TRISTANIA - Illumination

TRISTANIA - Illumination

TRISTANIA - Illumination

TRISTANIA - Illumination

Pochmurná atmosféra, tvrdá rytmika doprovázející působivé melodie, a mužský zpěv i řev doplněný sladkým ženským hlasem, sborové refrény a všudypřítomné elektronické efekty. Tak by se dala v jedné větě shrnout nejen první alba norské formace TRISTANIA, ale i celého jednoho hudebního směru. Bylo vcelku zajímavé pozorovat velmi rychlý nástup gothic metalu, byť navazoval na starší proudy, který v tomto pojetí zažil velmi krátkou dobu zájmu veřejnosti ve druhé polovině devadesátých let převážně díky skandinávským kapelám. Pravděpodobně z důvodů velmi rychlého vyčerpání tématiky se z povědomí pomalu vytrácí. Některé kapely se rozpadly velmi záhy (THE SINS OF THY BELOVED, „Lake of Sorrow“ však zapomenuto nebude), některé později (BESEECH, i přesto, že jejich poslední album v sobě mělo dostatek invence, aby se kapela udržela, ale holt to skřípalo jinde), TRAIL OF TEARS už existují jen papírově (více v recenzi), někteří zaprodali duši komerci (LACUNA COIL, ale jak nešťastně!). Na některé jsem zapomněl a další vzpomínat nebudu, aby tento úvodní elaborát nebyl moc dlouhý a nepřesáhl morálně únosnou míru historického připomenutí. Nicméně z kapel, které více méně gothic metal definovaly, se udržela jak TRISTANIA, tak THEATRE OF TRAGEDY. Divadelníci se vrhli do experimentů s elektronikou, zatímco jejich krajané výrazně omezili svou pompéznost. S posledním albem dostala jejich hudba mnohem intimnější charakter a deska „Ashes“ byla kladně přijata širší veřejností.

TRISTANIA„Illumination“ vzniká nedlouho po „Ashes“ a je mu tak velmi blízké, nicméně potvrzuje, že skupina se své ponuré cesty gothic metalovým hvozdem jen tak nevzdá. „Illumination“ je velmi decentním připomenutím alba „World of Glass“, ale spíš svou celkovou atmosférou než hudebním přístupem. TRISTANIA se navrací k ponuré náladě, i sebehezčí melodie píše černým perem, vykresluje obrazy krajiny v barvách šedi. A zde je kapela na pevném ledě. Stejně jako posledně, i nyní je kladen důraz na jednotlivé vokály. Zatímco však na „Ashes“ měl extrémní zpěv hodně prostoru, na novém albu je ho poskrovnu. Důvod je prozaický. Kjetil Ingebrethsen se loni v dubnu rozhodl kapelu opustit a tak se opět musel hledat někdo na nazpívání extrémních vokálů. Původně kapela vzkázala, že se toho ujme některý z členů kapely, ale nakonec se rozhodla pro hostování zpěváka Vorpha (SAMAEL). O to víc prostoru dostal Østena Bergøye, jehož hlas se přesně hodí k současné tvorbě TRISTANIE,  nicméně hlavní roli na novém albu hraje Vibeke Stene. Opět uslyšíme pěkné dvojhlasy Østen/Vibeke, ale už v menší míře než na „Ashes“. „Illumination“ je bez skrupulí věnováno norské krásce, ta má však dostatečný hlasový potenciál, aby nový materiál zazpívala. Nelze nezmínit skladbu „Open Ground“, která mi přijde jako pěvecký vrchol tohoto alba. Většina skladeb je pomalých a hlavní důraz je kladen na melodie, na které má skladatelská dvojice Moen/Hidle talent. Přesvědčili už na „World of Glass“ po odchodu Velanda a nijak od té doby nepolevili. „Destination Departure“ je snad nejvýraznější připomínkou zmíněného alba, vzpomeňme na „Deadlocked“. Na druhou stranu, Veland jim s poslední SIRENIÍ nezůstává nic dlužen (ale o tom v příslušném textu).

I přes své kvality má „Illumination“ i nějaké ty neduhy. Tím hlavním je právě přílišný důraz kladený na zpěv. V některých skladbách se hudba až příliš přesouvá do pozadí. Více prostoru dostávají v některých písních pouze motivy akustické kytary. „Ashes“ mi v tomto kontextu přišlo víc vyvážené. Z konceptu alba se výrazněji vymyká pouze elektronicky laděná „Sacrilege“, která těsně před koncem možná naznačuje další směřování kapely. Možná ne, nicméně nosný motiv a progresivně laděné kytary by stály za celoalbové zpracování. Desku uzavírá moc pěkný umíráček „Deadlands“, další sólo pro Vibeke Stene.

„Illumination“ není takové překvapení jako „Ashes“. Posluchači, kteří této norské kapele přišli na chuť až s posledním albem možná budou méně nadšeni. V kontextu tvorby je to deska konzervativnější, na druhou stranu dostatečně rozmanitá a nápaditá, opět plná spousty povedených melodií. TRISTANIA to i tentokrát ustála se ctí.

 17

Manatar

Verdikt

TRISTANIA se na albu „Ashes“ dokázala vymanit z okovů gothic metalu a přijít se svěžím materiálem. Hudebníci polevili v rytmu, sborové refrény takřka vypustili a více prostoru tak dostali jednotliví zpěváci. „Illumination“ pokračuje v duchu předchozí desky, obsahuje mnoho pěkných melodií, zajímavých hudebních nápadů a svou ponurou atmosférou se částečně vrací do starších dob.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
6 / 10
Čtenáři
7,7 / 10

Další informace

Stopáž: 48:27

Produkce: Waldemar Sorychta
Studio: Woodhouse recording studios

www.tristania.com

Sestava

Skladby

  1. Mecryside
  2. Sanguine Sky
  3. Open Ground
  4. The Ravens
  5. Destination Departure
  6. Down
  7. Fate
  8. Lotus
  9. Sacrilege
  10. In the Wake (bonus)
  11. Deadlands

Diskografie

Darkest White (2013)
Rubicon (2010)
Illumination (2007)
Ashes (2005)
World of Glass (2001)
Beyond The Veil (1999)
Widow´s Weed (1998)
Remake (demo) (1997)

Jiné pohledy

Shnoff
6 / 10

TRISTANIA vždy nabízela jakousi přidanou hodnotu k žánru, kterému vévodila. Na aktuální desce žádnou neslyším a mám pocit, že nastává sestup do vod neškodného průměru. Zarazíme jej včas? Co? ... [24. ledna 2007]