AGHORA - Formless

AGHORA - Formless

AGHORA - Formless

AGHORA - Formless

Je to již sedm let, co tehdy debutující AGHORA s albem „Immortal Bliss“ předstoupili před náročné a hnidopišské publikum složeno převážně z fanoušků legendárních CYNIC. Nebylo také divu, když v tehdejší soupisce kapely figurovala hned dvě jména ze sestavy těchto metalových progresivistů. V aktuální pětici už najdeme pouze Seana Reinerta v roli studiového bubeníka, takže tímto se snad skupina definitivně zbavuje přívlastku „kapelka těch chlápků z CYNIC“ a více působí jaké svébytné těleso. S novou zpěvačkou (mladičkou Dianou Serra) nám připravili další výlet pestrým hájemstvím progresvního rocku / metalu a i když mi tato škatulka díky mnoha spolkům už značně zešedivěla, v tomto případě ji použiji velmi rád a to i navzdory tomu, že ani „Formless“ svým hudebním obsahuje nenaplňuje původní poslaní progresivního roku – objevovat nové hudební horizonty.

AGHORANa druhou stranu však nehodlám tvrdit, že AGHORA neprodukují originální či lépe řečeno svojskou muziku. Na to je tato deska až příliš dobrá. Třináctka písní by se dala směle přirovnat k pestrobarevné zahradě plné lánů květů, které se svým uspořádáním drží předem daného řádu. Tím řádem mám namysli hlavně celková aranžmá skladeb, jimž vévodí bohatý kytarový rejstřík Santiaga Doblese. Tento nepostrádá četné náladotvorné poloakustické vyhrávky, umná sóla místy koketující s exhibicionismem a v neposlední řadě i nejednu povedenou melodii, kterou vyluzuje sólová kytara. Všudypřítomnou a nedílnou součastí jsou pak tvrdé kytarové riffy, které ve spojení s Dianiným hlasem občas připomenou norské MADDER MORTEM.

AGHORAOvšem právě v provedení vokálních partů bych viděl asi největší kámen úrazu. Diana Serra nedisponuje přilišným rozsahem a i když barva jejího hlasu k podobně laděné muzice sedí, po čase se její jednotvárný projev přeci jen oposlouchá. Může za to přehnaná stopáž nahrávky o deset minut přesahující délku jedné hodniny, což mi vzhledem k počtu nápadů, které se na ní nacházejí přijde poměrně dost. Právěže těch výborných se najde dostatek, ovšem ne dost na to, aby se občas neztrácely v soukolí písní s předimenzovanou délkou. Tohle už asi navždycky zůstane nemocí všech muzikantů motajících se kolem tzv. progresivního rocku či metalu.

V každém případě ty nejlepší kousky lze hledat především v první polovině desky, která udržet si po celou svoji délku úroveň skladeb „Moksha“ či „Open Close The Book“ s orientálním nádechem, tolik typickým pro AGHORU, mohla v této recenzi pomýšlet na mnohem vyšší hodnocení. Takhle jsem nucen konstatovat, že máme určitě co dělat s nadprůměrnou nahrávkou, která však doplácí na přecenění schopností svých tvůrců. Zkrátka méně je někdy více.

 19

Dalas

Verdikt

Škoda zbytečné dlouhé stopáže přinášející pohříchu i několik průměrných momentů. Jinak bychom měli co dělat s výbornou progrockovou deskou. V případě její redukce na ty nejlepší skladby si k výslednému hodnocení připočtěte dva body.

Hodnocení

Autor
7 / 10
Redakce
7,8 / 10
Čtenáři
7,6 / 10

Další informace

Stopáž: 70:43

www.aghora.org

Sestava

Skladby

  1. Lotus
  2. Atmas Heave
  3. Moksha
  4. Open Close The Book
  5. Garuda
  6. Dual Alchemy
  7. Dime
  8. 1316
  9. Fade
  10. Skinned
  11. Mahayana
  12. Formless
  13. Purification

Diskografie

Formless (2006)
Immortal Bliss (2000)

Jiné pohledy

Marigold
6,5 / 10

S tou progresí bych byl i celkem zdrženlivý, navzdory velmi sympatickým orientálním ozvám považuju "Formless" za slušně natlakovanou ukázku moderní tvrdě-kytarové hudby, kterou v rozletu brzdí ne úplně přesvědčivý vokál (na můj vkus je až příliš chladný a neprožitý) a zabijácká stopáž, která při vzorci "hoblujmež seč nám síly stačí" začne až příliš rychle nudit. Po několika posleších jsem AGHORU odložil jako kvalitní desku, která mně osobně nic moc neříká. Samozřejmě nezakrývám, že patří k tomu lepšímu ze současného metalu. ... [28. února 2007]

 

Noisy
7,5 / 10

Ambiciózní stopáž a snaha o uvolněnější progresivní polohy je typickým poznávacím znamením AGHORA. Skloubení poněkud svérázného vokálu a nápadité instrumentace pak nabízí výsledek značně vybočující ze zaběhaných standardů. Zajímavé nápady se neztrácejí ani v nekonečné stopáži a nuda se tedy nedostavuje, přesto nemusí být tahle forma progresivní hudby každému příjemná. ... [28. února 2007]

 

Reaper
8,5 / 10

Kéž by všechny prog rockové/metalové kapely byly alespoň z poloviny tak zajímavé jako AGHORA. Sean Reinert (CYNIC, DEATH) znovu dokazuje, že jakékoli repetice jsou mu cizí. Po výtečném „Immortal Bliss“ je tu neméně skvělé „Formless“, album mnoha tváří, mnoha nálad a také mnoha pocitů. Je ohromným potěšením postupně se dostávat pod jeho povrch a navzdory dlouhé (ovšem rozhodně ne neúnosné) hrací době znovu a znovu objevovat nespočet jeho skrytých krás. Tohle není žádné sterilní pidlikání ani účelová instrumentální exhibice (nebo-li prog pro prog) ale barevná, živá a smysluplná hudba v pravém smyslu tohoto slova. Milovníci inteligentní progrese po vzoru GORDIAN KNOT nebo SPIRAL ARCHITECT by neměli příliš váhat. ... [27. února 2007]

 

Deadmann
8,5 / 10

Na nový materiál Reinerta a spol. jsem se velmi těšil a zklamán tedy rozhodně nejsem. Pravda, počátečního rozčarování, způsobeného přílišnou délkou nahrávky a poměrně monotónním projevem nové vokalistky jsem se nezbavil, ale i tak u mě pozitivní dojmy jednoznačně převažují... ... [26. února 2007]