legraci ze žánrových klišé anebo jestli to doopravdy myslí vážně. Myslím si, že z každého něco, protože některé doslovné citace již zmiňovaných snímků jsou naprosto zřejmé. Budiž mu však ke cti, že jeho počínání nemá pachuť trapnosti ani nechtěné zábavnosti. I přes značně předvídatelnou poslední půlhodinu si „Sunshine“ dokázal udržet alespoň zbytky své původní atmosféry.

A propos atmosféra. Ta se podařila hned od začátku navodit na výbornou. Z filmového hlediska dnes již klasické stísněné prostředí kosmické lodi, kde se během několika let denně setkává pouze úzký okruh lidí, ještě umocňuje čím dál silnější přítomnost hvězdy, jejíž život je nutné vzkřísit – Slunce. Slunce jak známo je strůjcem života na naší planetě, ale zároveň dokáže i nelítostně a rychle ničit i zabíjet a to je právě v „Sunshine“ vyobrazeno velmi působivě. Hranice bytí a nebytí je tak díky velice křehkému štítu sloužícímu k ochraně kosmické lodi před smrtícím slunečním zářením velice tenká. Hercům se pak zcela logicky příliš velikého prostoru nedostává. Ačkoliv lze hovořit o poměrně silném obsazení, prostor řádně se projevit dostal pouze Cillian Murphy („Batman začíná“, „Noční let“ … ), v dalších rolích se objeví třebas vycházející americká hvězdička Chris Evans („Cellular“), Australanka Rose Byrne („Star Wars : Epozoda II - Klony útočí“) anebo v Hollywoodu už etablovaný Japonec Hiroyuki Sanada („Poslední samuraj“).

SUNSHINE

„Sunshine“ je tak dalším zvláštním Boylovým dílem, které nepochybně znovu vzbudí různá stanoviska. Hlavně jeho těžká žánrová zařaditelnost, zvláštní atmosféra, která však bohužel hlavně ve druhé polovině čelí veliké dávce klišé, zajímavé obrazové ztvárnění a povedená hudba z dílny lidí kolem UNDERWORLD z něj přesto činí zajímavou podívanou.

Flash trailer ČSFD

 9

Dalas

Verdikt

Obrazově povedená sci-fi nepostrádající zajímavou atmosféru se však ve svém závěru mění v poměrně klišovitý vermírný horror. Přesto pozoruhodný snímek.

Hodnocení

Autor
7 / 10
Redakce
6,5 / 10
Čtenáři
7,8 / 10

Další informace

Stopáž: 98 min.

SUNSHINE
[Velká Británie]

Režie: Danny Boyle
Scénář: Alex Garland
Produkce: Andrew MacDonald
Kamera: Alwin Kuchler
Hudba: UNDERWORLD
Hrají: Chris Evans, Cillian Murphy, Rose Byrne, Michelle Yeoh, Hiroyuki Sanada, Troy Garity, Cliff Curtis

Premiéra v ČR a SR: 19. 4. 2007

www.sunshinedna.com

Diskografie

Karmageddon (2011)
MGKK Telepathy (2009)
Dreamer (2007)
Moonshower And Razorblades (2005)
Electric! Kill! Kill! (EP) (2004)
Necromance (2001)
Velvet Suicide (1999)
Hysterical Stereo Loops, Beasts And Lips (1997)

Jiné pohledy

Marigold
6,5 / 10

Co je vlastně Boylův Sunshine? Vizuální vesmírná esej? Realistické drama z kosmu? Katastrofický film? Survival horor? Pohříchu odevšeho trochu. První část filmu dovedně vykresluje atmosféru vesmírné lodi, která se řítí vstříc úkolu fatální důležitosti, napjaté vztahy mezi posádkou, houstnoucí atmosféru strachu, morální dilemata i napínavé epizody ze života astronauta. V některých aspektech jakoby Boyle usiloval o hi-tech verzi Vesmírné odysei 2001 při zachování svých klasických režijních atributů. Křečovitého střihu. Expresivního herectví v detailu. Výrazné zvukové stopy. Kupovidu tahle dějem nijak nesvázaná část funguje moc pěkně, výtvarná stránka je perfektní, atmosféra pohlcující a některé sekvence (oprava poškozených panelů) mají dobře vygradované napětí i okulibou estetiku. Kombinace syrového dramatu, spektakulárního vizuálna a trochy myšlenek vytváří podmanivý celek, který se bohužel zhruba v polovině stopáže ocitne před kardinální otázkou... co dál? Ke Slunci daleko, fascinované zírání na jeho svit zevšední, vrstvení problémů na dějovou linku nevydá... a tak se Sunshine přelamuje do velice laciného pseudo-hororově-akčního vyvražďováku, v němž hraje prim otravné přehrávání, zmatené střihání (které absolutně ztrácí řád z počátku filmu) a ementálová logika béček. Tedy místo aby Sunshine na atraktivitě získal, povážlivě ji ztrácí a stává se nesnesitelně přeplácanou koláží nesourodých obrazů a samoúčelných scén. Závěr, který by za jiných okolností vyzněl, prošumí jaksi do ztracena přikryt krvavou clonou. Alespoň já jsem si z kinosálu odnesl na jazyku pachuť technicky skvělého, ale dějově naprosto zmršeného sci-fi, které je v první části inteligentní, v části druhé povážlivě nablblé. Je jako ten hvězdný prach. Dotknete se a tvar se rozletí na malé částečky. Škoda, body za skvělou atmosféru úvodu, výtvarné řešení a moc pěknou zvukovou stopu. A ještě jedna poznámečka: srovnání s Andersonovým Horizontem události je věru na místě. Včetně způsobu, jakým se film dokáže přeměnit ze záživného v přihlouplý, bohužel. ... [13. dubna 2007]