Ze země tisíců jezer a stovek sebevrahů k nám vítr zavál další nové uskupení gothic/doom metalové scény. VANGUARD ve své tvorbě kombinují více přístupů. Chvílemi obstojně brousí extrémnější polohy a se stále přítomnou melodickou linkou připomínají tvorbu kapely PENUMBRA (jeden z mých stále ještě nezpracovaných restů, snad příště). Ovšem zmínění Francouzi mají přeci jenom svůj projev pestřejší, propracovanější a celkově je v jejich hudbě více života. Větší část materiálu „Succumbry“ spadá do pomalejších vod, chvílemi mi připomínají své krajany ze SILENTIUM. Nicméně toto jsou jen asociace, které se mě osobně vybavily při poslechu „Succumbry“. VANGUARD mají svojí vlastní vizi pochmurné, atmosférické hudby, byť na poli gothic/doom metalu je už dost těžko co vymýšlet. Asi nejpřínosnějším prvkem je zapojení čela a piána jako dominantních nástrojů. Kytarové riffy jsou syrové, sekané a pěkně hutné, ale málo nápadité, nicméně klavírní partie, které se přes ně klenou, dodávají zvuku svěží nádech. Projev dvou hlavních zpěváků je přesně dle schématu kráska a zvíře, zde snad ani není co vysvětlovat. Projev zpěvačky Suvi Grym je však sporný. Technicky není špatná, i ty emoce tam protlačit dokáže, jen je dost nevýrazná. O to zajímavější je skřehot Jori Gryma (rodinné vazby mi nejsou známy). Jeho agresivní pasáže, například v rozjezdové „Asylum“, v kombinaci s hutným zvukem kytar gradují celou skladbu do vyčerpávající metalové extáze. Stejně tak v pomalé, temnotou nasáklé „Ephemeral“, kde Jori značně přispívá v dokreslení celkové atmosféry, která připomíná starší počiny MY DYING BRIDE. Podobně tíživé pocity vyvolává i skladba následující - „Bitheon“.
Doménou VANGURDu jsou ale melancholické písně, kde se střídají pomalé klavírní pasáže doprovázené ženským zpěvem s ostřejšími partiemi. Bohužel však právě tato většina stopáže symbolizuje i žánrově nejvíc protěžované téma a kombinatorika už snad ani nedává možnost s něčím neohraným přijít. Své kouzlo mají, nemohu v nich však najít vysloveně silné motivy. Hudba plyne, hezky se poslouchá, ale plynule zas míjí v zapomnění. Odpověď na nevyřčenou otázku, proč většina alba splývá v jeden nevýrazný celek, se dá nalézt v závěrečné „Wurmtod“. Tato skladba začíná tesknou, líbivou hrou na čelo, do které chraplavým hlasem Jori Grym recituje text písně. Ovšem po chvíli nastoupí alt s klavírem a je po atmosféře. Inu, VANGUARD dokáží vymyslet zajímavé motivy, pěkné melodie, ale snaží se do jedné skladby vecpat až příliš mnoho (připomíná mi to přístup jedné plzeňské kapely). Kdyby celá „Wurmtod“ byla jako její začátek, tak tleskám. A podobně je to i se zbytkem alba. Celkový dojem je již zmíněná nevýraznost a plochost materiálu. Přitom potenciál tu je, ale „Succumbra“ je debut a není třeba lámat hůl.
