Skutečně jen málokterým šťastlivcům se podaří prosekat si cestu napříč nepřehlednou změtí Amazonského pralesa a stanout až na výsluní zájmu široké posluchačské obce. Vzácným příkladem tohoto srdnatého boje s obtížnými kořeny a liánami jsou vytrvalci KRISIUN, po rozkmotřené sebrance kolem bratří Cavalerovců snad druhá nejznámější metalová kapela, která kdy z brazilských močálů povstala.
Podobně jako to bylo u SEPULTURY, tvořila (a nadále i tvoří) jádro skupiny bratrská dvojice, konkrétně Moyses (g) a Max (dr) Kolesneovi, třetím do party je basák a vokalista Alex Camargo. Je obdivuhodné, že v této sestavě KRISIUN fungují už od počátku své kariéry, tedy celých 16 let bez jediné personální změny (nepočítám v to krátkodobé hostování Maurícia Nogueiry na postu druhého kytaristy na přelomu let 1990 –1991). Od samých začátků se trojice prezentovala techničtějším death metalem (ano, na debutu „Black Force Domain“ (1995) hrál svoji úlohu i black metal, na novějších albech zase občas vykoukne zpoza roku thrash metalový riff) a velmi ofenzivními texty, beroucími si na mušku především záležitosti kolem organizovaného náboženství. Bohužel musím konstatovat, že za ty roky se postoj divokých Brazilců moc nezměnil, texty zůstávají stále stejně neotesané a skoupé na jakoukoli hlubší myšlenku.
Ještě, že tu máme i stránku hudební, která (na rozdíl od té lyrické) změn k lepšímu jednoznačně doznala. KRISIUN se na „AssassiNation“ prezentují jako sofistikovaná, technicky vyspělá kapela, která se v úrovni instrumentace může měřit prakticky s kýmkoli. Obrovskou devízou trojice ze žhavého Sao Paula je již zmiňovaná personální stabilita. Díky letům společné práce působí Brazilci kompaktně a sehraně, krkolomné rytmické přechody jim nečiní sebemenší problémy a technicky velmi náročné pasáže podávají s takovou lehkostí, jako by se snad jednalo o něco zcela běžného a samozřejmého. Vše je navíc odehráno ve vysokých rychlostních otáčkách, což je ostatně odjakživa jedno ze základních poznávacích znamení kapely. Co KRISIUN jen naznačili na nepochopeném albu „Ageless Venomous“ (2001) nyní nechali rozkvést v plné kráse na „AssassiNation“, nezapomněli však ani na potřebnou dávku nespoutanosti, která opatrnému „Ageless…“ přeci jen trochu chyběla. K větší živelnosti novinky přispívá i vynikající zvuk z útrob Stage One Studios, kde Andy Classen poslední dobou vystřihává jednu reprezentativní produkci za druhou.
Třičtvrtěhodinku brilantního death metalu v podání brazilských blastmasters opepřuje i coververze (tentokráte padla volba na „Sweet Revenge“ od hospodských povalečů MOTÖRHEAD) a dále pak dvojice kratičkých instrumentálních skladeb, z nichž ta druhá, „Summon“, představuje výlet kamsi do srdce amazonských pralesů, kde za divokého víření tamtamů kmenový šaman právě věští budoucnost. O budoucnost KRISIUN strach mít nemusíme, pokud budou vydávat podobně kvalitní alba jako to letošní, je jich pozice na špici extrémní metalové scény více než zaručena.
