„Je to nějakej bejvalej moutrhed rivajvl“ – to mi bylo řečeno, když jsem se chtěl informovat na kapelu FLOOD, jejíž novinkové CD „Drivera“ jsem obdržel k recenzi. Z tohoto přirovnání jsem byl poněkud na rozpacích, protože k MOTÖRHEAD jsem si i přes některá vcelku dobrá alba (1916, Ace of Spades) nikdy cestičku nenašel. Nakonec se ukázala ona úvodní informace jako mírně nepřesná – někteří členové FLOOD v revivalu MOTÖRHEAD stále působí. Samotná tvorba FLOOD je Lemmym & spol. ovlivněna pouze po stránce „energie“, nebo chcete-li údernosti většiny písní – hlavní zdroj inspirace a vlivu je totiž ukrytý ve stoner-rockovém království, kde vládne velký Tony se svým SGčkem.
Jestli znáte ono recenzentské klišé „tah na branku“ tak v případě tohoto alba je opravdu na místě. Skupina opravdu dostála názvu desky a jejich hudba je jakýmsi soundtrackem k projížďce v silném autě s těžkou nohou na plynovém pedálu – sám sem to vyzkoušel a výsledný efekt je vskutku bezchybný – jestli znáte album „Bring It On“ od LEADFOOT, tak snad víte, jakou atmosféru mám na mysli.
Možná by se, v souvislosti s na úvod zmíněnou oblíbenou kapelou mohla nabízet obava z monotónnosti alba, ale takový nedostatek zde rozhodně nehrozí. I když je to první regulérní album skupiny, tak kluci rozhodně nejsou zelenáči a „Drivera“ je kompaktní dílko bez jakýchkoliv nováčkovských neduhů. Samozřejmě – prim na albu hrají úderné, čistokrevné stoner-rockové kousky, ale dočkáte se i takových překvapení, jako je např. úvodní „cultovská“ „Blood On The White Wall“, použití žesťových nástrojů („Go Go Dance“ a titulní instrumentálka), čistě akustické naléhavé balady („All Against One“), metalové jízdy „Honey, I Don´t“ a dokonce i vtipně zakomponované disko-smyčky v písni „Major Z“. Ta je ostatně jedna ze dvou (společně s hitem „Jako psi“) česky zpívaných věcí na desce. O texty se podělili zpěvák Tommy společně s basákem Bobanem a úkol zvládli na výbornou. Nijak podrobněji jsem se lyrikou nezaobíral, ale co jsem letmo pochytil, tak většinou nijak zvlášť nevybočuje z „auto-moto“ tématiky alba.
Rozepisovat se o instrumentálních výkonech je v případě FLOOD holou zbytečností. Jak jsem již psal – všichni členové kapely jsou staří harcovníci, a tak nějaké nezvládnutí technické stránky věci je v oblasti utopie. Co se zvuku a aranží týká, tak jsem byl příjemně překvapen tím, jak „zápaďácky“ celá produkce zní. Bzenecké studio Shaark opět nezklamalo a pod dohledem Pavla Hlavici vypustilo ven nahrávku, která má všechny ambice být konkurenceschopná i za hranicemi. Nechápejte mě špatně – to není nějaké plivání po národní hrdosti nebo kritika zpívání v češtině, to vůbec ne – prostě jen nemám rád, když slyším nějaké demo/promo/debut a díky nehorázně odfláknutému přístupu a amatérismu (v tom negativním slova smyslu) ihned poznám, že pochází z tuzemska. To FLOOD je jiná káva – nebýt oněch dvou česky zpívaných písní, tak si myslím, že by málokdo tipoval, že se jedná o domácí kapelu (samozřejmě pokud by o ní dopředu nic nevěděl).
Po mnohonásobném poslechu „Drivery“ můžu s potěšením konstatovat, že u nás stále vychází alba, která zní neotřele a i když hudba na nich čerpá z hodně starého stylu, tak si troufám říct, že je originální. Všem, kteří si libují v těžkotonážních riffech a valivém tempu, ale zároveň se nebrání různým experimentům a úletům, můžu tuto desku s čistým svědomím doporučit.
