Osudy některých nahrávek bývají velice pohnuté. Přestože jejich kvalita je nepopíratelná, cestičky ke svým poslouchačům si hledají velice krkolomně a zdlouhavě. Tohle je případ i albového debutu australských ABRAMELIN. Eponymní deska vychází nejdříve v roce 1995 u malé australské firmičky Thrust. Její kvality však neunikly ani pozornosti lidí z dnes již neexistujícího španělského a ve své době dobře zavedeného labelu Repulse Records, pod jehož křídly se nahrávka o dva roky později dostává i do světa. Tohle zpoždění však z její kvalit neubralo ani píď a i po deseti letech „Abramelin” stále působí jako svěží a invenční death metalové album.

Jestliže si velice zjednodušíme dělení death metalových proudů na evropský a zámořský, tak hudební náplň tohoto disku v sobě skrývá umnou kombinaci vlivů obou zmiňovaných scén. Z toho amerického si bere brutální kytarové riffy a specifickou chorobnou atmosféru, kterou disponují právě hlavně bandy ze Států. Vliv zámořské scény je v hudbě ABRAMELIN přeci jen převažující, protože evropské melodiky se na „Abramelin“ zase příliš nenachází. V tomto případě si přijdou na svoje skutečně hlavně vyznavači intenzivní hudební brutality. Sympaticky zvrhlou atmosféru pak skvělým způsobem šperkují typická death metalová sóla, kterými tihle Australané vskutku nešetří.

Výbornému dojmu z poslechu tohoto materiálu pomáhá kromě uvedeného i jeho strhující dynamika, kdy každá skladba, přestože mají všechny společný základ v rychlém tempu doprovázeném dvoukopákovou palbou bicích, dokáže nabídnout nejeden zajímavý motiv, sólo, vyhrávku, či nenásilnou rytmickou a náladovou změnu. Z každého tónu na „Abramelin“ je poznat, že v srpnu 1995 navštívila melbournské studio Toyland vyzrálá a kompozičně zručná kapela, která na rozdíl například od krajanů MORTIFICATION neměla potřebu chrlit jedno album za druhým, ale právě naopak svůj styl prostřednictvím několika demoahrávek pilovat k dokonalosti.

Tohle je prostě jedna z desek, u které nemá zub času nejmenší šanci na úspěch. Nechci tvrdit, že „Abramelin“ je nějakým převratným, či v rámci svého žánru stylotvorným kouskem, ale rozhodně se i z dnešního pohledu jedná o vynikající death metalové dílo a chuťovku pro deathové fajnšmekry. Kompozičně i instrumentálně skvěle vyvážená deska, která ještě v závěru dokáže překvapit vyvedeným coverem „Cantara“ dalších skvělých a mnohem slavnějších Australanů DEAD CAN DANCE. Jediné, co by se dnes dalo vylepšit, je možná zvuk, na kterém je přeci jen těch bezmála 10 let znát. Můžu-li vám poradit, tak pokud někde tento kotouček uvidíte, s jeho pořízením nemusíte váhat ani vteřinu!