Bylo to na podzim... snad roku 1996, nevím, už je to dávno a všechno kolem vybledlo, ale ne ten pocit, který jsem měl, když mi kamarád poprvé pustil „October Rust“ amerických excentriků TYPE O NEGATIVE. Na dotek něčeho zcela nového člověk tak snadno nezapomíná, obzvlášť, když má to něco nového hlas a tvář Petera Steela, cynického vampíra s uhrančivě hlubokým hlasem. Dnes již legendární deska mi srostla s podzimem, se sladkým parfémem tlení, se šustotem opadaných listů... Její barevná duše je jako vůně dřeva páleného kdesi hluboko ve hvozdu, kde má chýši Zelený muž a vilné nymfy provozují lesbické hrátky v barevných poduškách z listí.
Jakkoli mám rád všechny desky TYPE O NEGATIVE, „October Rust“ má výsadní pozici prvního milostného vzplanutí, ačkoli, pohříchu, nic takového nepotřebuje. Jeho štítem je jen a jen vysoká kvalita, která si nežádá sentimentu. Jedinečný zvuk uvízne v paměti, jak by také ne – kytary znějí synteticky, praskavě, zvýrazňují prostor pro basové linky, tvoří překrásný kontrast k Peterově hutnému hlasu a magicky snových partech kláves Joshe „G. I. Jew“ Silvera. Zvláštní zvuk, který evokuje ranní mlhu převalující se mezi kmeny stromů, trochu rozostřený, zadumaný, melancholický, ale přitom plný jisker, barev a světel tvoří jednu z důležitých poznávacích známek „October Rust“.
Ne však jedinou. Jedinečná je především samotná hudba a kompoziční struktura skladeb. Zřejmě by se dalo eklekticky lovit v rozbouřených vodách historie a tu a tam vytáhnout nějaké to jméno inspirátorů, dalo by si i rvát tuto lesní krásku do klícek žánrů (především gotických mutací) , ale to je všechno jenom na škodu věci. TYPE O NEGATIVE mají svébytný výraz, ve kterém se snoubí zasněnost, dravost, tušený sarkasmus a stylizovaná mystika (nebrat negativně!), metal, rock, pop... a už jsou tu zase ty klece. Nechme je a rozhrňme žloutnoucí listí křovin. Za ním nás čeká tajemná říše plná lásky, sexu, vampyrismu, vilných bakchanálií, říše rezonující hlubokým přednesem Petera Steela, který své osobní konfese podává tu v teatrálně majestátním balení, tu naopak v pološepotavé naléhavosti. K vokálním linkám přilínají nádherné melodické nápady, které si jednotlivé instrumenty přehazují (tu je zazpívají klávesy, tu je zaštká kytara) a kterými se skladby jen hemží. Zlomy v melodických tématech jsou pro dlouhé skladby „October Rust“ více než charakteristické a činí stopáž nejen snesitelnou, ale za každých okolností poutavou. Jako příjemné doplnění jsou tu jasné památky čistě rockových kořenů ve skvělých kraťasech „My Girlfriends Girlfriend“ a „Cinnamon Girl“. Přesto za to nejlepší považuji skladby, které se vinou líně jako kouř ohně ke korunám stromů („Love You To Death“, „Green Man“, „Red Water“) a v jejich širých plochách se zračí celičká melancholie podzimu, kterou tak miluji, navíc obohacená o typicky steelovský erotický podtón... Z určitého pohledu je „October Rust“ nejerotičtější deska, jakou znám...
... a ani prchající roky jí neubírají krásu, podmanivost, sex appeal. Tahle věčně vadnoucí a věčně svěží květina hrdě trčí z hald podzimního odumírání, vyzařuje krásu, marnost, naději... A je to stále silné, jen tak u ní ulehnout, oddat se, naslouchat...
Autumn in her flaming dress
Of orange, brown, gold fallen leaves
My mistress of the frigid night
I worship pray to on my knees
