Tato norská odpověď na VELVET REVOLVER byla pro mne od prvního poslechu příjemným překvapením. Kapela SPAN byla založena na sklonku roku 2002 a album „Mass Distraction“ je jejím debutovým dílkem. Nestává se příliš často, že skupina nováčků, jako jsou právě SPAN, vydá své první album hned u major labelu. A tak jsem tedy byl zvědav, co nutilo manažery Universalu k podepsání smlouvy s prakticky úplně neznámou kapelou, která za sebou neměla ani jedno album, na kontě má pouze zhruba 2 roky existence a navíc nehraje žádný z dnes letících stylů. Poněvadž znám kvalitativní úroveň některých bleskově vytažených souborů, držel jsem se od počátku v hodnocení při zemi a s komisním odstupem se vydal na první ochutnávku této nadějné rock´n rollové pouti.
Album „Mass Distraction“ je plné kvalitních hardrockových skladeb, přičemž většina je vystavěna na zemitých bluesových základech. Občas se objeví lehký názvuk punku nebo lépe řečeno: jeho rockovějšího bratříčka – dirty street rocku. Hutné kytarové riffy a hlas, ne úplně nepodobný Scottu Weilandovi a snad možná někdy i Eddiemu Vedderovi, zas připomenou dávno odumřelou vlnu kapel ze Seattlu. Ve své podstatě je však „Mass Distraction“ přirozeným a pravdivým rockovým albem, ve kterém není místo na laciné pózy a honění se za trendy. Opravdový srdnatý rock od SPAN plný upřímnosti mě neuvěřitelně potěšil, zvláště nyní, v době, kdy se téměř každý snaží být co nejvíc „in“ a pro rychlý úspěch neváhá naskočit na vlnu právě vyzdvihovaného stylu. Album obsahuje několik znamenitých rockerských hymen s vypjatými refrény jako např. „Don´t Think The Way They Do“, „On My Way Down“, „Wildflower“ nebo „Stay As You Are“. Nechybí ani povedená balada „Missing In Stereo“. Vrcholem alba je však pro mne píseň „Peaceful“, která svou náladou připomíná nejlepší momenty raných PEARL JAM. Ve skladbě „Papa“ se zas dostáváme blíže k syrovému boogie bostonských AEROSMITH. Vliv punkrocku je nejvíc patrný v rychlé vypalovačce „Baby´s Come Back“.
Rozhodně příjemné album, které si na nic nehraje, překonalo veškerá má očekávání a i po opětovných posleších nekleslo do pomyslného oblaku mlhavé průměrnosti. Hlavně v této době, kdy se trendy mění téměř každou sezónu, oceňuji příchod nové, mladé a neokoukané kapely s právověrným hardrockovým vyzněním a ještě tak sebejistě a od srdce prezentovaným, jako je tomu v případě SPAN. Úpřimně se těším na druhé album.
