DISEMBOWELMENT představují pro seriál Podzimního listí poněkud vybočující úkaz, neboť tato osobitá skupina reprezentuje Australský kontinent, konkrétně město Melbourne. A jak každý ví, v době našeho podzimu je v Austrálii příjemné jaro. Nechme však starosti s ročním obdobím zahrádkářům, pro připomenutí těchto protinožců nemají fáze roku význam, stejně jako nezáleží na přesném datu, kdy se v roce 1989 na torzu rozpadlé grindcore party BACTERIA skupina DISEMBOWELMENT zformovala. Kdo tehdy čekal, že i pod novým názvem budou kytarista a zpěvák Renato Gallina a bubeník Paul Mazziotta pokračovat v grind řezničině, dost se spletl. DISEMBOWELMENT se totiž hned svým prvním demo záznamem „Mourning September“ (no vida jak se k tomu podzimu nakonec hezky blížíme) vydali do trošku jiných plání, které sice ve velké míře pokrývala i hrubě deathová pustina, ale jako převažující prvek se objevil především temný doomový prales. V té době značně oblíbený styl se však Australané rozhodli pojmout po svém, rezignovali na tradiční formy ubíjejících pomalých temp a ve svém pojetí stvořili hudbu jak depresivně pochmurnou, tak i překvapivě pestrou až nepředvídatelnou.
Minulost se samozřejmě nezapomíná, takže grind a death prvky skupina nadobro neopustila ani na svém prvním a posledním albu „Transcendence Into The Peripheral“. Hned úvodní skladba „The Tree Of Life And Death“ je však jasným důkazem, že i agresivní death riffování a odsýpající bicí nemusí nijak bránit při vytváření niterně traumatizujících nálad. DISEMBOWELMENT tak i při slušně vygradovaném tempu dokázali tvořit hudbu plnou nálad vskutku doomových. Jejich harmonie jako by zasahovaly svůj cíl nezávisle na rychlosti, s jakou je skupina svému posluchači servírovala. Právě proměnlivost tempa se tak stala stěžejním znakem alba. Od již zmíněných svižných rifů se Renato Gallina (výhradní autor hudby) zcela přirozeně dostal i do opačného a ve výsledku převažujícího extrému lepkavé pomalé rozvláčnosti, která v dnešním pohledu kromě doom klasiky evokuje i současnou drone doomovou scénu. Asi nejsilněji se příměr k drone doomu zjevuje v úvodu „Burial At Ornans“, kdy se plazivé naříkání i po produkční a zvukové stránce dá srovnávat například s KHANATE.
Sedm kompozic roztažených do hodinové stopáže má nádech smrduté depresivní bažiny, přitom však z velké části postrádá tradiční doomová klišé. Dříve, než se temně plazící struktury mohou zacyklit v monotónní ukolébavku, se vždy objeví nějaký oživující element ať už v podobě zběsilé bicí kanonády, disharmonicky roztříštěných akordů nebo akustického odpočinutí s ženskou recitací v podobě skladby „Nightside Of Eden“. Renato dokonce dosáhl výsledku (úvod skladby „Your Prophetic Throne Of Ivory“), kdy i se značně klišovitým a jednostranně deathově zaměřeným vokálem znějí mnohé pasáže jako andělské chóry uvnitř zpěněné pekelné lávy. Překvapivě se tak uvnitř depresivitou překypující hudby vynořuje i jakýsi nedefinovatelný uklidňující prvek, který z alba tvoří dílo vymykající se laciné, jednostranně zaměřené náladovosti.
„Transcendence Into The Peripheral“ je album, které i v dnešní době neztratilo jistou dávku neotřelosti, proto je chvályhodné, že se díky Relapse Records dočkalo v roce 2005 vydařené reedice, kde na bonusovém disku najdete ostatní podstatný materiál skupiny, tedy EP „Dusk“, demo „Mourning September“ a kompilační verzi skladby „Extracted Nails“, ve které si jako host zahrál i basák Tim Aldridge z ABRAMELIN.
