Jako s hlavou ve svěráku si musí připadat posluchač tohoto disku. Dvacetiminutová (když počítáme i z hlediska originality již značně omšelou dlouhou pauzu na konci) hudební nálož z dílny americko-holandského uskupení není věru pro příliš citlivé nátury. I u nás často koncertující DAS OATH si s názvy svých nahrávek veliké starosti nedělají, a tak se spokojme se suchým konstatováním, že tohle bezejmenné mini je jejich dalším oficiálním nosičem. Pakliže je posluchač ochoten se zaposlouchat do jeho hudební nabídky, nebude ochuzen o vskutku intenzivní hlukovou masáž z kategorie těžce stravitelných. Dřevorubecké a značně neotesané pojetí hardcore není již ničím novým, ale verva, s jakou se do tohoto hudebního kolotoče pouští tato čtveřice, není zas tak úplně obvyklá. Ačkoliv škatulka hardcore je přeci jen poněkud zavádějící. Více by této neurotické produkci s dominujícím hysterickým vokálem Marka McCoye a vazbícími kytarami slušel přívlastek „extrémní rock´n´roll“. I přes svoji maximální neučesanost však osmička skladeb nepůsobí dojmem volné improvizace. DAS OATH hrají očividně promyšleně, s upřimným zápalem a bez zbytečné sázky na efekt v podobě šokování svého publika. Že se s tím tahle partička skutečně moc nesere, svědčí i pohled do bookletu, jehož dvaadvacet stran zdobí jedna a tatáž fotografie v různých stupních zaostření. Ideální obrázkový společník při poslechu tohoto extrému. Snad už jen pro formální úplnost uvedu, že podobně znějící spolek máme i u nás, a to písecké LAHAR.

CD k recenzi poskytli Day After records