DIO - Master Of The Moon

DIO - Master Of The Moon

DIO - Master Of The Moon

DIO - Master Of The Moon

Dva roky po zabití draka se Ronnie James Dio vrací na hudební scénu s novým albem, tentokráte nazvaným „Master Of The Moon“. Pokračuje tak ve své tradici romanticko-fantastické lyriky. Rovněž pokračuje ve své hudbě, která za poslední léta příliš obměn nezaznamenala. Pojem Diova hard rocku pomalu ale jistě ztrácí na zvučnosti. Nezachrání to bohužel ani nové album, které se pouze veze ve stínu slavnějších alb a nepřináší nic, co bychom již mnohokrát neslyšeli zahrané stejnými muzikanty a zazpívané stejným hlasem.

Úvodní „One More From The Road“ je na albu takřka jediná skladba, která má dostatek energie, takříkajíc našlapaný rock´n´roll. Ostatní splývají v nevýrazné šedi. Ať již to nazveme únavou materiálu, docházejícím dechem, nebo blížícím se důchodem, je jasné, že Ronniemu dochází nápady. Zatímco předposlední album „Killing The Dragon“ bylo příjemné retro do let osmdesátých, let největší slávy, „Master Of The Moon“ mi přijde jako počin až zbytečný. Je to stále tentýž hard rock a la DIO, ale už mu chybí jiskra. Po více jak třiceti letech tvůrčí činnosti se ale není čemu divit. Však tento chlapík malý postavou, ale veliký svým hlasem je jednou z nejvýznamnějších hard rockových postav a tři desetiletí jsou přeci jenom dost. Totéž potkalo i jeho někdejší kolegy BLACK SABBATH, kteří až na pár písní se soustřeďují hlavně na vydávání „Best of…“ alb se stále týž skladbami v jiném pořadí. Ritchie se nadobro odebral na odpočinek v náruči své ženy na staré hrady a zámky. Dlouholetý rival Ozzy se sice na odpočinek zatím nechystá, ale to jen „zásluhou“ Sharon. Vraťme se ale zpět „Pánu měsíce“. Sestava se oproti předchozímu albu příliš nezměnila. Kytaru opět tříme Craig Goldie, za bicími sedí Simon Wright, jen na basu si tentokrát zahrál Jeff Pilson. Ten se v Diově sestavě objevil již několikrát, vzpomeňme například na „Strange Highways“. Když už jsem u tohoto alba, nemohu si odpustit poznámku, že DIO své nejlepší alba nahrál vždy po odchodu z BLACK SABBATH. O „Holy Diver“ nikdo nepochybuje, „Strange Highways“ však rovněž považuji za jedno z jeho nejlepších. Navíc je na tomto albu značně čitelný odkaz výborného alba „Dehumanizer“, dnes příliš nedoceňovaný počin novodobých BLACK SABBATH. Kdyby si Ronnie na sezónu střihnul angažmá u Iommiho, třeba … Ale nechme nesmyslných úsudků.

Nejslabším prvkem na „Master Of The Moon“ je kytara a albu opět vládne rytmika Pilson/ Wright. Jen tak mezi řádky, Jeff Pilson na albu jen hostuje, na turné bude hrát Rudy Sarzo. Po rytmické stránce tu máme opět kvalitní hard rock staré školy, jenže to je vše. Albu chybí jakákoliv invence, kytarové parádičky, hudební nápaditost. Nezpívat tu starý známý hlas, tak o toto album pomalu ani nezavadím. Snad ještě „Living The Lie“ je dobře rozjetá píseň, ale i ta trpí zcela nezáživným riffem. Ronnie by se měl do budoucna poohlédnout po kreativnějším kytaristovi, pokud svá budoucí alba myslí vážně. „Master Of The Moon“ je jako lístek na vlak do rockové historie.

 55

Manatar

Verdikt

Jedno z nejslabších alb Ronnieho Jamese Dia. Nezáživný, použitý hard rock, kterému vévodí pouze jeden z nejlepších hlasů tvrdé hudby. Jenže zvučné jméno bohužel není zárukou dobrého alba.

Hodnocení

Autor
3,5 / 10
Redakce
5 / 10
Čtenáři
6,4 / 10

Další informace

Stopáž: 46:05

Produkce: Ronnie James Dio
Studio: Los Angeles

www.ronniejamesdio.com

Sestava

Skladby

  1. One More From The Road
  2. Master Of The Moon
  3. The End Of The World
  4. Shivers
  5. The Man Who Would Be King
  6. The Eyes
  7. Living The Lie
  8. I Am
  9. Death By Love
  10. In Dreams

Diskografie

Master Of The Moon (2004)
Killing The Dragon (2002)
Magica (2000)
Inferno/Last In Live (Live) (1998)
Angry Machines (1996)
Strange Highways (1994)
Lock Up The Wolves (1990)
Dream Evil (1987)
Intermission (EP) (1986)
Sacred Heart (1985)
The Last In Line (1984)
Holy Diver (1983)

Jiné pohledy

Darkmoor
5 / 10

Opravdu hodně tuctová záležitost. DIO samozřejmě stále zpívá jako PAN zpěvák, ale ani to není všespasitelné, když hudba je... zkrátka a dobře taková nedomrlá. ... [5. listopadu 2004]

 

Louža
5 / 10

Tentokrát je to šlápnutí vedle. Zvukově je deska takřka identická s deskou předchozí. Nápadově však radikálně zaostává. Otvírák není zlý, stejně jako titulní epičtější skladba. Zbytek alba je však průměrná šeď a nezachrání jí ani legendární hlas největšího z nejmenších. Laťka tentokrát zkrátka pokořena nebyla. Ale snad bude zase líp. ... [1. září 2004]