Už to tak vypadá, že klasická, řekněme „old school“ podoba hardocoreové muziky se jen tak odchodu mít nebude. Jak jinak si lze vysvětlit neustále vznikající nové a nové spolky hájící prapor hudby, která v 80-tých letech minulého století vznikla jako brutálnější a „nasranější“ odnož punku a u jejíž vzniku stály takové kapely jako AGNOSTIC FRONT, MURPHY’S LAW a mnoho dalších, dnes už téměř zapomenutých pojmů. Kolem new yorkských kapel vznikla velice silná scéna, jejíž existence trvá dodnes. Nejvýznamnějším představitelem jsou právě AGNOSTIC FRONT, později třebas SICK OF IT ALL anebo MADBALL (jejichž sestavu tvoří někteří členové AGNOSTIC FRONT).
Dosti teoretického exhibicionismu a vraťme se zpátky do současnosti, která oproti minulosti v ničem nezaostává, alespoň co se kvantity týče. První věty mé recenze se A 18 zas tak úplně netýkají, neboť, alespoň dle mých informací, nejsou z New Yorku a taktéž na scéně nejsou žádným nováčkem a na svém kontě mají již několik nahrávek. Ta nová nikterak nevybočuje z žánrových mantinelů NYHC směru. Dominují krátké, úderné a naštvané skladby střídající rychlé fofr pasáže se střednětempými „houpačkami“. Kytary zní místy až hutně metalově, což muzice dodává ještě větší tah na branku. Projev kapely vypadá ve všech směrech upřímně a její počínání a zápal pro svůj hudební styl jí můžeme věřit. Počet skladeb se šťastným číslem 13 alba „Dear Furious“ má v tomto případě dostatečnou vypovídající hodnotu. Navíc, jak známo, síla podobné hudby se naplno projeví v jejím živém provedení a myslím si, že vidět A 18 v nějakém klubíku může být velice slušný (rozuměj brutální) zážitek. Zainteresovaní mi jistě potvrdí, že při podobné produkci jde v „kotli“ kolikrát o „držku“.
Doteď bylo vše v pořádku, ovšem je tady jeden problém. A to ten, že podobných kapel už jsem (a určitě nejen já) slyšel mnoho a všechny tyto nabroušené partičky zní místy jedna jako druhá. Pochopitelně, čest výjimkám, ale tak už to bez výjimky na všech hudebních scénách chodí. A 18 se bohužel řadí do početného, byť kvalitativně slušného, ale v ničem nepřekvapujícího pelotonu kapel, které nepřicházejí s ničím novým a hrají potisící prvé již tisíckrát předtím zahrané. Mám však za to, že touto nahrávkou A 18 přináší svým fanouškům přesně to, co od nich očekávají, takže moje výtky si můžu strčit akorát tak do pr ....
CD k recenzi poskytli Day After records
