ALBOVÁ NADÍLKA - #05/22

ALBOVÁ NADÍLKA - #05/22

ALBOVÁ NADÍLKA - #05/22

ALBOVÁ NADÍLKA - #05/22

V dalším díle Albové nadílky se podíváme na desky z března a dubna 2022. Snad ještě silnější období než začátek roku, celkově hodně slušná porce zajímavých počinů. Vynechám alba, na které jsou tu recenze, tedy "Parrhesia" od ANIMALS AS LEADERS, MESHUGGAH a jejich "Immutable" nebo "Impera" od GHOST, a nebudu se zabývat tím co mě nebaví, tentokrát bohužel nudná deska "Unlimited Love" od RED HOT CHILI PEPPERS. Soustředím se na zajímavé položky, co tady chybí, a to od vyhlášených jmen až po méně známé skupiny. Začneme pozvolna postrockovou pohodou ze Švédska OH HIROSHIMA, zapolemizujeme nad dalším albem věhlasných MARILLION, pak postoupíme do schizofrenicky roztrhaného světa se stylovými kontrasty si hrajícími WITHOUT WAVES z Chicaga, PLAYGROUNDED naservírují originální vize progresivního i agresivního postmetalu s gothic rockovou atmosférou, nevynechám své oblíbence GREYHAVEN, pochválím djentově progcorové Brity MONUMENTS a jako bonus přidám EP temných ALLT.

OH HIROSHIMA - Myriad
MARILLION - An Hour Before It's Dark
WITHOUT WAVES - Comedian
PLAYGROUNDED - The death of Death
GREYHAVEN - This Bright And Beautiful World
MONUMENTS - In Stasis
ALLT - The Seed of Self-Destruction (EP)

OH HIROSHIMA - MyriadOH HIROSHIMA - Myriad

OH HIROSHIMA jsou ukázkou toho, jak málo stačí, aby se postrocková nahrávka překlopila do obecnější roviny a stala se univerzálně fungující hudbou. To málo je samozřejmě pouze v tom nedržet se křečovitě stylu, nebát se do toho šlápnout i mimo zaprášené náladové polohy a pomoci si třeba jen střídmým a umírněným vokálem. Tito Švédové, kteří do postrocku vstoupili v dobách konce jeho popularity, představují na svém čtvrtém albu dva zdánlivě protichůdné aspekty. Prvním je věrnost stylu a trvání si na svém, prostě neopouští své pozice, druhým je bohatost, kterou se jim daří do svých kompozic napěchovat navzdory tomu prvnímu. Uvědomění si omezení, která striktní stylovost přináší, dovoluje skupině obohatit svou produkci jak po stránce zvukové, kdy mnohdy silně zkreslené kytary brousí až kdesi v oblasti shoegaze, tak po stránce skladatelské, když své náladové plochy ozvláštňují ospale procítěným zpěvem, oživují progresivnějšími vyhrávkami či zvukem dechů a smyčců. Odchod basáka v roce 2021 tak naštěstí skupině neuškodil a zbývající dvojice dokázala stvořit album snad ještě poutavější a mnohotvárnější než byl předchůdce "Oscillation".

Napalm Records / 4. března 2022

MARILLION - An Hour Before It's DarkMARILLION - An Hour Before It's Dark

Kouzlu progresivních nálad anglických MARILLION jsem propadl již v době alba "Fugazi" a přímo vychutnával následovníky "Misplaced Childhood" a "Clutching at Straws", s další tvorbou už to bylo jako na houpačce, ne vše se mi líbilo a novodobá pomiléniová tvorba u mě má jediného vítěze ve formě skvělého alba "Marbles" z roku 2004. Od podle mě povedené snahy o oživení náladových starých časů v podobě "Fuck Everyone and Run (F E A R)" uplynulo celých šest let a skupina jako by se rozmýšlela co dál. "An Hour Before It's Dark" se mi zdá přístupnější a formálně asi snáze vstřebatelné, bohužel na můj vkus padá do určité všednosti. U MARILLION mě vždy bavila nervozita a napětí, které do své hudby plné vzruchů dokázali vpašovat a vybalancovat s často neotřelými melodiemi. Možná je to jen nostalgický povzdech pamětníka, který se prostě nedokáže srovnat s odlišnou tváří, než byla ta mnou oblíbená, ale nutí mě to tvrdit, že takové melodie a aranže jako na prvních albech už pánové nedokáží stvořit. Přesto v obecném srovnání je to deska dobrá, jen asi nebude patřit do toho nejlepšího od legendy jménem MARILLION.

Ear Music / 4. března 2022

WITHOUT WAVES - ComedianWITHOUT WAVES - Comedian

Tak jako mě kdysi svou neurvalou divokostí a pestrostí nadchli BETWEEN THE BURIED AND ME na albu "Alaska", tak mě svou nespoutanou živelností a mnohotvárností aktuálně trhají na kusy Chicagští WITHOUT WAVES. Ostrý metalový fíling se zde snoubí s odlehčenou, i když často truchlivou, melodikou a skladby silově hnané kupředu často ostře djentovými riffy skupina dokáže citlivě brzdit až prog rockovými vstupy. Do nervózní a zdánlivě chaotické divokosti tak prolínají melodické postupy a vokální formy odkazující místy i ke grunge historii a jako bych zaslechl i specifické nálady starých FAITH NO MORE. Je to zřejmě o těch zkreslených a deformovaných harmoniích, které vytváří neustupující chvějivé napětí. Ať už skupina postupuje klidněji, nebo zběsile utíká a vyhroceně řve, naléhavá důraznost ze skladeb přímo kape. Někdy mi připadá, že poslouchám MESHUGGAH v hardcore stylu, do kterého roubují své vlivy TOOL, PORCUPINE TREE nebo ALICE IN CHAINS. I po měsících stále neoposlouchané a svěží album. Pro mě jedna z nejlepších desek roku 2022.

Prosthetic Records / 18. března 2022

PLAYGROUNDED - The death of DeathPLAYGROUNDED - The death of Death

Temná monumentálnost v kombinaci s progresivní rockovou zasněností, ostrý kytarový sound, elektronika a náladově civilní vokál. Řecká parta stvořila album bourající hranice, rozvírá svou tvůrčí náruč a odchytává všemožné vlivy. Přesto má jejich hudba jeden základní společný rys, depresivní náladu jakou nabízí vrcholná doomová díla. Přesto se v žádném případě nejedná o doom metalovou hudbu, na to jsou skladby příliš plné uvolněné progresivity a nálady často plují až někam k gothic rocku, což podporuje i vokál, který v titulní "The death of Death" dokonce připomene průkopníky FIELDS OF THE NEPHILIM. Někde se naopak rotující riffování dostává do podoby, která s trochou přivřených očí dokáže vyvolat asociace s Američany TOOL. Je fascinující jak toto pomyslné křížení TOOL s FIELDS OF THE NEPHILIM může fungovat. Skupina v těchto širokých mantinelech předvádí svůj svérázně progresivní přístup doplněný ostrými až djentovými kytarami. Výsledek je překvapivě moderně znějící a emotivní postmetal. Luxusní nadžánrový počin.

Pelagic Records / 18. března 2022

GREYHAVEN - This Bright And Beautiful WorldGREYHAVEN - This Bright And Beautiful World

Po našlapané desce "Empty Black" z roku 2018 se divoké partě z Kentucky daří navázat neméně povedeným albem. Snad ještě více prohlubuje kontrastní stylové cákance, jejichž základ v chaotickém hardcore je brutální kostrou pro množství žánrových přesahů a melodických uvolnění. GREYHAVEN kombinují uřvanou posthardcore agresivitu s nervně těkající rockovou polohou, jejíž naléhavost (např. v "All Candy") odkazuje až někam ke grunge kořenům. Skupina se tak producíruje v zajímavě roztržité metalcore slepenině, která svými přesahy trochu pozbývá kompaktnost, bohatostí a šikovností vlastního provedení však nabízí nevšední zážitek. Je až s podivem, jak dokáží divoké až crustové flákance fungovat v jednom celku s uvolněnější rockovou náladou. Energie a emoce se zde místy potkávají v dokonalém souladu, aby mezi sebou v jiném okamžiku schizofrenicky zápasily o nadvládu. Zdařilost díla se nejlépe hodnotí při porovnání s vůbec ne špatnými posledními počiny stylových souputníků NORMA JEAN a EVERY TIME I DIE. Tam kde NORMA JEAN ustupují ze své sveřeposti, GREYHAVEN rozvíjejí neurvalost, tam kde EVERY TIME I DIE nuceně zdůrazňují vyhrocenost, GREYHAVEN roztápí kotlík emocí.

Equal Vision Records / 15. dubna 2022

MONUMENTS - In StasisMONUMENTS - In Stasis

Jestliže se debut "Gnosis" (2012) britských MONUMENTS mohl jevit jen jako slušný počin další z řady na módní vlně se vezoucích djent kapel, pak ke čtvrtému albu "In Stasis" už je třeba přistupovat jako k dílu zavedené a oceňované kapely. A potěšit by měl hodně i fanoušky tradičnějšího heavy metalu, neboť právě tam, více než do uváděného metalcoru, se skladby výrazně posunuly. Přispěl k tonu zřejmě i nový zpěvák Andy Cizek, jehož melodické vokály jsou hodně přesvědčivé a často se více než v metalcore ječení pohybují v progmetalovým polohách. V kontrastu s agresivním řevem tak dostáváme povedeně vyváženou směsku. Tempo a energii si skupina odpustí zřídka, a když, tak ji nahradí dunivými záseky. Technické riffy a vzletné melodie jsou poskládány do funkčních celků a přes divokou agresi je současná tvář skupiny naplněna i emocemi. Prostě povedené dílo party, která přerostla djent i metalcore, ale nechtějte vědět do jakého stylu bych je zaškatulkoval já, musel bych si vymyslet něco jako progmetaldjentcore.

Century Media / 15. dubna 2022

ALLT - The Seed of Self-DestructionALLT - The Seed of Self-Destruction (EP)

Expetimentální hudební lahůdka, druhé EP švédské skupiny, která po předchozím "Dark Waters" pokračuje ve svých temně brutálních vizích formou pokřivených posthardcore postupů a dusivých kytarových řezničin stejně jako zvuky těkající elektroniky. Agresivní vokál nažene husí kůži a nezastavitelná rytmika podráží nohy. Těžké, husté, lepkavé jak zasychající krev na nožích masového vraha. Těším se až tahle skupina vydá plnohodnotné album a rád bych se nemýlil v tom, že to bude adept na album roku. U mě k tomu mají nakročeno.

Self-released / 28. dubna 2022

Jednou větou:

THE DEFACED - Charlatans (Vicisolum Productions / 4. března 2022)
Pro příznivce klasického melodického thrast/death metalu severské školy je tu švédská parta okolo Jense Bromana, bývalého zpěváka DARKANE a SOILWORK.

GAZPACHO - Fireworking at St. Croix (Kscope / 11. března 2022)
Místo zrušeného turné k albu „Fireworker“ (2020) uspořádali prog/art/rockeři z Norska online přenos, který se dá nyní vychutnat ve formátu živého alba. Velmi náladové a návykové.

GLOSON - The Rift (Indie Records / 18. března 2022)
Švédský sludge metal s tou správně bažinatou náladou a unylou dusavou valivostí.

ABSENT IN BODY - Plague God (Relapse Records / 25. března 2022)
I přes určitou prvotní skepsi jsem desku téhle superskupiny (jména známá z AMENRA, NEUROSIS a SEPULTURY) vzal na milost. Dusivý sludge doom mi prostě vyhovuje.

MORS PRINCIPIUM EST - Liberate The Unborn Inhumanity (AFM Records / 8. dubna 2022)
Finové svůj melodický death metal hrnou pěkně ve svém stylu, ale stále je to celkem slušná jízda.

JOE SATRIANI - The Elephants of Mars (Ear Music / 8. dubna 2022)
Pro Satrianiho jsem měl vždycky určitou slabost a i tohle album se mi jednoduše líbí. Pokud kytarovou hudbu, pak přesně tahle mi sedí.

THE TROOPS OF DOOM - Antichrist Reborn (Alma Mater Records / 15. dubna 2022)
Bývalý kytarista SEPULTURY Jairo "Tormentor" Guedz a thrasheřina pěkně ve starém stylu, lepší než novinka od DESTRUCTION.

NORTHLANE - Obsidian (Believe Music / 22. dubna 2022)
Když už metalcore, tak tihle pašáci, co to dokáží pěkně okořenit industriálem. Tak jak mě loni bavili ERRA, letos potěšili NORTHLANE.

DISCHORDIA - Triptych (Transcending Obscurity / 29. dubna 2022)
Technický death metal doplněný různými zvukovými výstřelky, tady stylová nuda nehrozí.

 8

Noisy