„Zapni si respirátor a grinduj!!!“, radí tato veselá kumpanie z Jindřichova Hradce na svém webu... no, zkusme se debutním CD „výparů z hoven“ prodrat i bez něj. Na úvod - aby bylo jasno – tomu, kdo grindu nehoví, ten kotouč nejspíš pěkně natrhne řiť. Ostatní, tedy příznivci extrémů možných i nemožných, pro něž REEK OF SHITS určitě žádnou velkou neznámou nepředstavují, si nejspíš užijí ve zdraví tuhle snůšku hnusu, chlíváren, prasáren a obscénností... protože co jiného se dá čekat od kvinteta, co leze na pódium v řeznických pláštích a od hlavy až k patě od krve?
Takže...REEK OF SHITS ke své tvorbě přistupují s nadhledem evidentně humorným (ovšem dosti černě!!!) a s žádnými omezeními (ani stylovými) si hlavu evidentně nelámou. Krátce řečeno, jejich muzika je stejně pošahaná jako squadra, co ji tvoří (myšleno ovšem v pozitivním slova smyslu). Grind těžící z deathových kořenů, krátké vypalovačky s (h)různě pojatými intry, muzika nijak komplikovaná, ovšem rytmicky i jinak hodně zpestřená – o tom jsou REEK OF SHITS.
CD obsahuje nový matroš a k němu přifařený tři roky starý druhý demáč s výmluvným názvem „Slaughterhouse“. Ten je, v zásadě vzato, o něco méně brutální a jistou dávkou instrumentální hravosti. Basák a pádlaři se na něm celkem činili, ovšem na první poslech překvapí nedotažené bicí, které dunivý (death)grindový náklep moc nepřipomínají a nesou se spíše ve vyšších polohách. O vokály se tenkrát podělili kytarák Kuty (murmur) a Blána (ječák!!!), ovšem s výsledky spíše rozpačitými. O textíky jsem byli ochuzeni již v MC verzi, stejně jako nyní, ovšem již názvy leccos napoví. Sadismus, perverze, úchylárny, ale i něco navíc. O svérázném humoru jistě svědčí kousek nazvaný „Pork Regale In The Arabian Masjid“... Jo, a intro k „Anal Smear“ je to samé, co použili později Pražáci SARCOM ve skladbě „Anal Fumes Of Doctor Obese“ na promáči „Compound To Decay“, to jen na okraj. Ale dosti již „Slaughterhouse“...
Novinku „I Can Feel Your Wounds Are Bleeding“ rozhodně poznamenala změna v personálním obsazení REEK OF SHITS, neboť po odchodu Blány se chrochtání do mikrofonu ujal Martin, jehož výkony jsou opravdu úctyhodné. Nejenže ty chrchle snad tahá až z paty, ale dostává ze sebe i celou škálu dalších bizarně znějících (pa)zvuků... Nová deska je jinak dotaženější, přímočařejší a tvrdší. Je na ní vidět, že si REEK OF SHITS oblíbili méně komplikovanou linku a časté střídání temp, což sice vyznívá jednodušeji, ale o to nekompromisněji. Škopky znějí stále stejně, což je možná vada na kráse, nicméně k REEK už jaksi patří, tak co... S intry si hoši tentokrát ještě víc vyhráli, zvláště u skladeb pojednávajících o všech možných i nemožných patologických sexuálních úchylkách, fakt úděsné... Za zmínku stojí začátek „Citizen X“. Když soudní patolog pitvá oběť násilného trestného činu, kromě závěrečné písemné zprávy odevzdává též ústní záznam průběhu pitvy. A právě simulací části takové nahrávky týkající se ohledání těla oběti sadistického zneužití tato skladba začíná...a můžu říci, že to zní dost příšerně, ale zároveň to není tak otřelé jako klasicky pojatá intra.
Pokud obal „Slaughterhouse“ obsahoval celkem banální záběr krví potřísněných stěn jakýchsi jatek s neidintifikovatelným krvavým bordelem v jednom z koutů, CD má cover vysloveně odpuzující, s fotografiemi obličejů převážně černých dětí, znetvořených nejrůznějšími chorobami či fyzickými anomáliemi. Tuto nepopsatelnou odpornost je třeba vidět na vlastní oči... Za sebe mohu říci, že jsem nic tak hnusného ještě neviděl a asi hned tak neuvidím (takže i obal je svým způsobem nejspíš také výjimečný), nicméně otázku, zda REEK OF SHITS tentokrát nezašli přece jen trochu daleko, nechám na osobním posouzení každého zvlášť. To, že všem těm, jejichž tváře v obalu zvěčnili, přejí vše dobré, dotyčným asi moc nepomůže...
Konec úvah, konec recenze... Na občasný výplach mozku se REEK OF SHITS hodí dokonale. Na nic víc, ale ani nic míň. A nejspíš jim o nic jiného snad ani nejde. Takže – GRIND YOUR SOULS!!!