DREDG - Catch Without Arms

DREDG - Catch Without Arms

DREDG - Catch Without Arms

DREDG - Catch Without Arms

Kalifornští DREDG pro mě až do nedávné doby zůstávali zahaleni rouškou tajemství, s o to větším potěšením pak kvituji, že i v dnešní nekonečné záplavě šedivého rockově hudebního průměru se opět vynořil jeden z nemnoha nápaditých hudebních klenotů, jehož lesk a jednotlivé fasety se ve všech ohledech vyznačují vytříbeným vkusem a skromně pojatou nápaditostí, která s opakovaným poslechem nahrávky roste a nechává zpočátku drobné poupě vyrůst do podoby zářivě barevného květu.

DREDG„Catch Without Arms“ je v pořadí již třetí dlouhohrající deskou a navazuje tak na výrazný úspěch předcházejícího alba  „El Cielo“. Současná poloha dnes pouze lehce evokuje původní spletité začátečnické kořeny se silnými hardcoreovými, resp. emocoreovými prvky (zejména pak debutní „Leitmotif“), jejichž nynější drobné záchvěvy dokreslují bohatost přirozeného projevu kapely. DREDG se tak odívají do barvitého rockového hávu, který se však striktně neomezuje na mnohdy velmi umělé mantinely žánru, ale přirozeně a takřka neznatelně pracuje s rozmanitými vlivy a postupy ať už se jedná o např. o drobné popové záchvěvy, které vám svým zvukem budou zpočátku lehce evokovat U2 či dokonce COLDPLAY. Nicméně pokus o jakékoliv kategorické zařazení je v případě DREDG zcela zavádějící, protože originalita a osobitost projevu je takřka neoddělitelným atributem.

DREDGVe srovnání s rozvláčnou melancholií a širokým hudebním rozpětím předchozí nahrávky se „Catch Without Arms“ vyznačuje výraznější přímočarostí v hudebních postupech, která takto pojímána však ani zdaleka nerezignuje na variabilitu. Spíše by se dalo říci, že dříve nespoutané otěže imaginace jsou v souladu s vývojem kapely drženy mnohem pevněji a podřízeny jasné vizi. Ačkoliv DREDG tentokráte staví na „konvenčněji“ pojaté struktuře skladeb, přístup, který k hudbě zaujímají, jim nechává dostatek prostoru pro dnes již téměř symptomatickou zpěvnost, nápaditou změnu nálad a melodických linek. Ať už je to úvodní „Ode To The Sun“ s drobnými reminiscencemi „emo“ postupů, popově netradiční „Zebraskin“ s lehkými doteky funky rytmiky, takřka monumentální „Planting Seeds“ či závěrečná nostalgická „Matroshka“, každá ze skladeb oplývá vnitřním silným nábojem. Možná, že právě jistá prvotní zdánlivá přímočarost a nekomplikovanost symbolizuje uměleckou vyzrálost, která teprve v mistrné zkratce postupně rozkrývá komplexnost a mnohovrstevnost jakéhokoliv uměleckého díla. Výtečně zvolená dramaturgie se projevuje prolínáním živějších skladeb s rozjímavě zasněnými a na ploše dvanácti kompozic funguje bez chybičky.  Na konečném výsledku má nemalý podíl výborně pojatá produkce s průrazným a čistým zvukem, za níž nese odpovědnost Terry Date (např. DEFTONES) a současně bohaté výrazové spektrum jednotlivých nástrojů, jejichž počet je ve srovnání se starší tvorbou poněkud omezen. Poslední třešničkou na velmi chutném dortu je pak osoba vokalisty Gavina, jehož sebejistý a naléhavý hlas se širokým spektrem rozmanitých poloh lehce pluje po vlnách emocemi prosycené hudby, aby jí vtiskl konečný tvar.

DREDG představují výrazný hudební zážitek, který staví nejen na výtečně napsaných skladbách, chytlavých, přesto nevtíravých melodiích, silných emocích, přirozenosti a nepodbízivé nekonformitě, ale současně také poetické textové náplni a myšlenkovém konceptu alba jako celku, který tentokráte čerpá z myšlenek estetického realismu Eliho Siegela a jeho jednoty protikladů (podrobný rozbor zde). Originalita, neotřelost a přece jistá familiernost s hudebními postupy na straně jedné a vyzrálost spolu vyváženým přístupem k tvorbě na straně druhé. I tak by se dala tvorba DREDG v závěru shrnout. Konečný obrázek je ovšem na každém z vás.

 47

Pavel

Verdikt

Výtečná rocková nahrávka s mnoha hudebními přesahy, která nepostárádá silný punc osobitosti a z velké dálky se vyhýbá jakýmkoliv klišé jakož i přímočaré kategorizaci. Zasněnost a živelnost, radost a smutek, jednoduchost a spletitost - to vše jsou DREDG, plni jednoty protikladů.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
8,8 / 10
Čtenáři
8 / 10

Další informace

Stopáž: 51:45

Produkce: Terry Date

www.dredg.com

Sestava

Skladby

  1. Ode To The Sun
  2. Bug Eyes
  3. Catch Without Arms
  4. Not That Simple
  5. Zebra Skin
  6. Tanbark Is Hot Lava
  7. Sang Real
  8. Planting Seeds
  9. Spitshine
  10. Jamais Vu
  11. Hungover On Tuesday
  12. Matroshka (The Ornament)

Diskografie

Chuckles And Mr. Squeezy (2011)
The Pariah, The Parrot, The Delusion (2009)
Live At The Filmore (2006)
Catch Without Arms (2005)
El Cielo (2002)
Extended Play For The Eastern Hemisphere (EP) (2002)
Leitmotif (1998)
Orph (EP) (1997)
Conscious (EP) (1996)

Jiné pohledy

8 / 10
Ano, tento typ rockově emotivní kytarové hudby vyhovuje i mě. Melodicky baladická síla letošního rockového překvapení v podobě seveřanů POETS OF THE FALL to není, ale DREDG mají zase jiné přednosti a tím je absolutní absence podbízivosti a to i v pasážích plných příjemně plynoucích melodií. Náznaky až soulových rytmů a kombinace emorockových poloh s popovou lehkostí i hravostí hardrocku, to vše je tak šikovně poskládané, že si těchto stylových vybočení ani nevšimnete. Jisté inspirace v brit pop-rocku možná u těchto Američanů překvapí, ale v žádném případě nejsou nepatřičné. Ladné křivky skladeb zkrátka nekopírují stereotypní sinusoidy, ale vytvářejí spletité linie jakoby napodobující vibrace srdečního tepu. Tahle hudba prostě žije.
Noisy | 2. listopadu 2005

 

9 / 10
Nedá se svítit, pro tento typ melancholických kytarovek mám prostě slabost. Tentokráte nebudu svoji spokojenost krotit žádnou recenzentskou zdrženlivostí, protože DREDG v mém případě trefili přesně do černého. Ihned jsem zcela podlehl této kolekci skvělých, v dobrém slova smyslu vlezlých písní plných hezkých melodií a euforických refrénů a tyto pocity nikterak neotupily ani další poslechy. V tomto případě se rozhodně jedná o záležitost s trvalou hodnotou. Parádní deska!
Dalas | 2. listopadu 2005

 

9,5 / 10
Jestliže mi před rokem přichystali nadmíru pozitivní překvapení na emo/rockovém poli KLIMT 1918, tak letos se podobné úlohy se stejným úspěchem zhostili melancholici DREDG ze Spojených států. Z „Catch Without Arms“ je však daleko více než odkaz pohrobků Gustava Klimta cítit inteligentní pop/rock v podání irských hvězd U2. Křehké skladby nenásilně plynou, plnými hrstmi rozhazují posmutnělou atmosféru a ačkoli disponují téměř všechny do jedné (!) vznosnými silně hitovými refrény, vyhýbají se velkým obloukem jakékoli vypočítavosti a otravné cukernaté srdceryvnosti. Jak už to tak v podobných případech bývá, emocionální hudbu DREDG nejvíce oceníte v časech vnitřní nepohody a duševní stísněnosti. Vysoké body jsou přiděleny i za kvalitní texty a taktéž za umělecky hodnotnou grafickou stránku věci.
Reaper | 30. října 2005