Milá děvčátka, chystejte nepromokavá kaťátka, neb astmatický démon Vile Vallo je zpět a s ním i Jeho pekelná veličenstva. V pořadí čtvrtému vilnému děcku dávají do vínku prapodivný název „Love Metal“ a dozajista doufají, že sklidí podobně hojnou žeň jako počiny předchozí. Jsou to šikulové, tihle HIM Melodický gothic metal s neotřelou ‚poetikou‘ je už v zárodku kariéry nasměroval do mainstreamu a pánové prokázali, že se v tlačenici šoubyzu vyznají jedna radost. Holt ubrali na ostrosti, přicukrovali, Ville zženštěl ad absurdum a z Finů se stali pubertální modly. Nicméně talent pro chytlavou a v rámci možností vkusnou kompozici jim v krvi koluje i dál…
Nový počin „Love Metal“ říká vše důležité ve svém názvu. Ano, je zase o trochu hrubší, ale z vydobytých met láskyplného melancholického kňourání neslevuje. Texty jsou plny červenoknihovnového kýče, Ville škytá, poplakává, předvádí své vykroucené vokální manýry, ale přeci jen představuje i trochu důraznější a ne tak patetické rejstříky. Zpěvák je to dobrý, jen na můj vkus až příliš ponořený do své podivínské image. Celé se to poslouchá lépe nežli počin předchozí, který byl na můj vkus až příliš zbaven charakteristického nadhledu. Ne že by ho měl materiál obsažený na poskytnutém šestiskladbovém promu na rozdávání, to rozhodně ne. Těžko soudit, kde končí parodie na harlekýnkové pózy a kde začíná naprostá a slizká podbízivost.
Nezúčastněný posluchač si přesto svůj zajímavý drobet najde. Když odmyslíme povinnou unylost a stylizovanou zamilovanost, zbývá docela solidní a příjemný materiál, který lze pouštět před jinak nemetalovými slečinkami, půjčovat -náctiletým sestrám a poslouchat ve chvílích, kdy nemáte náladu na nějaké nepatřičné vzruchy. Skladby jsou vystaveny přehledně, s maximálním důrazem na písňovost, takže harmonicky proplují uchem a zanechají příjemný chuťový ohon. Nitka důraznějšího rocku je patrná, oživující a skutečně se mnohdy dotýká až metalového soundu (zejména chválihodně svižná „Buried Alive By Love“). Nic překvapivého se však nekoná – klavír lamentuje, kytary poškytávají, španělky dobarvují atmosféru do růžova, jeden sladký refrén střídá druhý… A když promáček dohraje, je to jakoby ani hrát nezačal…
Cit pro něžnou a cukrovanou melodku prosvítá z každé vteřiny, přesto se nemůžu zbavit dojmu, že HIM již řekli vše důležité ve svých neotřelých počátcích a teď vaří pouze slabé přeslazené čajíčky. „Love Metal“ se dozajista zařadí mezi další z komerčních triumfů kapely a osloví zejména fanoušky nenáročných pop rockových pišingrů s částečným náběhem k tvrdosti. Ostatnímu posluchačstvu doporučuji pohov a čelem vzad…
