DREAM THEATER - Octavarium

DREAM THEATER - Octavarium

DREAM THEATER - Octavarium

DREAM THEATER - Octavarium

Existence DREAM THEATER po vydání fenomenálního opusu „Scenes From Memory“ je jeden velký otazník. Což o to, „Six Degrees Of Inner Turbulence“ ještě určitou stagnaci a místy přehnaný formalismus ustála jako malý otazníček, ale následná řadovka „Train Of Thought“, to už byl otazník jako kráva, navíc s vykřičníkem na konci. Ze strhujících progových vypravěčů se stala parta poněkud škrobených profesorů, kteří na pokračování předváděli světu, ako sa hrá metal. I megaživák „Live In Budokan“ šel ve stejných šlépějích a vydržet onanistickou dramaturgii na jeden zátah bez zívání, to bylo čertovské dílo.

Od novinky jsem si sliboval hodně. Bude to znít divně, ale kvůli obalu, který svou provzdušněností a prostorností evokoval širou vodní pláň „Falling Into Infinity“. Nakonec povrchní imprese nebyla až tak povrchní. Ono totiž „Octavarium“ představuje podobný stylový odklon, jako právě album z roku 1997. Dejme valé pánům profesorům, kteří do zblbnutí přežvykují svoje teorie štěpu not. Přivítejme pětici fenomenálních muzikantů, kteří se po všech úskalích zase sešli s písní.

DREAM THEATERNávrat k silnému melodickému jádru a často až nezvykle jednoduché písničkové formě, to je mottem „Octavaria“. Příznivci ostřejších časů však hlavu věšet nemusí – minimálně první „Root Of All Evil“ svým silovým riffováním po vzoru desky předchozí a strhující zvukové inferno „Panic Attack“ (dost možná nejtvrdší skladba Divadelníků) jejich choutky naplní. Stejně tak nemusí zbůhdarma smutnit ani fanoušci pověstných sólových běsů, na albu jich je pár rozeseto a jsou skutečně extrémně vypečené – konečně se v nich lze kochat i něčím víc než zvládnutím instrumentů (zářným příkladem je netypická „Never Enough“). Hlavním tématem „Octavaria“ jsou ale chytlavé a překvapivě odlehčené kompozice, které v mnohých rysech zabíhají až do popové jemnosti a chytlavosti, samozřejmě však v typickém ztvárnění a s typickým melodickým šarmem amerických kouzelníků. Fúze melodické linky ala U2 a charakteristické DT náladičky v „I Walk Beside You“ je bezmála skvostná, ale i rozněžnělá „Answer Lies Within“ představuje příjemné pohlazení po duši, byť nikterak strhující. Pozornému posluchači těžko unikne vokální linka „Never Enough“, ve které se zračí plačtivost britrockové školy, ovšem s vkusem, přátelé, s vkusem! Své řeknou i k nové vlně metalu, když typicky podlazený zvuk zabudují do své typicky chytlavé rockové kompozice (ano, „These Walls“ sice zní trochu jako LINKIN PARK, ale skutečně jen ZNÍ, páni šťouralové). Vrcholem komorních poloh je překrásná tryzna "Sacrificed Sons", naléhavý protestsong, který spojuje písňovost s instrumentální komplexností. Myslím, že v diskografii kapely najdeme jen málo působivějších. Pomyslným vrcholem je titulní kompozice, ve které DREAM THEATER fúzují široké floydovské plochy, retro zvuky AYREON a melodickou hravost SHADOW GALLERY. Esencí je však samozřejmě duše DREAM THEATER. Překrásná kompozice s přehlednou, avšak chytrou výstavbou, textem k pozornému vnímání a úžasnou orchestrální gradací v závěru. Co víc si přát? Takové je znám, takové je mám rád.

Převelmi téhle hodinu a čtvrt trvající pouti pomáhá James LaBrie, který konečně zapomněl na kvílivé vokální excesy a drží se více své nádherné barvy a rozumné intenzity. Jeho hlas je pro DREAM THEATER nepostradatelným ústrojím. Ve znamení rozumu se nese též až nezvykle pokorná hra Johna Petrucciho, který svou kytaru nikam netlačí, neudivuje střelhbitými veletoči, neční nad vším kol, ale slouží společné věci. V podobném duchu nutno psát i o rytmické sekci – nicméně navzdory jednodušším aranžím je zejména výkon basáka Johna Myunga kouskem z exkluzivního lahůdkářství. Jo jo, Jeník a jeho rákoska, to jsou pojmy...

Pokud bych měl jmenovat jediné negativum „Octavaria“ (krom špatné pozice koule na obalu, že, v-dure?!), byl by to subjektivní dojem, že novinka je cestou, nikoli cílem. Písním nechybí chytlavost, ale chybí jim silné emotivní pnutí nejlepších alb Snového divadla. Ale po bezmála šesti letech mám pocit, že Američané někam jdou a že se na jejich další zastávku moc těším. Všichni přeci víme, co následovalo po „Falling Into Infinity“, že?

 1105

Marigold

Verdikt

DREAM THEATER si kompenzují to, co na posledních nahrávkách trpělo pod bičem instrumentality – jejich písničkářské já. "Octavarium" obsahuje netypicky odlehčené a chytlavé kompozice, které jsou však podány s typickým fortelem geniálních instrumentalistů. Zjevně ne tak odvážná nahrávka, ale oč méně má v sobě progresivity, o to více má v sobě sdílnosti.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
7,5 / 10
Čtenáři
8 / 10

Další informace

Stopáž: 75:44

Produkce: Mike Portnoy, John Petrucci

www.dreamtheater.net

Sestava

Skladby

  1. Root Of All Evil
  2. Answer Lies Within
  3. These Walls
  4. I Walk Beside You
  5. Panic Attack
  6. Never Enough
  7. Sacrificed Sons
  8. Octavarium

Diskografie

The Astonishing (2016)
Dream Theater (2013)
A Dramatic Turn Of Events (2011)
Black Clouds & Silver Linings (2009)
Systematic Chaos (2007)
Score: 20th Anniversary World Tour Live with the Octavarium Orchestra (2006)
Octavarium (2005)
Live At Budokan (2004)
Train Of Thought (2003)
Six Degrees Of Inner Turbulence (2002)
Live Scenes From New York (2001)
Through Her Eyes (EP) (2000)
Scenes From A Memory (1999)
Once In A LiveTime (1998)
Falling Into Infinity (1997)
Hollow Years (EP) (1997)
A Change of Seasons (1995)
Awake (1994)
The Silent Man (EP) (1994)
Lie (EP) (1994)
Live At Maquee (1993)
Another Day(EP) (1992)
Images And Words (1992)
When Dreams And Day Unite (1989)

Jiné pohledy

7 / 10
Jako DT téměř nepoznamenaný posluchač musím sportovně přiznat, že se mi „Octavarium“ líbí. První část alba sice působí na poměry DT poněkud plytce, ale jako vkusná poslechová kytarovka funguje dobře a nevadí mi dokonce ani vokál. V druhé části desky výkon DT roste, všichni muzikanti působí jako kolektiv a pokud se někdo snaží vystrčit tykadla až příliš, rychle po nich dostane. Zároveň však má každý z nich dost prostoru se ukázat a výsledkem jsou netuctové zajímavé a posluchačsky vstřícné kompozice.
Shnoff | 10. června 2005

 

6,5 / 10
Túto kapelu som mal vždy rád a nikdy som sa tým netajil, ale teraz musím skonštatovať, že som ostal na pochybách. Od DREAM THEATER som vždy očakával pokrok, a to, že prinesú svieži vánok do stojatých vôd. Už predchádzajúce dva albumy by sa dali označiť za stagnáciu, ale k „Octavarium“ nemám iné prirovnanie, ako krok späť. Podľa môjho názoru by si DREAM THEATER mali dať niekoľkoročnú prestávku, aby sa vymotali z opakovania tých istých postupov a kopírovania samých seba. A keby len to, tak okato kopírovať PINK FLOYD, ako sa im podarilo na začiatku skladby „Octavarium“, to sa len tak nevidí. Nie, nie je to zlý album, dokonca je dobrý, ale podľa môjho názoru sa od DREAM THEATER očakávalo viac. Teda minimálne ja som očakával oveľa viac ...
Koscj | 8. června 2005

 

9 / 10
DREAM THEATER opäť raz nahrali vynikajúci, silný, presvedčivý album. Priznám sa bez mučenia, mám veľmi rád aj predchádzajúce, pomerne kontroverzné, dielo "Train Of Thought". Kým na ňom páni muzikanti naplno, nekompromisne, až extrémnym spôsobom zhmotnili svoje fenomenálne inštrumentálne schopnosti, novinka "Octavarium" je dôkazom ich skladateľského umu. V tvorbe DREAM THEATER znovu víťazí dobrá pieseň, "Octavarium" má z tohto pohľadu naozaj najviac spoločných bodov s doskou "Falling Into Infinity", tvrdým jadrom fanúšikov DREAM THEATER zatracovanej, mojou maličkosťou zbožňovanej.
Rudi | 8. června 2005

 

6,5 / 10
Po dlouhé době album od DT, které neubíjí nudnou exhibicí. Dobré momenty a pasáže zde vedou (některé melodie jsou opravdu vynikající), ale to by to nebyli DT, aby nám na desce také neukázali, jací to jsou borci, co se ovládání nástrojů týká - nevím, že to nemůžou předvést v poněkud koncentrovanější a rozhodně méně rušivé formě...
Zkrátka docela dobré album, ale tak nějak se nikdy vyloženě netěším na to, až si ho pustím - divné, ne?

Milda | 6. června 2005

 

6 / 10
Noví DREAM THEATER znejú veľmi moderne a je na nich počuť snahu dokázať, že nie sú len nejakí starnúci progmetal páprdovia, bojujúci za 80. roky a éru premakaných gitarových sól.

Takisto mi je veľmi sympatický moderný vkus pána Petrucciho, hoci slabosť pre alternatívnu produkciu kapely MUSE by bolo dôstojnejšie nedávať zase tak príliš najavo (roztrúsené miesta po celom albume, najmä však skladby "Never Enough" a "Panic Attack"). A vlastne väčšina vecí sa tu dá obrátiť z dvoch strán; "These Walls" môže byť rovnako kopírka LINKIN PARK, ako aj "ukážka, ako robiť podobnú muziku, keď na to vie človek poriadne hrať". Vyberte si.

Čo však počuť tiež ako dosť podstatný dojem z albumu "Octavarium", je vek členov DREAM THEATER a fakt, že ich komerčnejšia poloha je skôr kompromis, než prirodzený postoj. Jednak je to dĺžka skladieb, ktorá má od popu ďaleko a často nudí.. No a v neposlednom rade balady, ktoré znejú ako patetické seniorské evergreeny a oproti podobnej produkcií mladších kapiel zaostávajú o míle. Výsledný verdikt je zmätený, no skôr veľkorysý.

A aby som nezabudol.. ty koule, ach jo, ty koule..
V-dur | 6. června 2005

 

8,5 / 10
Jsem moc rád za "Octavarium". Pravda, úvodní skladba záměrně cituje do slova a noty z předchozího počinu a dvojka "The Answer Lies Within" zase trochu uspává svojí přeslazeností, ovšem od hitovky "These Walls" je jasné, že drobné (opravdu nečekejte žádnou prvoplánovost) zčitelnění rozhodně celkovému vyznění prospělo, včetně docela příjemné pokloně U2 v "I Walk Beside You". Tohle CD je zkrátka a dobře hodně povedená záležitost, kde neprudí ani mamutí stopáž skladeb a skupina nás neubíjí "tvrdostí" za každou cenu. A abych nezapomněl, poslechněte si sólo v "Never Enough" - takhle silnou instrumentální pasáž jsem od DREAM THEATER neslyšel ani nepamatuji!
Darkmoor | 3. června 2005

 

9 / 10
Pro mne velmi příjemné překvapení letošního jara. Deska "Octavarium" je nebojácným otočením kormidlem směrem k písničkovější formě zasazené do moderního zvukového hávu. Nynější DREAM THEATER tak jsou asi nejblíž k albu "Falling Into Infinity" z roku 1997, i když toto tvrzení neni zas až tak přesné. "Octavarium" působí přehledněji, svěžeji, je uvolněnější, sebejistější, bez nutnosti za každou cenu ukazovat co kdo z instrumentalistů dokáže. Paradoxně však obsahuje mnohem více silných momentů. Přestože ubylo technických instrumentálních výlevů na úkor příjemných rockových skladeb a pevně usazených čitelných pasáží, jsou to pořád Ti DREAM THEATER. A slabiny? Snad jen druhá skladba "The Answer Lies Within", která až příliš upadá do uhlazených pop/rockových oblastí. Tahle deska je zkrátka téměř dokonalá. Nikdy bych neřekl, že toto řeknu u kapely, které ještě nedávno nebylo pomoci. Vedle "Images And Words" nejsilnější materiál od DREAM THEATER.
Stray | 2. června 2005