GREEN CARNATION - The Quiet Offspring

GREEN CARNATION - The Quiet Offspring

GREEN CARNATION - The Quiet Offspring

GREEN CARNATION - The Quiet Offspring

GREEN CARNATIONUž pri poslednej “Blessing In Disguise” dali Nóri GREEN CARNATION jasne najavo, že je bezpredmetné ich hudobné porovnávať so svojimi predchodcami IN THE WOODS… Jednak ich zostava pripomínala lesníkov už iba symbolicky (bubeník Anders Kobro a basák Stein R. Sordal, ktorý sa v ITW mihol už len na sklonku ich kariéry), no a takisto značne počuteľný odklon k ľahko počúvateľnému rockovo chytľavému metalu, ktorý teda s tvorbou IN THE WOODS… nemal spoločné zhola nič. Takže, zbohom minulosť, prichádza úplne nová generácia čerstvého, vraj „tichého potomstva“..

Prvým pozitívom aktuálnej nahrávky je celkom zrejmý posun v hudobnom vývoji. Novinka je oveľa pestrejšia a prepracovanejšia než jej oveľa nudnejší predchodca. Nápady sa tu nespoliehajú jeden na druhý, sú sebavedomejšie a cítiť z nich, že sa im kapela tentokrát venovala dosť podstatnejšie, dokonca aj na menej záživnom speve Kjetila Nordhusa badať tentokrát trochu viac snahy o zlepšenie. Opäť však nejde o žiadnu revolúciu v hudbe, GREEN CARNATION vsadili na osvedčené, ľahko zapamätateľné a na prvé počutie čo najpríťažlivejšie motívy, ktoré by však náročnejší poslucháč viac ocenil nejaký ten rôčik dozadu, keď nimi robila dieru do sveta nejedna škandinávska ex-deathmetalová kapela. Prínosom GREEN CARNATION teda zostáva iba ich svojský nádych, ktorý by sa dal snáď popísať ako úprimne rockový (miestami až rock’n’rollový) a energický, čo môže byť naživo naozaj skvelé. Takisto však poteší, že hoci ich hudba príliš nevyčnieva, asi je iba malá šanca, že ňou niekomu pôjdu na nervy (aspoň na prvé počutie nie), či dokonca niekoho urazia. Informácia na promo CD sebavedome hovorí o 48-bitovom masteringu a „High Resolution Sound“, čo ale asi ocenia iba majitelia drahých aparatúr, prípadne ozajstní fajnšmekri, pretože pre ostatné uši zostane zvuk „iba“ vysoko nadpriemerný, skvele zmixovaný a dokonale zrozumiteľný, čo je však v poslednej dobe našťastie už takmer pravidlom.

GREEN CARNATIONTradíciou u GREEN CARNATION je, že u nich pomedzi mierny nadpriemer občas prekĺzne nejaká naozaj silná pasáž. Aj na „The Quiet Offspring“ ich zopár je (najmä refrény, napr. „Just When You Think It’s Safe“, či najlepšia pasáž z albumu, refrén z inak celkovo tiež výbornej „Pile Of Doubt“), utvrdia vás v tom, že v tejto kapele to s potenciálom nie je vôbec zlé, na druhej strane je tu oprávnená otázka, či sa nedala takáto kvalita roztiahnuť na väčšiu plochu a viac miest. Tradične a možno už aj trochu únavne pôsobí u GREEN CARNATION téma malých detí. Ešte stále sa Tchort miestami vracia k tragickej smrti vlastnej dcérky a asi mu treba veriť, že táto udalosť v ňom zanechala hlbokú stopu. Krajným negatívom tohto albumu je baladická stránka hudby GC, ktorá väčšinou pôsobí plytko a samoúčelne, našťastie sa podobné momenty podarilo skresať na minimum. Aby ste sa vyhli totálne gýčovej „pästi na oko“, budete musieť album zastaviť pred záverečnou „Child’s Play part II” (Na predošlom albume túto neslávnu funkciu plnila prvá polovica skladby „Lullaby In Winter“).

Ak poslucháč nepôjde príliš do hĺbky, album „The Quiet Offspring“ si naozaj užije. Je chytľavý, nadupaný rytmickým metalom so všadeprítomným rockovým groove. No presne tak, ako je chytľavý, môže byť aj po čase nahraditeľný niečím iným a lepším, či po niekoľkých počutiach už ničím nezaujímavý. Presne ako jeho predchodca.

 16

V-dur

Verdikt

Nenáročný, tolerovateľný a na oddych dokonca celkom vychutnateľný rock metal. Ak od GREEN CARNATION nečakáte priveľa, dokážu sa vám sympaticky odvďačiť.

Hodnocení

Autor
7 / 10
Redakce
6,8 / 10
Čtenáři
7,4 / 10

Další informace

Stopáž: 56:24

Produkce: Terje Refsnes
Studio: Sound Suite

www.greencarnation.no

Sestava

Skladby

  1. The Quiet Offspring
  2. Between The Gentle Small And The Standing Tall
  3. Just When You Think It’s Safe
  4. A Place For Me
  5. The Everlasting Moment
  6. Purple Door, Pitch Black
  7. Child’s Play – part I
  8. Dead But Dreaming
  9. Pile Of Doubt
  10. When I Was You
  11. Child’s Play – part II

Diskografie

The Acoustic Verses (2006)
The Quiet Offspring (2005)
Blessing In Disguise (2003)
Light Of Day, Day Of Darkness (2002)
Journey To The End Of The Night (2000)

Jiné pohledy

Arrow
8 / 10

Ja sa jednoznačne pridávam na stranu pozitívne naladených kolegov. Dobre štruktúrované skladby, pre mňa veľa zaujímavých nápadov a melódií, robia "Tichého ootomka" jednoznačne nadpriemerným albumom pre chvíle oddychu a relatívne nenáročného posluchu. Budem asi jeden z mála, kto si myslí, že súčasná podoba kapele výborne sedí. ... [21. února 2005]

 

Rudi
9 / 10

Viac ako 30-stupňové horúčavy vo francúzskom Marseille, bazén pri nahrávacom štúdiu, šikovný producent Terje Refsnes (TRISTANIA, ENSLAVED) - maličkosti, ktoré stoja pri vzniku veľkých vecí.
"The Quiet Offspring" je album, ktorý dokonalým spôsobom hasí môj neutíchajúci smäd po kvalitnej tvrdej rockovej hudbe zo Škandinávie.
Už len kvôli nádhernej skladbe "Dead But Dreaming" sa oplatí poohliadnuť po GREEN CARNATION, nórskej kapele, ktorá sa môže hrdo pozrieť do očí aj švédskym esám OPETH a KATATONIA.
Jedno z prvých viac ako príjemných prekvapení v tomto roku! ... [21. února 2005]

 

Pavel
7,5 / 10

S aktuální deskou bych to také neviděl až tak černě. GREEN CARNATION se sice posunuli do poněkud jiných hudebních vod, ale jak píše kolega Shnoff, charakteristické elementy a fluidum kapely jsou i v současné tvorbě stále přítomny. Ať počítám, jak počítám, stále mně vychází dobře napsané písně, které umně balancují mezi hravým hardrockem a jemnou melancholií bez neumnělého škobrtání. ... [20. února 2005]

 

Shnoff
8 / 10

GREEN CARNATION mlží. Jejich produkce na posledních dvou deskách na první poslech opravdu zavání nějakým prachsprostým hardrockem. Jenže zdání klame, neboť GREEN CARNATION na onen (sám o sobě nadprůměrně zahraný) hardrockový základ rafinovaně roubují nejrůznější náladotvorné elementy (nenápadné klávesové podkresy, občasné závany hammondek, nějaký ten samplovaný smyčec, velmi vhodně posazený vokál Kjetila Nordhuse…), čímž vystavují všechny ty zmínky o odvaru, sterilitě, vytracených emocích, standardním, nezáživném nebo nezajímavém rocku do nejméně šestimetrového offsajdu. Síla GREEN CARNATION spočívá v umění mistrovsky balancovat na hranici vkusu a nespadnout za ni. Typickým příkladem je úvod osmičky „Dead But Dreaming“ – úvodní pasáž zastydlá hluboko v minulém století se plynule přelévá do jímavého odzbrojujícího motivu, což je symptomatické pro celou desku. Kritiku některých kolegů považuji za nepřiměřeně tvrdou a například ve větě „…urputná snaha vyznieť intelektuálne a precítene míňa účinkom v celej dĺžke“ neshledávám na místě snad ani tu předložku. Uvolněnější, spontánnější, písničkovější a pocitovější hard-rock/metalovou desku aby člověk v dnešní době pohledal.
Album „The Quiet Offspring“ je porovnání s „The Blessing In Disguise“ mírně ostřejší, ještě více atakující hranici hardrockového kýče, avšak nikdy ji nepřekračující, méně melancholické a tudíž v podstatě veselejší, z čehož plyne nižší míra emocionální naléhavosti. Ovšem stále z něj vyzařuje greencarnationovské fluidum a charisma. Předchozí dva počiny GREEN CARNATION sice hodnotím poněkud výše, ale chválit musím i teď.

(Jen si pořád nemůžu vzpomenout, komu GC ukradli tu úvodní brnkačku v „Pile Of Doubt“…) ... [20. února 2005]

 

Darkmoor
5,5 / 10

Tam kde "Light Of Day..." přinášelo spoustu zajímavých momentů, které následně sice znatelně prořídly, zato je však nahradilo několik vskutku "zabijáckých" melodií, je novinka jen slabým odvárkem. Zůstala přímočarost "Blessing...", naprosto však postrádám ty "klínové" hity. Dnešní GREEN CARNATION rozhodně neurazí, bohužel ani nenadchnou. Škoda jedné kdysi zajímavé kapely. ... [17. února 2005]

 

Marigold
5,5 / 10

Upřímně – nechápal jsem už kravál při vydání předchozí řadovky, která s výjimkou několika celkem povedených a atmosferických kousků nenabídla nic víc, než standardní rock se silnou příměsí gothicu. Nová kolekce je ještě o kus horší – těch skutečně silných a elektrizujících míst je jen pár a převládá nezáživný a nezajímavý rock, ze kterého se vytratily emoce i dobré melodie. GREEN CARNATION pro mne jako pozoruhodná kapela skončili svým debutem. ... [15. února 2005]

 

Thorn
5,5 / 10

GREEN CARNATION zrejme definitívne odplávali do vĺn adult-oriented rocku. Objektívne vzaté na "The Quiet Offspring" nie je nič zlé, alebo nepodarené -- proste ide o nezáživnú, sterilnú dosku, ktorá síce nenúti vypnúť, ale ani nevyzýva k opakovanému posluchu.

Takýchto albumov sú stovky. ... [14. února 2005]

 

Radicalcut
4,5 / 10

S GREEN CARNATION to ide od určite nie dokonalého, ale svojho času zaujímavého počinu epických rozmerov, "Light Of Day, Day Of Darkness" dolu vodou. Kým na prvých dvoch počinov operovali recenzenti pri posudzovaní tvorby GC s pojmami ako atmosféra a doom, posledné dva prešľapy nútia preradenie do retro hard rockových sfér so štipkou progresu a občasnými zábleskami starých dobrých časov (ktoré ale tiež ani zďaleka nedosahujú pútavosť nápadov "Light..."). Ide o podobný problém ako u minulého albumu WINDS, kedy sa urputná snaha vyznieť intelektuálne a precítene míňa účinkom v celej dĺžke. Taktiež zmienka o 48-bitovom masteringu mi prišla pri počúvaní "The Quiet Offspring" minimálne podozrivá.

Ale načo zúfať... Je tu ešte podobne zameraný Swanov NIGHTINGALE a tomu sa ešte stále darí držať podstatne vyššie nad latkou priemeru. ... [13. února 2005]

 

Louža
8 / 10

Skvělá věc. Počátky GREEN CARNATION mě osobně nějak nezaujaly a ani přelomové vyvyšované druhé album mi mnoho k srdci nepřirostlo. Avšak jeho rockový následovník...to už bylo jiné kafe. GC to sice drhnou od podlahy, ale nezapomínají ani na hluboký muzikantský cit a zvláštní atmosféru vyvěrající z jejich tvroby. Nové album "The Quiet Offspring" je vlastně pokračování "A Blessing In Disquise" a ačkoli zní dost podobně, určité rozdíly v přístupu k tvorbě tady jsou. Jen v kompozici klasických depresivních momentů mohla být kapela důslednější. Skvosty jakými byla na předochzí desce vynikající "Lullaby in Winter" se zde bohužel neopakují. I přesto tu ovšem naleznete spoustu skvělých nápadů. Speciálně potěšen jsem z druhé skladby "Between The Gentle Small & The Standing Tall ", kde pozorné ucho jistě pozná citaci z legendárních Floydích "Animals". Konkrétně z motivu v písni "Dog". Nádhera. Inteligentně udělaná, promyšlená a zároveň lehce poslouchatelná hudba. Jen tak dál. ... [13. února 2005]