O popularite ANATHEMY v stredoeurópskom regióne nemôže byť ani najmenších pochýb -- nie je divu, že návšteva gitaristu a klávesáka post-doomovej legendy z mesta BEATLES vzbudila vcelku slušný rozruch. Brnenská zastávka v réžii Toma Preka z Redblacku a Shindyho bola druhou v poradí na miniturné po Českej republike, Maďarsku a Slovensku.
V zvláštnom, komornom prostredí "Cinema And Music Pubu" Beseda, zasadeného medzi záhradné krčmičky v okrajovej časti Brna, sa akustický koncert začal s bezmála deväťdesiatminútovým oneskorením. Prvú polhodinku obstaral čerstvo ostrihaný ryšavec Danny spolu so Seanom Rooneym, teda dve tretiny projektu LEAFBLADE. Folkové duety s vokálnymi harmóniami nie nepodobnými tvorbe Simona a Garfunkela, inšpirované (textovo aj hudobne) stredovekým Albionom boli príjemným zahájením (takmer) unplugged večera. Sean pôsobil uvoľnene a v dobrej nálade; napriek tomu, že jeho skladby nikto nemohol poznať (debut ešte len výjde na Pattersonovom labeli Strangelight records) neustále komunikoval s usadeným obecenstvom rozkošnou zmesou angličtiny a prekvapivo pomerne slušnej češtiny.
V pražském Rock Cafíčku dva dny předtím to bylo neméně komorné. Málokdy se totiž na koncertech stává, že slyšíte, jak někomu zazvoní mobil ... První část hudební produkce mě osobně příliš neseděla. Nejsem příznivcem folku a ani koketování s tímto hudebním proudem mě příliš neoslovuje. Musím však ocenit uvolněnou a bezstarostnou náladu, která z dvojice protagonistů přímo číšela.
Nasledujúce temer dve hodiny boli venované hlavnej postave dňa -- charizmatickému Dannymu Cavanaghovi. Ťažko povedať, do akej miery vnímanie koncertu ovplyvňoval vzťah publika k ANATHEME a Dannymu ako jej súčasti. Pravdou je, že Dannyho set mal ďaleko k technickej dokonalosti. Efekt suplujúci druhého gitaristu opakovaním nahratej slučky sa občas ukázal ako tvrdohlavý spoluhráč -- a jeho strojová presnosť privádzala Dannyho trochu na tenký ľad, takže hlavne závery skladieb často končili v miernom zmätku. Drobné výpadky pamäti a ostatné technické zakopnutia však evidentne nikomu nevadili -- prostredie kultúrneho domu s neustále viac než dosť nasvieteným pódiom evokovali pololegálne koncerty "folkařov" z doby okolo roku 1989. Puto medzi interpretom a návštevníkmi sa evidentne nieslo v rovine istej duševnej spriaznenosti, a mám pocit, že aj keby Danny hral o triedu horšie, nikto by sa nesťažoval.
Ťažisko koncertu tvorili skladby z domovského prístavu bratov Cavanaghovcov, pokrývajúce rovnomerne éru od prelomovej dosky "Eternity" až po minuloročný zárez "A Natural Disaster". Jedným dychom treba povedať, že tvorba ANATHEMY obstojí aj v akustickom šate -- najmä skladby ako "Lost Control" či "Temporary Peace" sa zadierali pod kožu rovnako silne ako v košatejších štúdiových aranžmá. Danny celý koncert pôsobil ako "chlapec odvedľa" -- z trochu ostýchavého uvádzania piesní s upozorňovaním na ich skutočných autorov bolo cítiť veľký rešpekt a vnímanie seba samého hlavne len ako "pokorného" interpreta. Podľa očakávaní došlo na coververzie, okrem klavírnych "Imagine" Johna Lennona či "Fade Out (Street Spirit)" z repertoáru RADIOHEAD došlo aj na obligátnych "floydov", či prídavkovú "Stairway To Heaven" protometalových LED ZEPPELIN. Nadstavený čas odohral s Dannym znovu (tentokrát v pirátskej replike dresu Pavla Nedvěda navlečený) Sean Rooney, a na úplný záver odznel úryvok z "Vltavy" od Bedřicha Smetanu.
Druhá, ta podstatnější polovina vystoupení, byla už z mého pohledu úplně o něčem jiném. Danny přehrává i několik skladeb z mé neojblíbenější desky "Alternative 4"(1998) a pochopitelně se dostává i na novinku "A Natural Disaster". Jak už uvedl Thorn, produkce Dannyho Cavanaga měla k technické dokonalosti daleko. Mě osobně dost rušilo charakteristické "křupání" v reproduktorech během častých výměn nástrojů. Komorní atmosférou se nechalo ukolébat i (ne příliš početné) publikum, a tak se Dannyho snahy o burcování ke zpěvu nesetkávají s ohlasem. Výjimku tvoří jen dívčina stojící před námi, která se během "A Natural Disaster" alespoň nachvíli pokouší o zpěvákovu podporu. Narozdíl od brněnské štace, v Praze jsme se dočkali coveru IRON MAIDEN a pochopitelně dochází i na PINK FLOYD a jejich letitý hit "Wish You Were Here". Takže - příjemný večer ve společnosti příjemné muziky a pohodové atmosféry, což také není málo.
Celá show bola sympatickým vystúpením človeka, ktorému ani (na metalové pomery) slušná sláva nestúpla do hlavy. S rešpektom odohrané pôvodné skladby, a úctou (aj keď nie bezchybne) vystrihnuté covery dokázali udržať rytmus koncertu po celú dobu vystúpenia. Vcelku sa teda dá povedať, že návšteva Dannyho Cavanagha sa vydarila...
...jedinou neznámou je práve vyššie nastolená otázka o vnímaní totožného koncertu v podaní niekoho bezmenného -- ale načo si kaziť príjemný zážitok akademickými debatami.
Playlist (bez poradia a nároku na kompletnosť): Temporary Peace, Flying, Angelica, Fragile Dreams, Lost Control, One Last Goodbye, Pressure, A Natural Disaster, Are You There, Forgotten Hopes, nepomenovaná novinka [všetky ANATHEMA], Stairway To Heaven [LED ZEPPELIN], Imagine [John Lennon], Fade Out (Street Spirit) [RADIOHEAD], Comfortably Numb, Wish You Were Here [obe PINK FLOYD], Vltava [B. Smetana], Hope [ROY HARPER]
Pražský komentář: Dalas
