SLAYER - Reign In Blood

SLAYER - Reign In Blood

SLAYER - Reign In Blood

SLAYER - Reign In Blood

SLAYERVečne trblietavý metalový drahokam, biblia extrémnej hudby, absolútny klenot, ktorý ani dvadsať rokov po svojom vydaní nestratil nič zo svojej energie, nespútanosti, zvrhlej príťažlivosti. Večná inšpirácia stoviek umelcov naprieč v podstate všetkými tvrdo-kovovými odnožami. Od death metalu, ktorý sa v polovici osemdesiatych rokov iba bábätkovsky prevaľoval v kolíske, (no riadne ostré, krvavé mliečne zúbky mu nechýbali), cez black metal začiatku deväťdesiatych rokov (EMPEROR, SATYRICON) až po súčasný metalcore (HATEBREED, THROWDOWN). Nehovoriac o thrash metale, pre ktorý SLAYER vždy boli a budú synonymom. Stopy kalifornských zabijakov sú proste badateľné na každom kroku a „Reign In Blood“, to je ich neprekonateľné vražedné dielo. Jednoducho a jasne, ak ste nepočuli „Reign In Blood“, o metale viete hovno.

SLAYERKlišé o kľúčovom význame tretieho albumu pre kariéru kapely platí v prípade SLAYER do bodky. Po kvalitnom štarte v podobe debutu „Show No Mercy“ a pritvrdení (aj textovom) v progresívnom duchu „Hell Awaits“ prichádza v podobe „Reign In Blood“ katapultovanie do závratnych hviezdnych výšin, ktoré si páni King, Hanneman, Araya a Lombardo vychutnávajú v podstate až do týchto dní. Netreba snáď ani dodávať, že zaslúžene. Za veľa, ak nie za všetko, vďačia práve úspechu dosky „Reign Blood“, ktorá vyšla v októbri 1986 na značke Def Jam Records už vtedy legendárneho (hoci do tej doby najmä vďaka hip-hopu) Ricka Rubina. Po stránke zvuku a produkcie sa jednalo o diametrálny rozdiel v porovnaní s dovtedajšou tvorbou kapely. Zaujímavá je najmä rýchlosť a tvrdosť, ktorá celému albumu dominuje. Dave Lombardo pred nahrávaním zažíval jednu zo svojich prvých kritických chvílok, keď z kapely kvôli hádkam odišiel. Materiál bol nabubnovaný iným hráčom, pričom trval viac ako 40 minút. Lombardo však vzápätí dostal rozum, vrátil sa do štúdia, nabúchal svoju verziu bicích a výsledkom je necelá polhodinka hracieho času, ktorú všetci veľmi dobre poznáme. Aj z tohto pohľadu je zrejmé, aký dôležitý je tento človek pre SLAYER a ako veľa znamená jeho súčasné pôsobie aj na aktuálnej doske „Christ Illusion“.

Auschwitz, the meaning of pain
The why I want you to die
Slow death, immense decay
Showers that cleanse you of your life

SLAYERJe pravda, že výčiny nacistického doktora Mengeleho sú v texte „Angel Of Death“ podané až príliš polopatisticky a typicky „americky“, s čím najmä nemeckí fanúšikovia mali dlho veľký problém. Napríklad výrazné napätie vo vzťahu medzi kapelou a mienkotvorným magazínom Rock Hard sa uvoľnilo iba pred pár rokmi. Rovnako naivné je však označovanie členov kapely za sympatizantov fašistickej ideológie, čo je hlavne s ohľadom na židovský pôvod Ricka Rubina a juhoamerické korene Lombarda a Arayu riadne absurdné. Autor skladby Jeff Hanneman je jednoducho jeden z viacerých (nielen metalových) hudobníkov fascinovaných vojenskou tématikou. Ako dieťa s veľkým záujmom počúval rozprávanie starších členov rodiny o zverstvách, ktoré sa diali vo Vietname, čo sa neskôr v mnohých podobách objavilo v jeho tvorbe. Po hudobnej stránke je „Angel Of Death“ dokonalým manifestom thrash metalu. Od prvých riffov a Tomovho neľudského vresku až po záverečné brejky Lombardových bicích. Spolu so skladbami „Jesus Saves“, „Postmortem“ a najmä „Raining Blood“ tak trochu vyčnieva nad zvyškom tej neodolateľnej výbušnej zmesy melodického anglického heavy metalu a drsného amerického hardcore a punku. Aj „Reign In Blood“ má svoje hity, v prípade týchto štyroch ide o rokmi preverené koncertné trháky. Ako veľmi si kapela váži album ako celok a ako veľmi je tento zbožňovaný fanúšikmi, to nám SLAYER ukázali nedávno na koncertnom DVD „Still Reigning“. Kompletné odohratie thrashového monolitu bolo zakončené efektným dažďom umelej krvi na hlavy troch štvrtín kapely. Jeff zostal kvôli poruche polievacieho zariadenia smiešne suchý.

The Sky Is Turning Red
Return To Power Draws Near
Fall Into Me
The Sky´s Crimson Tears
Abolish The Rules Made Of Stone

SLAYER„Raining Blood“ je hymna, akých je v metalovej hudbe málo. Nezameniteľný ústredný riff láka viacerých muzikantov k vlastnému spracovaniu – podarené sú kúsky od MALEVOLENT CREATION alebo VADER (na ich fantastickom živáku „Live In Japan“), peknú pasáž si vystrihli aj IN FLAMES na svojom koncertnom „The Tokyo Showdown“. Z nemetalových umelcov zaujala určite Tori Amos, ktorá si s hudbou hlavu nelámala a použila vlastne iba strhujúci text. Nečudo, že páni zo SLAYER boli tak trochu sklamaní, ale aj tak z vďačnosti poslali Tori kopec tričiek a ďalších darčekov.

V roku 1986 dosiahli SLAYER prvý vrchol v kariére. Dnes už vieme, že nasledovali aj ďalšie. Žiadny z ich albumov nebol vyslovene sklamaním, s čistým svedomím sa môžu obzrieť aj na kritické deväťdesiate roky, keď padol nejeden thrashový titán. Z hľadiska prínosu a inšpirácie pre všetky zákutia extrémnej metalovej hudby však sotva môžeme hovoriť o hodnotnejšom albume, než je práve „Reign In Blood“.

 267

Rudi

Verdikt

Jedna z najpodstatnejších metalových nahrávok všetkých čias.

Hodnocení

Autor
-
Redakce
-
Čtenáři
9,3 / 10

Další informace

Stopáž: 29:03

Produkce: Rick Rubin a SLAYER
Studio: mixed at New Fresh, N.Y.C.

www.slayer.net

Sestava

Skladby

  1. Angel Of Death
  2. Piece By Piece
  3. Necrophobic
  4. Altar Of Sacrifice
  5. Jesus Saves
  6. Criminally Insane
  7. Reborn
  8. Epidemic
  9. Postmortem
  10. Raining Blood

Jiné pohledy

Jedno z prvních metalových alb mojí sbírky a tudíž i album, které postupně formovalo můj náhled na metalovou muziku vůbec. Slova jako "archaické" či "překonané" může v souvislosti s "Reign In Blood" užít jedině člověk, který s tímto masakrem postupně nevyrůstal a k SLAYER se dostal o mnoho let později. Pro mne je prostě v těchto necelých třiceti minutách narubáno víc nepřekonatelných motivů, riffů, sól i chorobných melodií než na posledních čtyřech albech SLAYER dohromady. Zhmotnění stylu thrash, které je makabrózní skládankou obrazců těch nejhrůznějších zločinů v historii lidstva. Počínaje "Angel Of Death" líčící fašistická zvěrstva, po kterém následuje horrorový výjev odsekaných hlav plujících v krvavé řece v "Piece By Piece" jako pohled do pradávné historie, posedlost smrtí v "Altars Of Sacrifice" i "Necrophobic", slepou vírou v "Jesus Saves" nebo třeba duševním zmatkem masových vrahů v "Criminally Insane" konče. Celý ten zvukový tajfun zakončuje dvojice strhujících skladeb - "Postmortem" a "Raining Blood", aby byla v samém závěru veškerá lidská špína odplavena krvavou bouřkou. Bezchybné metalové dílo.
Stray | 23. září 2006

 

Ano. To s tím exkrementem trefil Rudi naprosto přesně. A troufám si tvrdit, že tohle pravidlo bude pro orientaci v metalových vodách platit ještě zatraceně dlouho, ne-li vůbec navěky.
Louis | 22. září 2006

 

Samozřejmě, síla "Reign In Blood" je obrovská a její součástí se stalo i to, že nahrávka z dnešního pohledu zní skutečně archaicky a obsahuje zárodek té opravdové nefalšované metalové zloby let 80. S odstupem času poslouchám tuhle kolekci už velmi zřídka, až na pár skladeb se přeci jen stala tou krásnou zlatou knihou se zlatou ořízkou, na kterou se práší na mé polici. Ale nelze přehlížet, že litery thrashového Starého zákona jsou stále znát v konturách všech těch novodobých evangelií apoštolů zuřivého hoblování. A jako každý kánon "viery pravé" je "Reign In Blood" uctíváno zbožně až obsedantně. Nekriticky. Nemám pocit, že by SLAYER cokoli vyřkli do důsledku a bez možnosti dalšího vylepšení. Naopak, po téhle klasice zůstala spousta cest a černých místeček, které bylo lze zaplnit, což je jen a jen dobře. Mně osobně dělá větší radost poslouchat alba, která SLAYER natočili v letech devadesátých, vidím v nich víc novotářství i víc hudební zručnosti. Vztah k jejich "veledílu" je tak v mém případě víceméně platonický...
Marigold | 22. září 2006

 

Jsou alba, o kterých je už absolutně zbytečné cokoliv dalšího povídat. „Reign In Blood" je jedním takovým. Absolutní thrashová klasika, studnice inspirace a nezapomenutelný manifest zuřivosti a nespoutanosti. Hymny jako „Angel Of Death“ anebo „Raining Blood“ tvoří i po dvaceti letech neodmyslitelný koncertní repertoár SLAYER a ačkoliv dnes tohle album pochopitelně působí značně archaickým dojmem, zub času však nikterak nenahlodal sílu, které v sobě skladby na něm obsažené skrývají. Jedna z povinných učebních látek pro každého, kdo poslouchá tvrdý metal.
Dalas | 18. září 2006