Američané HAWTHORNE HEIGHTS se zformovali na sklonku roku 2001v Daytonu, stát Ohio. Kapela, která označuje svou tvorbu jako „post hardcore and screamo“ podepsala loni smlouvu na vydání první desky s firmou Victory Records. Jejich debut „The Silence In Black And White“ vznikl v chicagských studiích v průběhu letošní zimy a obsahuje jedenáct více méně vyrovnaných kompozic, představujících muziku, která se pohybuje kdesi na hraně mezi standardním středoškolským neo-punkem amerického vidlákova ( SUM 41 ) a kalifornským nu-metalem (PAPA ROACH). Přičemž první styl převládá.
Zkrátka taková obyčejná každodenní záležitost z MTV. Jednoduché, veselé skladby s nenáročnými texty. Neustále se nabalující nové a novější a nejnovější popěvky plynoucí v každé skladbě pořád dál a dál a dál dopředu až někam k okraji špenátových polí jižního Illinois. Vše je neuvěřitelně nekomplikované, ale bez potřebné síly a opravdovosti. K čemu je, když v každé skladbě zpěvák naléhavě a bezustání sténá melodické, melodičtější a nejmelodičtější pasáže, když to celé jde jedním uchem dovnitř a druhým ven? Jeho ukníkaný rádoby vroucný projev mi přijde po čtvrté skladbě nepříjemný a po osmé již nesnesitelný. Občas jej doplňuje drsňáckým řvaním druhý hlas. To když se kytarista rozhodne vyvztekat a postěžovat si na zničené dětství. Vše je neuvěřitelně sterilní, předvídatelné a neoriginální. Už si ani nepamatuji kolik takovýchto kapel proudí každý den hudebními TV kanály.
Zkrátka HAWTHORNE HEIGHTS nahráli album, které si tak můžou pouštět američtí tlouštíci na svých zahradách při grilování řádně naducaných steaků.
CD k recenzi poskytli Day After records
