Švédská kapela BESEECH se za několik posledních let stala stálicí severské scény a po dvou letech vypouští další studiové album. Tentokrát své dítko pojmenovali „Sunless Days“. Poslední řadovka příliš nového nepřinesla a jako nástupce „Soul Highway“ byla spíše rozčarováním. Nicméně jak se zdá, tak právě na minulém albu si BESEECH vytyčili směr své další tvorby. Ostatně mají za sebou pochmurnou, doom/gothic metalem načichlou minulost, kouzelný melancholický rock své nejlepší desky a mírné flirtování s hutnějším zvukem (a zároveň určité zakolísání) na počinu minulém.
První singl z nové desky, úvodní „Innerlane“, byl velmi silnou návnadou. Rytmicky těžká skladba s ponurou atmosférou plnou úzkosti a strachu slibovala stylový přerod severských melancholiků. Již před minulým albem od skupiny odešel po deseti letech Klas Bohlin a jejich tvorba se doomovým kořenům notně vzdálila. Přesto až nyní je cítit, že skupina se pustila do experimentu s tvrdšími rify a hutným zvukem. I když by se spíše hodilo říci, že se k nim vrátila, to pro ty co pamatují „…From A Bleeding Heart“. Ovšem nyní znějí mnohem moderněji a po zvukové stránce není albu co vytknout. V některých skladbách docílili zajímavé symbiózy úderného rytmu s jejich charakteristickými, zasněnými melodiemi, kde se v hradbě kytar proplétají lehké klávesové motivy. Takto se nám BESEECH představí například v další hitovce „Last Obsession“ nebo v pochmurné, ale o to zajímavější „A Bittersweet Tragedy“, kterou se neváhám nazvat současným vrcholem alba. Mezi tyto inovativně laděné skladby jsou vpleteny písně více připomínající alba minulá. Na limitované edici je navíc skladba „Manmade Dreams“ z „Black Emotions“ v elektronickém kabátě, který jí velice sluší, a emotivněji pojatá baladička „Lost“. Že se kompletní přerod nakonec neudál jsem vlastně rád, nakonec by mi asi pod příslibem hutnější metalovější hudby chyběly jejich lehké podzimní melodie. Magická přirozenost jejich hudby je i nyní charakteristickým rysem, díky které pro mě BESEECH nadále zůstávají vedle LAKE OF TEARS favority na scéně švédského melancholického rocku. Ve skupině se nic podstatného neudálo, pouze přibyl nový kytarista Manne Engsttröm (FATAL EMBRACE, SUNDOWN, CEMETERY). Za mikrofonem se nastálo se svým hlubokým hlasem uhnízdil charismatický Erik Molarin a společně s Lotou Höglin tvoří pěvecké duo, které je jednou z mnoha předností této kapely.
Již na „Drama“ BESEECH koketovali s modernějším přístupem, nicméně „Sunless Days“ je v tomto ohledu vyzrálejší a celistvější album. Sice nepůsobí na emoce tak silně jako „Souls Highway“, ale v mnoha ohledech se mu může směle v tváří v tvář postavit. Už je to tak, že BESEECH (respektive hlavní skladatel Robert Vintervind) mají talent na pěkné, působivé melodie a toto album v jejich diskografii může stát se vztyčenou hlavou.
