DOMINE jsou další ze stále sílící smečky špagetožroutů, vyznávajících heroický speed metal... Narozdíl od poměrně početné frakce těch, kteří se svojí tvorbou vystavují posměchu a všem možným plesnivějícím pochutinám se však v tomto případě jedná o kapelu, která rozhodně stojí jak za zmínku, tak za poslech. Pozoruhodný je fakt, že se tohle seskupení kolem bratrské dvojky Enrico / Riccardo Paoli pohybuje na scéně už od roku 1986, ovšem na první album došlo až o téměř deset let později. Ale trpělivost se však pozvolna začíná vyplácet.
Nemusíte být dvakrát metaloví docenti, abyste jasně identifikovali sudičky DOMINE. Takže – především MANOWAR, pak také svoje prohodila nová vlna severského heavy metalu, kdesi v povzdálí mumlá požehnání Brian May a QUEEN... Vlastně kolem kolébky byla pořádná tlačenice, ale dítko takto počaté netrpí kleptomanií či podezřelou podobností kmotrům. Hlavní zásluhu nenese ani tak výhradní komponista a kytarista v jedné osobě Enrico Paoli, ale spíše zpěvák Morby. Nevím, neznám, nicméně ať mi nikdo neříká, že to není kastrát! Výšky až se panenky protáčejí, ale přitom dickinsonovsky hutné! A pak ty úžasné navztekané přechody k hysterickému řevu – tady se zase podepsal Eric Wagner. Bezchybně zmáknuté představení pozvedává místy lehce vyšeptalou hudební směsici alba Stormbringer Ruler.
Skutečně se žádné blýskání na časy nekoná. Vsadilo se na osvědčenou mixturu melodických riffů a klávesového symfonizování. Navzdory očekávání orchestrální smrště ala RHAPSODY jsem se dožil jednoznačně kytarových kompozic, které klapkostroj Riccarda Iacona vkusně načinčává. Není to špatné, nechybí tomu ten správný drive, ale chybí tomu pořádný a nápaditý refrén, vrchol, vzruch. Melodicky jsou skladby výborné, nevyhlížejí nikterak ošuntěle, ale pořádný chorus by neuškodil. DOMINE totiž bezvýhradně sázejí na osvědčenou recepturu bridge + refrén, jenže paradoxně právě „most“ bývá zajímavější refrénu. Čestnou výjimkou je zejména úchvatná pecka „Ride Of Valkyrie“, která začíná manowarácky mečivým recitálem Morbyho a španělky , následně se přehoupne do moc pěkného hymnu, který vrcholí fanfárou, převzatou z Wagnerovy Valkýry. A v refrénu se v dobrém světle ukazuje hlasová kompozice sborů. V tom rozhodně DOMINE starosti nemají. Stačí k tomu přidat kapku osvícení a bude všechno v cajku.
Pokud odmyslíme dosud pitvanou neřest, pak je Stormbringer Ruler šampión ve velmi potěšujícím zdravotním stavu. Blýskne se baladou „For Evermore“, kde Paoli zdařile xeroxuje rukopis střapaté legendy Briana Maye a velmi zdařilou desetiminutovkou „Dawn Of A New Day“ (jejíž nosný motiv se Taliánům tak zamlouval, že z něj vedeni heslem „ani notu nazmar“ naředili i intro...). Ani ostatní kompozice zbytečně nesomrují na kvalitě vrcholů desky, naopak je až s podivem, jak se DOMINE dokázali vyhnout svodům neúnosných klišé. Potěšující je i fakt, že se za každou cenu netlačí na pilu, takže se napasou i fanoušci nižších, než nadsvětelných temp. Při svižných i volnějších špacírech tímto albem potkáte jak nordickou mytologii, tak scifistu Franka Herberta („True Leader Of Men“) a fantazírujícího Michaela Moorcocka (velká většina skladeb na albu...). Zkrátka – pestrá směsice s pár mouchami, které však lze bez problémů vylapat. A pak by se mohly dít pořádné věci!
