Kdo jsou HANOI ROCKS? Finská street rocková legenda, libující si v cikánském způsobu života, jejíž lesk před více než 20-ti lety vyhasl díky tragické autonehodě jejich anglického bubeníka a hlavního maskota Nicholase „Razzle“ Dingleye (viz profil). Tato událost kapelu HANOI ROCKS rozložila právě ve chvíli nastupujícího masového zájmu hudbychtivé veřejnosti. Když tenkrát v roce 1984 vyšlo poslední a nejlepší album HANOI ROCKS - „Two Steps From The Move“, měla kapela rázně nakročeno k tomu, co za pár let neminulo GUNS N´ROSES. Zbylí členové se tenkrát rozhodli v kapele nepokračovat a přes téměř dvě desetiletí se raději soustředili na soukromé projekty. V roce 2003 se hlavní dva aktéři – zpěvák a saxofonista Michael Monroe (Matti Fagerholm) a kytarista Andy McCoy (Antti Hulkko) –dávají konečně dohromady, za účelem comebackového turné i alba. První album po dlouhých devatenácti letech nazvané „12 Shots On The Rocks“ nebylo špatné, představilo kapelu tak, jak ji fanoušci očekávali, ale kvalit staršího materiálu deska i přes svůj moderní kabátek nedosáhla. Následovník „Another Hostile Takeover“ vychází právě v těchto dnech a jde o album dotaženější, silnější a zároveň i oproti předchůdci různorodější, přesto představuje znovu nezaměnitelné HANOI ROCKS.
Je poznat, že se skladatelské taktovky opět chopil kytarista a hlavní skladatel původních HANOI ROCKS Andy McCoy. Album je totiž tak jako za starých časů plné osobitých skladeb, které putují přes několik rozdílných žánrů a které si zároveň uchovávají typické poetické street rockové kouzlo. Tento půlnoční písničkářský a velmi melodický punk rock, hraný skrze mrazivý opar a světla pouličních luceren vykřičených čtvrtí, který obohacují natolik znamenité kytarové vyhrávky, saxofonová sóla či klávesy ve stylu osmdesátých let, je totiž i pro do problematiky HANOI ROCKS nezasvěcené, velmi poutavý. U minulé desky (již zmíněný comeback „12 Shots On The Rocks“) byl ještě hlavním skladatelem zpěvák Michael Monroe, který, pokud se poohlédnu po jeho sólových projektech, přece jen vždy podstatně více tíhnul k méně progresivní a syrovější muzice. Album tak obsahuje jak Monroeovy typické svižné punk rockové palby jako „Back In Yer Face“ či o foukací harmoniku pestřejší bluesovou „Take To The Hand“. Oslavou poetiky kapel nové vlny počátku osmdesátých let je skladba „The Devil In You“, postavená na klávesách a funk rockové kytaře, za kterou by se nemuseli stydět ani titáni tehdejšího popu DURAN DURAN. Píseň „Reggae Rocker“ je pro HANOI ROCKS netradičním vkročením do rytmické džungle, ve které dunění doprovázejí animálních hlasy. IGGY POP by záviděl, jak lze skloubit rock´n´roll s funky a reggae prvky. Naproti tomu „Dear Miss Lonely Hearts“ je jasná tancovačka, ale vcelku zábavně podaná. Důrazný street rock zahřmí v písních „Love“ i „Hurt“, zatímco výpravnější „No Compromise No Regrets“ představuje kapelu v romantičtější poloze. Přestože album vzhlíží k době působení původních HANOI ROCKS a užívá podobných postupů, jeho zvuk je velmi plný a svěží. Vrcholem alba je trojice skladeb „Eternal Optimist“, svižná hitovka s typickou melodií HANOI ROCKS v jejím refrénu, divoce jedoucí „You Make The Earth Move“, jejíž důrazné kytarové výpady obohacují jak klávesové plochy, tak navrstvené španělky, a zejména v závěru alba atmosférická balada „Center Of My Universe“ s mohutným saxofonovým sólem. Účast nově příchozích členů kytaristy Conyho Blooma a basáka Andyho Christella z někdejší švédské funk/glam senzace ELECTRIC BOYS, se také zjevně projevila na zabarvení, neotřelosti a větší různorodosti tohoto materiálu.
Jedno z nejpestřejších rock´n´rollových alb posledních let, je zároveň oslavou toho, co bylo kapelou předloženo před 20-ti lety, ale na druhou stranu mnohokrát obohaceno a předkládáno bez post-pubertální křeče. A tak má tento výtvor velmi daleko do zastaralého kýče, jaký předkládají mnohokrát známější kolegové na svým comebackových dílech. „Another Hostile Takeover“ je totiž album, které bylo stvořeno s obrovským nadhledem a které nehledí na letopočet realizace. Dnešní HANOI ROCKS jsou zkrátka o poznání zkušenější, vyzrálejší, hrající bohatší a různorodější skladby, přesto si na novince udržující jednotný výraz. Dospělá nahrávka od zkušené rock´n´rollové kapely, která ví, co chce, a netrpí zbytečnými mindráky, ani pateticky nelpí na svých kořenech. Naopak v rámci stylu velmi invenční a životaschopná deska, plná znamenitých rockových písní.
