SOLEFALD - Black For Death - An Icelandic Odyssey Part II

SOLEFALD - Black For Death - An Icelandic Odyssey Part II

SOLEFALD - Black For Death - An Icelandic Odyssey Part II

SOLEFALD - Black For Death - An Icelandic Odyssey Part II

Výprava do časov dávnych, plynúcich v zašlých končinách mystického Islandu, vstupuje do svojej čiernej štylizácie. Tá predznamenáva ničotu, prázdno, smrť. Hodené runové kamene však už po prvej časti neveštili šťastie, a tak je treba byť opatrným. Kľukaté hudobné cesty v blízkosti hmlistých útesov môžu byť viac než zradné.

Rozhodnutie SOLEFALD vydať sa novým smerom späť v čase, v podobe islandskej odysey, je každému dobre známe. Rovnako ako aj hudobné smerovanie avantgardnej dvojice. To bolo jasne definované v odtieni ohnivo červenej, prezentovanom v prvej časti výpravy. Dominantným prvkom bolo navodenie atmosféry dávnych eónov a stratených blednúcich mýtov. Aj keď by bolo záhodné očakávať od čiernej časti niečo nové – nedeje sa tak.

Jednoduchým spôsobom, akým by som mohol zakončiť toto putovanie, by bolo odkázať vás na popis jeho prvej časti, lenže, ako sa vraví, dvakrát do tej istej rieky nevkročíš. Síce nad „Black For Death“ by som v kontexte tohto príslovia skôr zaváhal. Materiál sa opäť snaží dýchať malebnou pohanskou atmosférou, lenže tentokrát cítim aj zápach začínajúcej hniloby. Žeby to bol zámer? Napriek tomu sú SOLEFALD dostatočne zdatní harcovníci, a tak dokážu predsalen vdýchnuť kus dobrej atmosféry a epiky do prázdnoty čiernej smrti. Deje sa tak hlavne v pasážach, kde sa odpútavajú od bremena svojho „pseudonávratu“ ku koreňom a nechávaju rozlet svojej kreativite. Takže skoro ambientná „Lokassena pt. 3“, jemne melancholická „Sagteller“ alebo saxofónové eskapády a akustické predely v „Queen In The Bay Of Smoke“ a „Underworld“ dokážu viac než príjemne naladiť. Perfektne zvládnutými zostávajú samozrejme čisto spievané vokály a refrény. Aj menej pozornému uchu neujde skopírovanie hudobnej témy „White Frost Queen“ do podoby „Loki The Trickster“, v ktorej práve vokálna stránka veci absolútne exceluje (hosťovanie Garma) a osobne si viem veľmi dobre predstaviť celý album v takomto menej konvenčnom duchu (tiež s jeho hosťovaním).

Zhrnutie by sa dalo vycítiť z predchádzajúcich riadkov a jednoznačne u mňa poukazuje na to, že nebyť škrípajúcej klasickej metalovej časti, mali by sme čo do činenia s vynikajúcim albumom. Takto tu máme materiál stojaci jemne v tieni prvej časti a na pomery SOLEFALD ho radím skôr nižšie. V správnom mentálnom rozpoložení si ho síce môžete vychutnať, no kde chvíľami nič nie je, ani smrť neberie.

 21

Arrow

Verdikt

V prípade „Black For Death“ a, dovolím si povedať, aj celej tejto odysey predbehol ideový koncept svoje hudobné spracovanie. V miestach, kde sa SOLEFALD nechávajú niesť na krídlach svojej kreativity je tento materiál vynikajúci, no v miestach plných metalovej černoty je prázdny. A to je škoda.

Hodnocení

Autor
6,5 / 10
Redakce
5,8 / 10
Čtenáři
7,2 / 10

Další informace

Stopáž: 57:36

Produkce: SOLEFALD
Studio: Multimono (engineering: Asgeir Mickelson a SOLEFALD), mix: Toproom

www.solefald.org

Sestava

Skladby

  1. Red for Fire, Black for Death
  2. Queen in the Bay of Smoke
  3. Silver Dwarf
  4. Underworld
  5. Necrodyssey
  6. Allfathers
  7. Lokasenna Part 2
  8. Loki Trickster God
  9. Spoken to the End of All
  10. Dark Waves Dying
  11. Lokeasenna Part 3
  12. Sagateller

Jiné pohledy

Louža
3 / 10

Tvrzení že v případě SOLEFALD předběhl ideový koncept hudební zpracování je velmi velmi diplomatické. Já bych spíš řekl, že hudební zpracování nedoběhlo ideový koncept. A to o pořádný kus cesty. Jako ctitel "In Harmonia Universali" nemohu tenhle dvojdiskový klenot nezdrbnout. Ani jednu desku z kompletu jsem nebyl skrze nudu schopen doposlouchat do konce. Zoufalství. Takhle tedy opravdu ne. ... [1. ledna 2007]

 

Shnoff
6 / 10

Tak upachtěný „návrat ke kořenům“ jsem od této dvojky opravdu nečekal. Zatímco na prvním díle se našlo pár zajímavých až výborných skladeb, na druhé části je jen pár zaznamenáníhodných motivů. Když si připomenu, s jakou lehkostí SOLEFALD vystřihli „In Harmonia Universali“, kroutím hlavou. Stále platí, že když kvalitní islandská sága, pak jedině „Njorl's saga“. ... [1. ledna 2007]

 

Deadmann
7 / 10

Pakliže rozdělíme tvorbu SOLEFALD do tři období, to nynější je pro mě tím nejméně zajímavým. Navíc je dle mého soudu „Black For Death - An Icelandic Odyssey Part II“ slabší deskou než její červený předchůdce. Nic to však nemění na faktu, že se stále jedná o poměrně kvalitní hudební materiál, který je schopen nakopat zadek drtivé většině „vikingsky“ znějících kolegů. Druhý díl ságy je zkrátka a dobře nenáročnou, příjemně se poslouchající deskou, na níž se sice nachází pár slabších momentů, ale jako celek rozhodně dokáže pobavit.

Co se týká zmíněného Garmova hostování, příkláním se spíše k Thornovi. Kristofferova vokální exhibice na mě působí rušivě a rozhodně bych se bez ní na tomto albu obešel. ... [23. prosince 2006]

 

Thorn
7 / 10

Nemyslím si, že by koncept Islandskej odysey bol od základu zlý. Proklamovaný návrat ku koreňom vlastnej kultúry a ku koreňom severského metalu si predsa vyžaduje tradičné spracovanie. Takisto si nemyslím, že by akýkoľvek z predošlých albumov SOLEFALD bol natoľko skvelý a trvanlivý, aby som od Cornelia a Lazara čakal majstrštyky na požiadanie. "Black For Death" je, rovnako ako "Red For Fire", "iba" zámerne archaickým kusom tradičného škandinávskeho blacku, stiedajúci slabšie pasáže so silnejšími. Problém nie je v prístupe k materiálu a v interpretácii konceptu, ale v tom, že SOLEFALD nedokázali oných prvotriednych klasických hobľovačiek zložiť dostatočný počet - i nosné skladby a motívy sa opočúvajú prirýchlo. Mimochodom, na rozdiel od kolegu Arrowa na mňa rušivo pôsobia skôr "avantgardné" pasáže, včetne predvídateľnej Garmovej participácie, z ktorej mám pocit, že Kris Rygg sa na hosťovanie pozýva výlučne za účelom "zavantgardnenia" toho či onoho projektu.

Ale obal a texty sú mimoriadne vydarené. ... [19. prosince 2006]

 

Reaper
6 / 10

Milý Cornelie, raději odlož ten vikingský mečík do nejbližšího depoziáře, je tupý, uprostřed tvrdého konkurenčního boje s ním budeš dominovat jen velmi těžko... a ty, milý Lazare, sejmi konečně tu přilbici, je rezavá, nesluší ti. Neslavně dopadla vaše megalomanská odysea ke břehům Islandu, ač jste vypluli pod honosnou vlajkou SOLEFALD, příliš často jste zůstávali vězet na mělčině, vaše bárka mnohokrát narazila do ostrých skalisek, potažmo pak balancovala na samotné hraně trychtýře vodního víru. Je nejvyšší čas otočit pochroumaným kormidlem nejméně o 180 stupňů a zachránit alespoň část těžce vydřené reputace. Inu, experiment v podobě dvojalba „Red For Fire“ / „Black For Death“ se příliš nevydařil, ba co víc, jedná se o suverénně nejslabší položku v jinak skvostné diskografii SOLEFALD. Nebýt tradičně skvělých vokálů, snad bych norskou dvojici podivínů ani nepoznal. Je to velká škoda, neb si myslím, že skladatelský potenciál Cornelia a Lazara má rezultovat v něco docela jiného, než je nevýrazná viking metalová údržba. ... [12. prosince 2006]