NOVEMBERS DOOM - The Pale Haunt Departure

NOVEMBERS DOOM - The Pale Haunt Departure

NOVEMBERS DOOM - The Pale Haunt Departure

NOVEMBERS DOOM - The Pale Haunt Departure

Příručka pravého a jediného UG psaní jasně uvádí, že pro kvalitu recenze je zcela nezbytné popsat i obrázkovou poutavost obalu. Podržím se tedy tohoto pravidla a vychválím ponurého rozčepýřeného strašáka, který s kufrem sbaleným na cestu do krajiny přemnožených špačků na nás vybafne z bookletu plného narudlé zamračenosti. A kdože se nám schovává za touto potemnělou kulisou? No samozřejmě, že uskupení depkoidních Amíků NOVEMBERS DOOM, kteří jsou už dlouhou dobu standardem na scéně kapel vycházejících z doomového odkazu MY DYING BRIDE a snažících se přepracovat již ohraná klišé poutavým a osobitým způsobem. Ne vždy se jim to dařilo na sto procent, ale v rámci mantinelů, které si zjevně sama skupina pro svoji produkci postavila, se minimálně předchozí deska „To Welcome The Fade“ dá zařadit do toho nejkvalitnějšího z post doom deathového ranku.

NOVEMBERS DOOMA co že nám tito služebníci potrhaných strašáků nabízejí na svém aktuálním počinu? Kdo od sveřepě depresivních Američanů čekal nějaký zásadní zvrat v jejich hudebním směřování, bude asi zklamán. NOVEMBERS DOOM prostě jen vzali mlýnek na maso, v něm semleli celou svou minulost a přidali trochu koření v podobě ostřejšího přístupu a moderně plastického zvuku. Jak mixáž, které se ujal zkušený Dan Swanö, tak i mastering, který vyšel z pracek Jamese Murphyho, jsou prvotřídně odvedenou prací. Karbanátky vzniklé z této semletiny pak obsahují to kvůli čemu NOVEMBERS DOOM upoutávali v minulosti, vše však v náležitě „akčním“ kabátku lesknoucím se novotou. Je to ona známá náladová hudba, která se však protentokrát drží mimo unylé doomové truchlohry. Asi v tom se dá najít ten lehký posun zaznamenatelný při porovnávání třeba s předminulou deskou „The Knowing“. Švih a svěží postupy totiž rozvádějí to, co skupina naznačila už na minulém albu. Tedy jakousi infiltraci seversky melodické výraznosti do nezpochybnitelného doomového základu. A právě tento výrazový podtón nutí ke srovnávání se seveřany OPETH.

Místy až přílišnou blízkost k obdivované ikoně OPETH na aktuálním počinu zvýrazňuje jednak absence u NOVEMBERS DOOM dříve využívaného ženského vokálu, ale také ona příslovečná přirozená melodická plynulost, která vytváří zásadní náladovou linku táhnoucí se celým albem. Hra s tóny, barvami zvuku i skloubení apokalyptické hudební temnoty s akustikou dále umocňuje pocit až příbuzenské pokrevnosti. Výrazně je to slyšitelné například ve skladbě „Swallowed By The Moon“. Pro mě osobně je to trochu škoda. NOVEMBERS DOOM se tak mohou stavět do jistého stínu, ve kterém se jejich emotivní balíček hudební naléhavosti může ztrácet v pocitu kopírování. Tihle Američané však nepatří do zástupu napodobitelů, přes veškerou hudebně výrazovou podobnost se zmíněnými seveřany jim, i díky jejich vlastní historii a předchozí tvorbě, nemůžeme upřít právo na vyjádření svých vizí prostředky, které sami uznají za vhodné. A dokud se z jejich hudby nevytratí ona nedefinovatelná naléhavá razance skloubená s melodickou procítěností, stále budu uznale pokyvovat hlavou s vědomím, že ono sveřepé držení se doomových základů přináší kromě všech negativ i jedno zásadní pozitivum, a tím je nutnost hledání každé skulinky a všech možných i nemožných hudebních nuancí, které tento styl nabízí a které se NOVEMBERS DOOM snaží v rámci své hudební „zaslepenosti“ odhalit a vynést na světlo. Často tak na nás dýchnou velmi neotřelé kombinace MY DYING BRIDEovské zasmušilosti (například čtvrtá „Dark World Burden“ nebo úvod osmé „Collapse Of The Fallen Throe“) s poněkud veselejším podtónem razantně vpřed se hrnoucích kytar a posmutněle svižné rytmiky.

Přestože se někomu může zdát, že se NOVEMBERS DOOM začínají utápět v přešlapování na místě, jejich v pevných mantinelech uzavřená hudba disponuje potenciálem protržené přehrady, kdy napěněná kalná voda strhává vratké kůlničky smutných depresí a odnáší do nenávratna konkurenční líně spící čokly, kteří už nejsou schopni snad ani zaštěkat, natož pak kousnout. Doomová hudba s takto silným nábojem je pro mě v dnešní době značně ojedinělým úkazem a i díky tomu jsem ochoten zařadit „The Pale Haunt Departure“ k tomu nejlepšímu v daném stylu.

 1

Noisy

Verdikt

Na „The Pale Haunt Departure“ pokračují NOVEMBERS DOOM v pokusech vybudovat na doomových základech hudbu plnou emocí, ale i svěží melodičnosti. Výraz se posouvá stranou od typické zasmušilosti, přesto nepopírá příznačnou příslušnost k doomovému chlívečku. Nápaditá a OPETHovskou plynulostí načichlá hudba je pro mě tím nejlepším co daný žánr v dnešní době dokáže nabídnout.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
7,5 / 10
Čtenáři
8,1 / 10

Další informace

Stopáž: 51:48

Produkce: Novembers Doom a Chris Djuricic
Studio: Studio One (USA), Square One (Švédsko) a The Safe Room (Florida)

www.novembersdoom.com

Sestava

Skladby

  1. The Pale Haunt Departure
  2. Swallowed By The Moon
  3. Autumn Reflection
  4. Dark World Burden
  5. In The Absence Of Grace
  6. The Dead Leaf Echo
  7. Through A Childs Eyes
  8. Collapse Of The Falling Throe

Diskografie

The Novella Reservoir (2007)
The Pale Haunt Departure (2005)
To Welcome The Fade (2002)
Amid Its Hallowed Mirth (reedice) (2001)
The Knowing (2000)
Of Sculptured Ivy And Stone Flowers (1999)
For Every Leaf That Falls (1997)
Amid Its Hallowed Mirth (1995)

Jiné pohledy

6 / 10
Z albumu počuť presne tak málo zručnosti, vynaliezavosti a talentu, koľko si podobná retro-nahrávka vyžaduje. Môže byť sympatické, že sa v dnešnej dobe niekto ešte venuje klasickému doom metalu, no v zápätí príde otázka, či by nešťastne hibernujúcemu štýlu predsa len neprospelo niečo súčasnejšie.
Po niekoľkonásobnom vypočutí určite neobstojí tak, ako klasiky ANATHEMy, či MY DYING BRIDE, ak však niekomu nezáleží na dobovom kontextne a predstaví si, že tento album pochádza z roku 1995, celkom si ho užije.
V-dur | 11. dubna 2005

 

7,5 / 10
Príjemne tradiční NOVEMBERS DOOM nemajú ambície prekvapovať; bohate stačí, že na poli "brajdovského" doom metalu odvádzajú štandard, vyšperkovaný skladbami ako "Swallowed By The Moon" či "In The Absence Of Grace". NOVEMBERS DOOM sú pravdepodobne najlepšou súčasnou kapelou žánru, ktorý má v tejto podobe najlepšie roky za sebou.

Nie je to síce veľa, ale ku spokojnosti stačí.
Thorn | 11. dubna 2005

 

9 / 10
Poryvy větru, jež derou z pahýlů stromů ještě nenarostlé listí, mi uši zacpávají listopadovou zkázou. Tímto špuntem, jenž nese název „The Pale Haunt Departure“, zůstávají mé sluchovody zabedněné delší dobu, než jsem očekával a popravdě - ani dnes se ho nehodlám vzdávat. Příjemně trudnomyslné nálady, které mi ušní zátka zvaná NOVEMBERS DOOM přivodila, patří k tomu nejpříjemnějšímu, s čím jsem se za poslední dobu setkal. V mnoha chvílích mě napadlo, že takhle nějak by vypadala srážka CREMATORY (z dob „Act Seven“), MY DYING BRIDE a OPETH. Za zmínku stojí i hlasové kvality přerostlého Paula Kuhra, který čitelně artikuluje i v proklatě hlubokých hrdelních recitacích, aniž by ztrácel cokoliv ze své drsnosti a surovosti.
RIP | 31. března 2005