CASKETGARDEN se svým předloňským debutem pasovali do role nadějné mladé deathové formace a padala i tak silná slova, jako pokračovatelé slavných AT THE GATES. Sice se dalo spíš než o pokračování mluvit o vykrádání, a na loňském Brutal Assaultu mě tahle skupina naživo také plně nepřesvědčila, ale zvědavost, kam se maďarská partička posunula nebo jak moc zůstala svázaná napodobováním svých zjevných vzorů, tyhle otázky způsobily moji značnou zvědavost na nový kotouček „Open The Casket, Enter The Garden“.
První skladba jako by naznačovala, že CASKETGARDEN chtějí jít dále, představuje totiž skupinu ve značně neothrashovém zaměření, které (jak jinak, že?) smrdí zřejmým obdivem k severu. Náznaky této polohy ostatně naznačoval i debut. Už následná „Open The Casket“ ale vše usazuje na sedátko vyhřáté klasiky AT THE GATES a nakonec nezbývá než konstatovat, že vše je při starém. CASKETGARDEN prostě nehledají svoji cestu, oni jdou po silnici již vyježděné a bohužel i hodně frekventované. Co je platné bravurně zvládané řízení, cit pro otáčky motoru a perfektně naleštěná karoserie, když řídíte jen levnou repliku, navíc zařazenou ve štrůdlu přeplněné výpadovky do nikam. Problémem alba „Open The Casket, Enter The Garden“ není ani tak skutečnost, že CASKETGARDEN silně napodobují svůj vzor, šikovně využitá inspirace ještě nemusí znamenat špatný materiál. Originalita není vše, ne každý po ní touží a ne každý chce něco originálního tvořit. Jenže přestože je forma v případě CASKETGARDEN velmi hezky ošetřena, od instrumentálního podání až po vydařenou produkci a zvuk, problémem je vlastní obsah, který je zacyklen ve veletočích standardních figur, navíc poskládaných tak, že jednotlivé, již tak příliš neupoutávající motivy tvoří skladby z celkového pohledu sterilně nevýrazné a monotónní. Napětí, důraz a působivost budí maximálně zvukové provedení, vlastní hudební nápady mě bohužel zanechávají zcela chladným.
CASKETGARDEN nabízejí hudbu, kterou si každý fanoušek švédského thrash/deathu rád poslechne, jednou, dvakrát, snad třikrát, ale co pak? Ono totiž náhle zjistíte, že ve vzpomínkách mnoho zajímavého nezůstává a že nic nenutí vracet se zpět a poslouchat znovu, není na co se těšit. Okamžiky, kdy by vás unesl proud nápadů, se nekonají. „Open The Casket, Enter The Garden“ je bohužel z větší části jen načančaná a hezky zpracovaná obyčejnost.
