Tak o tohle rozhodně nesmíte přijít. Zatímco v okolním světě zuří hony za odkazy legend a nové kapely by snad chtěli být ještě “legendovější”, nežli legendy samotné, v říši slovenské, pod tatranskými velikány, se zrodilo unikátní těleso, jež se může se ctí a hrdostí postavit samotným mistrům.
V prvním kousku alba Fait Accompli cítím testament Blind Guardian - členitá vokální linka tu není jen pro zdůraznění kytarových harmonií, funguje jako samostatný hudební činitel, její jiskření s ostatními složkami dodává energii celé skladbě, Slepí strážci navíc dýchají i z nabíraných refrénů, kterých jakoby měla skladba několik, vždy v jiném tempu a atmosferickém zabarvení. Kytary a mystické klávesové stěny se vypínají z oparu jako štíty Mlžných hor, jejich doménou není silná nosná melodie, nýbrž barvami hýřící expresivní drobnokresba. Toť jest i cejchem rytmické sekce, která ocelově tvrdí muziku a sepíná neuvěřitelně pestrý korpus do padnoucího hávu.
Odvážný pulz kláves dvojky Wings We Burnt In Silence sice evokuje Children Of Bodom, ale ani tady nejde o žádný xerox, hned vzápětí nastupuje slovenská metalová avantgarda. Nic jednoduchého na poslech - riff a vokál se proplétají éterem, mění se výšky, intenzita kytar, líbivé vyhrávky střídají delirické jízdy melodickým peklem. Neexistuje naslouchání na půl ucha - každý tón je kamenem v monumentální zdi... Mayo Petranin předvádí, že jeho vokál dovede krom zpěvu i nabíhat do bandurského řevu. Kytarový tandem Podolský - Hanuš zase fascinující rejstřík sól a melodických postupů. Uzel motivů a instrumentálních nálad - Dead Poets Society…
Zuby neztráci Fait Accompli ani v poněkud vláčnější a rozmáchlejší kompozici … And Rainbows Fall Unseen. Pochvalu zde rozhodně zaslouží dialogy kláves a kytar, stejně jako strhující změny temp. Vychutnat si můžeme i několik poloh Mayova vokálu a nutno poznamenat, že počáteční pocit nemastnosti neslanosti je tímto kouskem definitivně zažehnán - rejstřík tohoto chlapíka je hoden smeknutí pokrývky lebeční!
Ačkoli je Oncoming Tide pěkně tuhou řežbou, není zde po vzoru Blindů místo pro zjednodušení nebo nedůslednost. Skvostně vysochaná kompozice s neuroticky břinkajícími klávesami nepopírá ani na moment přirozenost svých tvůrců - komplexnost a cit pro dynamiku. Z rozjuchaných pasáží přecházejí Mrtví básnící do vybroušených monumentálních meziher a jen potvrzují můj dojem, že Slovensko našlo své Strážce. Strážce, kteří neopisují, ale přesto mají to magické cosi, co tolik zdobí legendární krefeldskou bandu.
Úvod titulní Fait Accompli vyráží dech prasopalnými bicími a naprosto přirozeným přechodem do středních temp. Mimochodem, naprosto nespravědlivě utekl mým dosavadním glosám bicman Branislav Jurečka. Nelze říci nic více než toto - síla, cit a preciznost… Koneckonců - to jsou atributy, jimiž zdobím celou kapelu a závěrečný opus je perlou perel, definitivním hřebíčkem, který tuto kapelu řadí do výšin. Překrásně vyklenuté refrény, sóla do nebes tryskající - sbírka absolutní metalové poezie, kouzelná výpravná epika s lyrickou drobnokresbou a totálním citem pro okamžik, praví literární kritik. A kritik hudební? Zmírá v rozkoši!
Jako příslovečnou třešničku na dortíčku servírují Strážci svůj příspěvek k stále odkládanému tributu BLIND GUARDIAN. Není se o co přít - jejich Last Candle je nejen poslední svící, ale zároveň i posledním hřebíčkem do rakve pochybovačů: tahle kapela je dravá, melodická, umí to se sbory a nebojí se (byť v tomto případě pouze okrajového) dialogu s velkými vzory. Pěkná, pietní a přesto jasně čitelná cover verze. Klobouk dolů...
