Otočme na chvíli běh času a vydejme se pozpátku až do středověku. Do doby, kdy se zemí potulovali minstrelové, potulní herci a kejklíři. Doby neurčitého věku, která je spíš odrazem snů současnosti než čímkoliv jiným. Na tento výlet nesmíme zapomenout vzít pořádně nabustrované kytary a kyselinou propláchnutá hrdla, ať „jim“ v tom středověku můžeme spustit taky trochu té kovadliny. Němečtí HAGGARD se po třech letech připomínají s novým albem. Po výborném „And Thou Shalt Trust ... The Seer“ a ještě lepším „Awaking The Centuries“ nám opět servírují svůj hybrid klasické hudby a metalu. Hybrid, který je proslavil daleko za hranicemi rodné země.

HAGGARD ze své vytyčené vize nehodlají ani o krok ustoupit a snaží se pilovat svůj styl stále dál. Se svou nejpočetnější sestavou na poli metalové hudby opět rozehrávají hudební drama. Zdi kamenného hradu se chvějí pod údery do strun, nocí se nese zlověstný hrdelní hlas až dokud jej nevystřídá lehká, melodická hra na „jemnější“ nástroj. Chrapot střídá soprán, kytary předávají otěže houslím, violám a flétnám a opět kovadlina. Není to už ohrané téma? Je. Jenže ono to stále funguje a nemohu napsat nic jiného, než že je to stále lepší. Melodické motivy, které vše spojují v jeden celek, jsou velmi působivé a album nepostrádá dostatek hudebních nápadů, aby udrželo posluchačovu pozornost až do konce.

Atmosféra středověku a hudební motivy čerpající inspiraci ze starých chorálů vytvářené bandou lidiček oblečených do historických kostýmů. Nezavání to už přeci jenom kýčem? Ale jistě. A o to přeci jde. Stejně jako u Malé noční hudby nebo u „mighty victory in bloody battle“ metalu jde především o zábavu. Z části umění, z části „entertainment“ (jazykovědci nechť mi laskavě odpustí preferování anglického termínu), podstatná je funkčnost díla. Zapojení klasických nástrojů neznamená složitější hudební kompozice, jde jen o pestřejší opakování toho samého motivu. Jednoduchá melodická linie hraná opakovaně vždy jiným nástrojem, jak jednoduché, a přitom tak působivé. Dostatečná barevnost a přitom cit pro pěkné melodie dělají z „Eppur Si Muove“ příjemný poslechový zážitek, album je dostatečně zábavné. Do půle alba HAGGARDi zařadili baladickou skladbu „Herr Mannelig“, která je onou třešničkou na dortu. Posmutnělou, emotivní melodii této písně uslyšíme hned dvakrát, podruhé co by upravenou verzi na rozloučenou.