AT VANCE - Only Human

AT VANCE - Only Human

AT VANCE - Only Human

AT VANCE - Only Human

Power speedová scéna připomíná přebujelý les, kde se po pních skutečně mohutných, progresivitou nabitých velikánů, plazí šlahouny odporného cizopasného plevele, který sice nikdy nedoroste dostatečně vysoko, zato se ze snahy druhých slušně uživí. Leč tak už to v tom světě chodí - jeden krade, co druhý v tvůrčích bolestech rodí. Je bez diskuze, že z deseti kapel, které se nechávají škatulkovat jako „silné a melodické“, připomíná devět hodně řídkou stolici. No a AT VANCE je právě ta jedna zbývající...

Kvalitní speed metalová kapela nemusí přeci nutně každým svým zásekem působit revoluci a převracet hudební řád vzhůru nohama. Od kvalitní speed metalové kapely se očekává, že instrumentální dary spojí se schopností vytvářet chytlavé a co možná nejméně okoukané písně. Německá pětice takovou fůzi svede, a tak se není co divit, že postupně stoupá vzhůru. A čím víc stoupá, tím je odvážnější. Není zrovna jednoduché předstoupit před posluchače s hodinovým albem a vyhnout se jak neúnosnému deja vú, tak zbytečnému kompozičnímu smetí. Jenže při poslechu kotouče Only Human vysvítá, že kapela měla dostatek kvalitního materiálu, kterého by byla v šupleti škoda.

Síla AT VANCE spočívá v umění napsat chytlavou, melodickou a přitom na speedové poměry pocitově hlubokou skladbu. Vrcholný okamžik dovedou Němci vetknout do skvěle vyladěných chórových partů, nicméně i ve chvíli, kdy se refrén tak úplně nevyvede (Witches Dance, Sing This Song) si můžete být jistí, že narazíte na jinou zlatou žílu. Tou zlatou žílou může být napaditý melodický motiv, výborný nosný riff – známá to specialitka téhle smečky, famózní Oliver Hartmann, jehož drsnější projev nepostrádá ani emoce, ani potřebnou výškařinu. Pro náročné potom připravili AT VANCE další dva díly seriálu „Synové vážné hudby“ – nejprve dechberoucí kytarová interpretace Vivaldiho Jara, posléze Bachovo Solfeggietto, vtělené do famózního kytaro-spinetového sóla. Až zase někdo bude tvrdit, že metal je především hluk a tři akordy, dostane touhle fošnou po čuni!!!

Právě utěšená paleta výrazů uchystává i náročnějšímu posluchači dostatek přediva k poslechu celých 64 minut. Dostane se na originálního baladického půlčíka v podobě teskné rytírny Hold Your Fire, na čistou milostnou baladičku Wings To Fly, která s gustem alchimisty ředí vkus se sentimentem a nechybí ani závěrečný cover. Tentokrát je na pitevním stole píseň I Surrender... Rocková poloha sedí zejména Hartmannovi, ale v porovnání s minulou abbovskou překopávkou Winner Takes It All postrádá moment překvapení.

Když vedle sebe postavíme předchozí řadovku Dragonchaser a aktuální fošnu, je zcela zřejmé, že AT VANCE se snaží najít cestu k svéráznému pojetí speedu. Nesnaží se produkovat instrumentální honitby, které vám prosviští palicí, zauzlují neurony a vypaří se do nenávratna. AT VANCE se pokoušejí o výraznější atmosferické kousky, kde mají krom melodie také místo pocity. A po důsledném ohoblování Only Human musím připustit, že se jim to daří...

 2

Marigold

Verdikt

Když vedle sebe postavíme předchozí řadovku Dragonchaser a aktuální fošnu, je zcela zřejmé, že AT VANCE se snaží najít cestu k svéráznému pojetí speedu. Nesnaží se produkovat instrumentální honitby, které vám prosviští palicí, zauzlují neurony a vypaří se do nenávratna. AT VANCE se pokoušejí o výraznější atmosferické kousky, kde mají krom melodie také místo pocity.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
-
Čtenáři
7,9 / 10

Další informace

Stopáž: 64:00

Produkce: Olaf Lenk
Studio: Heavens Gate

www.at-vance.com

Sestava

Skladby

  1. The Time Has Come
  2. Only Human
  3. Take My Pain
  4. Fly To The Rainbow
  5. Hold Your Fire
  6. Four Seasons/Spring
  7. Take Me Away
  8. Time
  9. Solfeggietto
  10. Sing This Song
  11. Witches Dance
  12. Wings To Fly
  13. I Surrender

Diskografie

Chained (2005)
Evil In You (2003)
Only Human (2002)
Dragonchaser (2001)
Heart of Steel (2000)
No Escape (1999)

Jiné pohledy

Hoci má kapela At Vance na konte už štvrtý album v poradí, ktorý sa na pultoch objavil v tomto roku, ide ešte pomerne o veľkú neznámu. Nie je to vinou samotnej skupiny, ale skôr ich bývalého vydavateľstva. Teraz sa však skupine, dúfajme, blýska na lepšie časy. Only Human je totiž prvým albumom pod hlavičkou AFM Records, ktoré je zárukou kvality. Stačí si spomenúť na Edguy.
At Vance, to sú predovšetkým dve osoby – gitarista, inšpirujúci sa okrem iného aj vážnou hudbou, Olaf Lenk a spevák Oliver Hartmann. Ak sa vám zdá toto meno povedomé, áno, objavil sa na Avantasii v role pápeža Clemensa. Tým samozrejme nechcem povedať, že ostatní členovia hrajú druhé husle, práve naopak, hoci ich vplyv nie je práve v skladateľskom prínose. O túto stránku veci sa takmer výhradne stará šéf kapely.
Album otvára zborové, či skôr chorálové intro, ktoré pretne speedové tempo gitár a kláves. O vyváženie takejto – pre niekoho neznesiteľnej – atmosféry sa postará hardrockový vokál Olivera Hartmanna. V čase speed/power metalového boomu príde takéto obohatenie naozaj vhod a navyše to len potvrdzuje fakt, že spevák sa nemusí za každú cenu hrať na Michaela Kiskeho. V druhej rovnomennej skladbe, ktorá je obohatená o neoklasické gitarové sólo, dostávajú veľký priestor klávesy. Take My Pain sa nesie v hardrockovom rytme ozvláštnenom o vyšperkované gitary. Štvorka je postavená na mohutných bicích, ktoré celú skladbu poháňajú dopredu, napriek tomu nestráca nič zo svojej melodickosti. Obsahuje trochu viac malmsteenovských riffov, čomu sa však nemožno čudovať, keďže Olaf Lenk medzi svoje hudobné vzory uvádza aj Yngwieho. Treba dodať, že ide naozaj o vhodnú inšpiráciu a v žiadnom prípade nie o vykrádanie.
Ale späť k albumu. Začiatok Hold Your Fire obsahujú nádherné padavé gitary vyskytujúce sa potom počas celej dĺžky trvania skladby, ktorá sa inak nesie v strednom tempe a dáva možnosť vyniknúť rozmanitému Oliverovmu hlasu. Šiesty a deviaty track v poradí predstavuje príjemné osvieženie variáciami na Vivaldiho Štyri ročné obdobia (konkrétne Jar) a na Bacha. O návrat do rocku sa postará speed/power metalový kúsok Take Me Away s ľahko zapamätateľným refrénom. Osmička Time začína ostrými rezavými gitarami, obohatenými o melodické vsuvky, ale ináč stojí na silnom vokále, v závere sa šplhajúcom do poriadnych výšok. Ústredným motívom Sing This Song je chytľavý refrén a zvonivé gitary. Jedenásta skladba patrí od prvého počutia medzi moje najobľúbenejšie, nesie sa vo veselom speedovom duchu, odľahčenom Oliverovým prejavom. Album oficiálne uzatvára jediná balada na doske. Wings To Fly je veľmi melodická, veľmi citlivá a veľmi dojímavá. Jednoducho super! Album obsahuje aj bonus v podobe cover verzie I Surrender od Rainbow. Napriek tomu, že sa drží originálu, poteší určite každého. Navyše dokazuje, že Oliver Hartmann je v hardrockových polohách ako doma, jeho hlas je pre tento štýl ako stvorený a okrem toho upozorňuje na korene samotnej kapely.
At Vance na ploche šesťdesiatich štyroch minút prezentujú geniálnu kombináciu power metalu, hard rocku a neoklasického rocku. Album osloví najmä všetkých milovníkov náročných gitarových sól a vyznávačov melody metalu. V nespočetnej záplave súčasných kvalitných nahrávok si At Vance určite zaslúžia titul jedného z najlepších albumov roka.
Petra | 13. září 2003