FONTÁNA - Hledání stromu života

FONTÁNA - Hledání stromu života

FONTÁNA - Hledání stromu života

FONTÁNA - Hledání stromu života

Láska a smrt – okamžiky, které provází člověka po celý jeho život a v druhém případě tvoří jedinou jistotu, která jej odlišuje od bohů, jsou rovněž neméně častým prvkem, němž stojí mnohé mytologie, myšlenkové směry a v neposlední řadě umělecká díla. A ačkoliv ztvárnění těchto esenciálních témat v dnešní moderní a uspěchané době s mnohdy zúženým nazíráním spíše připomínají již mnohokrát vyluhovaný pytlík čaje, v případě amerického nonkonformisty Darrena Aronofskeho se netřeba obávat téhož, spíše lze s menším napětím očekávat ne zrovna obvyklý divácký zážitek, jak ostatně dokazují jeho předešlé filmy.

FONTÁNA

„Fontánu“ již od počátku provázely mnohé nesnáze, které nejenže takřka ukončily natáčení jednoho z nejzajímavějších filmových projektů posledních let, ale současně vedly k odchodu původních hlavních představitelů – Brada Pitta a Cate Blanchett. Náhrada v podobě Hugh Jackmana a Rachel Weisz je nicméně více než adekvátní a jejich výkon a přesvědčivě podaná intimita film výborně táhne. Pojetí snímku jako takové je ovšem opět značně neokázalé v duchu režisérovy předchozí tvorby, rozehrávaje tři paralelní příběhy: putování španělského dobyvatele Tomase do ruin mayské civilizace, který se pro svou královnu Isabel vydává hledat fontánu mládí, jež dle legendy nese dar života; bezvýchodné pátrání vědce Tommyho, který se urputně snaží nalézt lék na rakovinu pro svou ženu Izzy; hledání Tomase, poutníka vesmírem, jehož dlouholetá cesta ke skomírající hvězdě mu postupně otevírá oči a pomáhá pochopit koloběh života a smrti. Aronofsky hojně využívá nelineární způsob posouvání příběhu, přecházeje mezi jednotlivými dějovými ale i časovými rovinami, které často opakuje v odlišném kontextu a jejichž střípky se postupně zhmotňují v obraz, který ve výsledku symbolizuje duchovní vývoj hlavních aktérů a směřování k závěrečnému okamžiku prozření (právě tento princip často nechává vzpomenout na podobně laděný korejský snímek „2046“). Vzájemným propojením časových rovin, slovní či obrazovou symbolikou navíc navozuje přesvědčivý dojem jakési inkarnace jednotlivých postav, prvku, který je pojí i přes propast času a prostoru. Ve své základní podstatě je „Fontána“ především milostným příběhem, snahou muže udržet unikající život milované ženy, což neopomíná zdůraznit ani sám režisér, nicméně jeho originalita spočívá zejména v zasazení do širšího tematického rámce tvořeného promyšlenými odkazy na křesťanskou symboliku, východní moudrost či útržky mayské mytologie v podobě legendy o stromu života a pojmu smrti jako předpokladu nového stvoření. Právě mayský mýtus o prvním Otci, který vlastní dobrovolnou smrtí stvořil svět a z jehož těla vyrostl strom života, se prolíná všemi dílčími liniemi a v každé z nich nechává hlavní hrdiny nahlédnout na jiný, dříve skrytý aspekt tohoto mýtu. Dobyvatel Tomas tak nakonec objevuje bájný strom, vědec Tommy spolu se svou umírající ženou pozoruje mlhovinu Šibalba, mayské podsvětí vzniklé z hlavy prvího Otce, k němuž o několik století později v ekosférické kouli směřuje fraktálovými shluky vesmírného prachu cestoval Tom, aby svou smrtí, podobně jako první Otec, oživil to jemu nejdražší a dosáhl tak osvícení.

FONTÁNA

„Fontána“ není v pravém slova smyslu příliš dějová, těží ovšem z do detailu promyšleného scénáře, výtečného hereckého koncertu Rachel Weisz a Hugh Jackmana, jenž dotváří hluboké lyrické rozpětí filmu a neokázalé výtvarné stránky. Ostatně ta byla velmi svojská již v předchozích Aronofskeho snímcích, zdá se však, že ve „Fontáně“ zachází režisér mnohem dále a vizuální zpracování je důležitým nositelem sdělení více než kdy předtím. Potemnělá paleta kontrastní černi a ostrého zlata přechází do oslepujících světlých odstínů tak, jak se proměňuje duchovní cesta a pochopení zákonitostí světa hlavích hrdinů, neobvyklé úhly kamery snímají navlas stejné scény, které jsou pouze zasazeny do jiných časových rovin, shluky buněk pod mikroskopem a sníh prosvítající střešním oknem se mění ve zlatavé chuchvalce mlhovin, jimiž proplouvá cestovatel Tom. Minimum digitálních efektů vyvažuje poctivá řemeslná práce, která však ve výsledku navozuje mnohem přirozenější a organičtější dojem, zejména pak v působivých fraktálových krajinách vesmírných mlhovin, vytvořených makrofotografickými postupy, které vzbuzují sugestivně mrazivý pocit nekonečna.

FONTÁNA

Jestliže opět poněkud zavádějící upoutávky a relativně „hvězdné“ herecké obsazení dokázaly vytvořit iluzi nafouklé hollywoodské bubliny, plné výpravných efektů a okázalosti, opak je pravdou. Aronofsky stále zůstává spíše nezávislým tvůrcem, pro něhož je i nadále primárním cílem obsahové sdělení snímku (ostatně je až téměř k nevíře, co vše dokázal s pouhými třicetipěti miliony dolarů), které opět doprovází působivý hudební soundtrack dvorního skladatele Clinta Mansella za spoluúčasti irských MOGWAI. Ačkoliv téma smrti, zrození a lásky, která překračuje čas a prostor, je skutečně motivem dalo by se říci na denním pořádku, v Aronofskeho velmi svojském a lyricky křehkém ztvárnění nabývá právě oněch hlubších a poutavějších rozměrů, jež ho zbavují příchuti triviálnosti, nutí diváká přemýšlet a dodávají mu opět dojem toho, co nás přesahuje. Velmi svébytný a originální snímek, který stojí za více shlédnutí.

FONTÁNA

Flash trailer ČSFD

 51

Pavel

Verdikt

Aronofskeho "Fontána" je zkušenost. Tak, jak ji zažívají hrdinové snímku.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
8,5 / 10
Čtenáři
9 / 10

Další informace

Stopáž: 96 minut

THE FOUNTAIN
[USA 2006]

Režie: Darren Aronofsky
Scénář: Darren Aronofsky
Kamera: Matthew Libatique
Hudba: Clint Mansell
Hrají: Hugh Jackman, Rachel Weisz, Ellen Burstyn, Sean Gullette, Cliff Curtis, Mark Margolis, Ethan Suplee, Sean Patrick Thomas, Donna Murphy.

Premiéra v ČR: 8. 3. 2007

thefountainmovie.warnerbros.com

Jiné pohledy

8 / 10
Popravdě příliš nechápu to obrovské haló, které se strhlo kolem tohoto filmu. Ne, že by šlo film špatný, to je třeba si hned na začátku říci, jde o film velmi dobrý, ale nejde o nic opravdu výjimečného, nic co bych toužil vidět ještě jednou, nic co by způsobilo výrazní zamžení mé omezené pisálkovské optiky. Z řemeslné stránky jde o skvěle odvedenou práci, jak po vizuální a sonické stránce, tak po stránce hereckých výkonů. Nalézám zde i celou řadu velmi působivých momentů vztahu dvou lidí. Filozofický podtext, který je tomuto filmu často přisuzován mi však příliš pod nos nejde, neboť jeho kostra okleštěná o filmové vizuální a zvukové svalstvo působí až příliš prostě a přímočaře. Jakoby si Darren vzal příliš velké sousto, které dokázal mistrně obalit skvěle zpracovaným a oslnivým ošacením, ale stejně vášnivé a pečlivé zpracovaní se nedostalo k srdci filmu.
RIP | 3. června 2007

 

9 / 10
S tvorbou Darrena Aronofského jsem se seznámil teprve před několika okamžiky a musím říci, že první setkání bylo více než okouzlující. Technický perfekcionismus, doplněný o náramné vizuální cítění, dělají z jeho Fontány film po stránce provedení stejně výjimečný jako Cuarónovy Potomky lidí. Nedosti na tom, Fontána je výtečná i obsahově, byť vpodstatě prostou příběhovou linku zakrývají a komplikují vsunuté fikční linie, která zrcadlí nosný rámec příběhu o člověku, snažícím se zachránit svou milovanou před smrtí. Aronofsky nenadužívá fragmentování narativní linie ani zbytečně nekouzlí s komplikovanými skoky v čase a prostoru, když se film uzavře, vydá ze sebe smysl jasný, čitelný a promyšlený. Žádné závratě ze složitosti, žádné kardinální otázky, na něž není odpovědi, jen pocit dokonale odvyprávěného příběhu s jasnou pointou. Maličko mi dojem zkazila katarze Fontány, v níž vztah hrdiny k mystériu věčného života dojde prudkému zlomu... byla až příliš... tezovitá, možná schematická. Jinak ale film báječně funguje ve všech třech rovinách děje, které spínají výtečně vybrané vizuální leitmotivy (např. textury předmětů, specifický styl záběrů atd.). V 96ti minutách sledujete materiál, který by vydal na dva filmy a to se trochu projeví při utváření citové vazby k jednotlivým příběhů, zároveň ale ukazuje Aronofského cit pro zkratku a kondenzaci vyprávění. Nezbývá tedy než vnímat Fontánu jako jeden trojsvět, propojený fenomenálním a hluboce prožitým výkonem Hugha Jackmana a doplněný fantastickou hudební kulisou z pera Clinta Mansella. Fontána je skutečně svět sám pro sebe, dost odlišný od všeho, co k nám zpoza oceánu běžně proklouzne. Navzdory několika výtkám výjimečný a nevšední zážitek.
Marigold | 17. března 2007