„Dluhy se maj plnit nejen o Vánocích,“ zaslechl jsem tuhle Janka Ledeckého v pořadu Headbanger_FM (a nejsou to náhodou sliby, hošánku? pozn. DKM. Nejsem si jist - neznám Rudiho repertoár tak podrobně. pozn. Shnoff). Jenže do Vánoc je daleko a (nez-)odpovědní členové redakce si hrají na mrtvé brouky. A za situace, kdy je jedno z nejlepších black metalových děl roku už pár měsíců venku a na našem serveru o něm není skoro ani zmínka, nemohu nečinně přihlížet a musím konat! Ano, řeč je o desce „Armada“ norských KEEP OF KALESSIN. Toto sdružení dosud doplácelo na nestabilitu sestavy a dále na to, že jeho umělecký šéf, multiinstrumentalista a skladatel Obsidian C., donedávna zhusta obrážel světová pódia jako nájemný kytarista SATYRICON, odrážel obvinění ze znásilnění a mírně rezignoval na činnost ve své hlavní kapele a na snahu o usazení kádru. Pokud něco složil, putovalo to do šuplete. Pohled do levého sloupce na hodně řídkou rubriku „diskografie“ je velmi výmluvný.
Před třemi lety se blýsklo na lepší časy. Obsidian umluvil Frosta a Attilu Csihara, kteří mu pomohli realizovat svěží EP „Reclaim“. Zmíněná jména však nemohla zaručit to, o co Obsidianovi šlo především – tedy udělat z KEEP OF KALESSIN nejen studiové, nýbrž i fungující stabilní koncertní těleso. Obsidian ztratil trpělivost a obul se do toho naplno. Výsledkem jeho pátrání bylo angažování pěvce Thebona, navrátivšího se bubeníka Vyla a basáka Wizziaca, zvýšená koncertní aktivita a následné vydání skvělé řadovky „Armada“.
„Armada“ je vynikající. To už sice říkám potřetí, ale opakování je prý matka moudrosti. Otázka zní, proč? Inu proto, že se KEEP OF KALESSIN podařilo ten sám o sobě perfektně zmáknutý drtící a zároveň melodický black metalový fundament (včetně zvukového ošetření) zabalit do tak intenzivního a věrohodného epického odéru a celek tak vyšperkovat a vycizelovat, že se mnou každý další poslech nemilosrdně tříská o zem (jestli ona to nebude spíš puberta? pozn. DKM. Copak jsme měli z přírodovědy, ha? pozn. Shnoff). Podobné pocity se mi v podbřišku dostavují snad jedině při sjíždění vrcholných děl EMPEROR.
Někdo možná mohl nabýt obavy, co s kapelou udělá ztráta zmíněných osobností. Zbytečně. Vyl dává na Frosta zapomenout po několika sekundách druhé skladby. Rovněž nepřítomnost Attily Csihara nelze hodnotit negativně. Ba právě naopak. Attila jistě nějaké kvality má, ale dle mého názoru se proslavil hlavně tím, že se ve správnou chvíli ocitl na správném místě. Novic Thebon jej překonává zejména pestrostí a variabilitou svého vokálního projevu. Schopnosti páně kapelníka není nutno nějak podrobně rozebírat. Snad jen vyzdvihnout cit pro funkční zapracování akustiky či pro správně načasované vystřihnutí sóla, které by klasik bez uzardění označil za mysticky klenuté až dechberoucí (např. v šestce „Winged Watcher“).
V krátké době po sobě můžeme porovnávat dva krajní přístupy k tvorbě působivé black metalové skladby. SATYRICON na to jdou skrze maximální zjednodušení kompozice, soustředění se jen na několik stěžejních motivů a jejich pozvolný rozvoj ve volnějším tempu, kdežto KEEP OF KALESSIN sází na komplexní rytmicky členitý rychlý kus. Mně je o trochu sympatičtější konání druhých jmenovaných. Jak vypadá produkce obou těchto veličin naživo, bude možno porovnat při vzájemném souboji 8. října v pražském Abatonu.
Tak počtvrté a naposledy: „Armada“ je opravdu famózní záležitost, o čemž je možno se přesvědčit např. na adrese http://www.myspace.com/11460769.
