Možná, že dnes už PAPA ROACH nezajímají tolik metalových fanoušků jako před pěti lety, ale alba která nepostrádají šťavnaté melodie stále točit umí. Jak je dobře známo, tihle Američané se postupem doby přeorientovali z čelních představitelů stravitelnějšího pojetí nu-metalu k nenáročnému a dostatečně slazenému rock´n´rollu. Momentální hrdinové usměvavých kalifornských blondýnek, kterých jsou přeplněné tamější pláže (jak je z dobře známých iluzorních TV seriálů patrné), se pravidelně hlásí o slovo ve dvouletých intervalech. Takže nezbývá, než se znovu namazat opalovacím krémem s dostatečným ochranným faktorem, nasadit sluchátka a vydat se za sluncem.

Všeobecný trend těmto přizpůsobivým bandám velí – hrajte rock! A tak, jak tomu bylo na předposledním albu „Getting Away With Murder“ (2004), pokračují i zde PAPA ROACH v jednoznačném rockovém duchu. Stejně jako tehdy, taktéž i současnost  není skoupá na přímočaré melodické skladby, stojící na chytlavých refrénech, jejichž výraznost umocňuje do puntíku vypilovaný zvuk a nemalá dávka talentu k tomu se zalíbit. Hip-hopové deklamace jsou bohudík už minulostí, stejně jako nemožná móda volného oblečení. Doba chce tomu, aby skladbám vládly melodie a po vizuální stránce vypilované účesy a těsné kožené hadříky. Osobně proti této „hudbě bez zádrhelů“ nic nemám a tak jsem s vývojem událostí spokojen. Dokonce bych řekl, že novinka působí o něco různoroději než předchozí počin, který byl pravda zdoben řádně vyfiltrovanou „bubble-gum“ punkovou přímočarostí. Skladby, které se vám zažerou do paměti, jsou však v nemalé míře zastoupeny i zde. První polovina alba obsahuje hned několik rychlejších tutovek, schopných rozpumpovat davy („Alive“, „The World Around You“ a „Forever“). Druhá, pomalejší, dokáže naopak s lehkostí oslovit zjihlá dívčí srdéčka („What Do You Do?“, „My Heart Is A Fist“). Na konci se dočkáme dokonce velmi dobré balady s poutavou melodií a výrazným klavírem („Roses On My Grave“).

Musím přiznat, že přechod některých nu-metalových kapel k rockovějšímu pojetí kvituji s povděkem. PAPA ROACH jsou přesně tou skupinou, která si neklade za cíl předvádět nějaké objevy či posouvání hudebních hranic. Jejich cíl pobavit je s novou deskou „The Paramour Sessions“ (2006) splněn v dostatečném množství. A tak nezbývá, než se v roce 2007 těšit na třetí řadovku jejich kolegů z LINKIN´ PARK, kteří za nemalé podpory osvědčeného producentského esa Ricka Rubina v losangeleských studiích zápasí s nahrávkou, která by je měla vyvést z nu-metalové ulity do rockového prostranství.