S vypůjčeným a pošpanělštěným názvem básnické skladby slovenského klasika Jána Kollára „La Hija De Gloria“ (Slávy dcera) táhnou do boje západočeští EMPTY FEELING. Ještě donedávna jsem o existenci této kapely neměl ani tucha a i přestože dle jejich internetových stránek se její existence ještě pod jiným názvem datuje až k roku 1996, můžeme tento počin brát jako regulérní debut.
Co překvapí jako první jsou texty, které jsou vesměs ve španělštině a jelikož tímto jazykem nevládnu, ponechám jejich rozbor povolanějším a soustředím se pouze na hudební složku, která je nakonec pro případné zájemce o nahrávku tím nejdůležitějším. A popravdě řečeno, tato není vůbec zlá. Čtvero skladeb z „La Hija De Gloria“ nabízí kvalitní death metal odehraný povětšinou ve středních až středně rychlých tempech. Díky hutným kytarám a nejednomu zajímavému rytmickému nápadu tak nahrávka nepostrádá „šťávu“ a jako celek působí velmi poutavě. Bez přehánění, na tuzemské poměry se z mého pohledu jedná o velmi příjemné překvapení. Když k tomu připočteme další pozitiva jako jsou slušně zvládnutý vokál/growling a několik stylových odboček od hlavní death metalové linie (např. skoro až numetalové riffování v závěrečné „Y Luego Todavia Cinco“), můžeme hovořit o velmi slušném objevu.
EMPTY FEELING podle všeho netvoří žádní hudební začátečníci, což je z nahrávky více než patrné. Na základě slyšeného se dá věřit tomu, že kapela je v současném rozložení sil schopna dát dohromady ještě delší materiál bez toho, aby se začala svou hudbou nudit. Jinými slovy má na to, aby vydala plnohodnotnou desku.
