Melissa Auf Der Maur – sympatická zrzka , která po většinu 90. let tvrdila svou baskytarou sound špinavě rockovým HOLE, se vypracovala na celebritu amerického rocku. Svou píli možná zdědila po švýcarských předcích, kterými se často chlubí. Ale já si spíš myslím, že mezi smetánku rockového mainstreamu v zemi za Atlantikem ji vynesla spíše notná dávka pověstného štěstíčka, které šlo ruku v ruce s její prý vždy příjemným, skromným a sympatickým jednáním. Tak tedy poté, co (díky COURTNEY LOVE vždy problémoví) HOLE přerušili činnost, kývla na nabídku BILLYHO CORGANA připojit se k jeho SMASHING PUMPKINS a nahradit baskytaristku D´Arcy Wretzky . Melissa se chopila příležitosti a nebojácně naskočila v devětadevadesátém do řádně rozjetého vlaku. S Corganovými dýněmi nahrála album „Machina/Machines Of God“ , které kapelu vrátilo k zemitějšímu kytarovému vyznění. Deska to nebyla špatná, ale prodeje už nebyly tak vysoké jako o pět let dříve, což předznamenalo brzký konec. Jelikož se v závěru roku 2000 SMASHING PUMPKINS rozcházejí, deska s Melissou se tedy stává labutí písní těchto rockových legend minulé dekády. Po roce se rozhodla pro tvorbu sólového alba, a tak, nabitá zkušenostmi a obklopená spoustou přátel z branže, vráží veškeré úsilí do tvorby materiálu pro svůj debut. Na tuto desku bylo přizváno mnoho zajímavých hostů např. Josh Homme (QUEENS OF THE STONE AGE), Nick Olivieri a Marc Lanegan (oba ex-QUEENS OF THE STONE AGE), James Iha (ex-SMASHING PUMPKINS, dnes A PERFECT CIRCLE), Geordie White ( dříve Twiggy Ramirez ex – MARILYN MANSON, dnes A PERFECT CIRCLE), Josh Freese ( ex – NINE INCH NAILS, dnes A PERFECT CIRCLE) a Paz Lenchantin (ex – A PERFECT CIRCLE, ZWAN).
Deska opatřená skvělým ultra moderním soundem a řádným zastoupením hitových skladeb se skutečně povedla. Jedná se o novodobý hard rock, který vstřebává tu a tam nějaký prvek i z jiných žánrů jako pop, blues, rock n roll, gothic. Přestože je album hodně pestré a barevné, drží perfektně pohromadě. Je ucelené a maximálně dotažené. Nenáročné skladby jsou přehrávány s maximálním nasazením, veškeré aranže jsou propracovány do puntíku, vše je tam, kde má být. Nejskvělejší je však zjištění, že Melissa není jen zručná baskytaristka a skladatelka, ale i výborná zpěvačka. Kdyby měl takhle vypadat popově laděný rock 21. století, vůbec bych se nezlobil. Mezi nejvýraznější skladby řadím druhou „Followed Waves“, začínající parádním hustě napumpovaným riffem jak z poslední řadovky THE CULT. Tu však předčí již následující „Real Lie“ , která je snad nejatraktivnější skladbou novinky. Skvělá svižná věc s neuvěřitelnou gradací. Čtvrtá „Head Unbound“ je hypnotickou záležitostí a konečně mě při ní napadá, ke komu bych Melissyn hlas mohl přirovnat. Ať to bude znít jakkoliv divně, tak je to LENKA DUSILOVÁ jako vyšitá, akorát hard rockovější s větším rozsahem. Dalším z vrcholů je fantastická „Taste You“ se skvělým refrénem. (Zde doporučuji na www.aufdermaur.com skvělou klipovou verzi odzpívanou ve francoužštině – v životě jsem neslyšel nic víc sexy). Zkrátka skvělá písnička! Ze skladeb, které dál stojí za zmínku vzpomenu bjorkovskou „Overpower Thee“, kde Melissyn procítěný hlas podkresluje ležérní klavír či americky písničkářskou „Would If I Could“. Vše zakončuje étericky rozmáchlá „I Need I Want I Will“.
Melisse AUF DER MAUR se podařilo nahrát příjemnou rockovou a zejména na výsost kvalitní desku. Skladby nejsou nikterak náročné, zato však nabité lehkostí a skladatelským nadhledem. A tak ve dnech, kdy excesy a skandály otřepané a celou Amerikou nenáviděné prasátko COURTNEY divoce propaguje svůj průměrný opus „American Sweethearts“, AUF DER MAUR v tichosti předkládá skutečnou rockovou kvalitu. Osmička jak vyšitá.
