Turecko není rozhodně zemí, která by proslula žírnými metalovými inkubátory. Vpodstatě znám jen jedinou tureckou sebranku – PENTAGRAM. Že neumím počítat? Že MEZARKABUL je samozřejmě ta druhá? Inu, jsem pravda částečně diskalkul, ale do dvou umím naprosto spolehlivě (palec a ukazováček, elementary, dear Watson). Takže vyluštění mého počátečního hlavolamu vyjádřeno přehledně a jednoduše – MEZARKABUL = PENTAGRAM.
Baže, tak a nejinak. Turecká čtveřice si namísto poněkud nestylového názvu vybrala mnohem tajemnější a příhodnější slůvko, které mi po zhltnutí „debutu“ Unspoken omamně voní exotikou. Vězte totiž, že mezi letošní záplavou power metalových desek (a to počítám i ICED EARTH, GRAVE DIGGER a BRAINSTORM) vyhlíží počin Mezarkabulů jako turecká šavle z moře bastardů. V tom je to celé zakleté – tahle skupina nikterak nezastírá silný folklórní vliv svojí otčiny, nicméně necpe ho servilně pod rypák. Hudba je jím prostoupena jako čajovna vonným dýmem. Místy si člověk skoro říká, že takhle by vyhlíželo Černé album METALLICY, kdyby se okovaní kovbojové z USA dali na Islám… Zkrátka způsob, jakým MEZARKABUL uchopili poměrně obnošený styl a dokázali znovu nasměrovat vítr do skleslých plachet zaslouží potlesk i přes tu trochu občasného tápání.
Zejména dvě persóny ční nad albem coby minarety nad ranním oparem. Tím prvým je vokalista Murat. Narozdíl od převažujícího trendu bezobsažných kníkalů je jeho hlasový fond dokonalým propojením výšky a exotické barvy. Díky výtečně vysochaným vokálním linkám dostává plný prostor na vyjádření, od drsných, teatrálně prožitých poloh až po ekvilibristické výstupy na vrcholy možností. Úžasné jsou některé refrény, které kombinují power metalovou průraznost s muslimskou ukvíleností (zvuky mešity, můj pokriplený terminologický aparát dále nedosahuje...). Jeho anglická výslovnost je absolutně čistá a nezkalená nejrůznějšími makarónizmy, takže by Murat mohl všechny ty Fino a Italo – Angličany vyučovat... Druhým výčnělkem je kdo jiný, nežli kytarista Hakan. Jeho hra je onou folklórností prosycena tak dokonale, že tenhle chlápek nedovede hrát jinak, nežli exoticky. A báječně. Co chvíli sice spustí typicky nabroušené riffobití, ale zároveň včleňuje pod řízné metalové party nespočet vyhrávek a orientálních kvilů. Vrcholem jsou pak nosné riffy, které přímo vyzařují turecký temperament – namátkou „Lions In The Cage“ a dvě neskutečně barvité instrumentálky „Mezarkabul“ a „For Those Who Died Alone“ (obě nad sedm minut, ale může Vám garantovat, že něco takového tu ještě nebylo!!!). Neméně důležitá je i Hakanova schopnost stvořit dokonale melodickou píseň. Vyslyšte jednoznačný hit alba – titulní flák „Unspoken“ a vůně hašiše, absintu a parfémů padlých žen dolehne až do Vašeho brlohu. Přičemž melodický náboj téhle skladby je vlastně naprosto jednoduchý. Ale to už je holt ten kumšt! Z vynikající čitelnosti strunných nástrojů těží i basmajstr Tarkan (jmenovec slavné turecké diskofilní buzny), který dodává svými schopnostmi albu šmak skutečně členitého a jiskrného opusu...
Více než hodinového železného oře dá práci zkrotit a perná lopota je někdy na Unspoken patrná více než zdrávo. Zkrátka – kapela si sem tam vybere hlušší chvilku, kdy sice statně buší na vrata posluchačovy pozornosti, ale nedostává se toho pravého impulzu. Jenže všechny zakolísání vzápětí vyváží s grácií podivuhodného kouzelníka se šikmým okem a dál pokračuje v krasojízdě. Projevy nespokojenosti ovšem vyvolává zejména vysoká kvalita sousedících tracků, takže například „For The One Unchanging“, nebo „Take My Time“ vděčí za slabší dojem stínu z nadměrného vzrůstu svých přímých sousedů. Jinými slovy, trvá to chvilku, než chytnete tu správnou slinu... A když už pitváme temnou stranu alba, pak ještě výtka ke zvuku bicí soupravy. Zejména při větší koncentraci instrumentů zní jako mlácení řemenem o plech, což zbytečně shazuje jinak výtečný zvuk a produkci.
Takže – až zase jednou navléknete fez, zčeříte hladinu vodní dýmky a poškádlíte fantazii trochou fantaskního opojení, nezapomeňte si pustit MEZARKABUL. I když fez a vodní dýmku můžete s klidným svědomím vynechat, tenhle turecký kvartet je dostatečným stimulantem. Znamenejme jeden z objevů roku...
P.S. Název PENTAGRAM využívá kapela nyní pouze v rodném Turecku a dříve pod ním vydala 4 alba, z nichž se mi podařilo dohledat pouze názvy dvou… Jen tak pro zajímavost – od září se téhle desky prodalo více než 60 000 kusů. Úctyhodné a zasloužené...
