Řítí se na nás nová generace metalcoru? Možná jo. Oproti bezobsažným trendy kapelám z doby před deseti lety je tu pár mladých objevů, již mají o čem psát a nepůsobí jako produkt marketingových expertů. Jednou z nich je tahle zvrhlá partička, která si pro jméno sáhla do šíleného japonského animáku Cowboy Bebop.
Nějak se mi stále potvrzuje, že hardcorová scéna v těsné blízkosti mexické hranice je trochu jiná, než zbytek Ameriky. Temperamentnější a frenetičtější. SWING KIDS, LOCUST, AT THE DRIVE IN nebo jejich alterego THE MARS VOLTA. Všechno je to na míle vzdálené tomu, co se děje v New Yorku nebo Bostonu. SeeYouSpaceCowboy jdou přesně v těchto šlápotách. Ačkoliv jsem na začátku mluvil o metalcoru, tak do něj prosakuje neurvalost z toho nejintenzivnějšího screama a epiletičnost mathcorových záškubů. Tyto vlivy integrují do silových metalcorových riffovaček a dokonce i melodických zpívánek. Ty většinou u podobných kapel upřímně nenávidím, tady mi ale vůbec nevadí. Nejsem si jist, zdali je to tím, že Connie u mikrofonu je holka nebo ty vokály postě nepůsobí jako cukrkandlové výplně pro kinders, co si ještě nezvykli, že na ně někdo po celý čas koncertu křičí.
Na zpěvačce Connie je navíc vidět a slyšet, že její démoni nejsou jen lacinou pózou. Posledních pár let prošla závislostmi a řešila bipolární a obsedantně-kompulzivní poruchu. Kapela to s ní nemá lehké a jejich fungování musí být řádně emo horská dráha. Sám nevím, co bych dělal, kdybych člena vlastní kapely našel předávkovaného Xanaxem pár dní poté, co jsme dokončili album, jako se to stalo, když SeeYouSpaceCowboy opustili studio po nahrání této desky. Jejich hudba jde v mnoha ohledech na dřeň a v tom je citelně jiná, než cokoliv z posledních metalcore kapel. A já jsem rád, že styl, který mám stále rád, má své pokračovatele, kteří hledají nové cesty a snaží se přitom navázat na něco, co tu už bylo.
O tom, že kapele nesmrdí minulost žánru a nesnaží se pálit mosty, svědčí i hosté, které na album „The Romance of Affliction“ pozvali. Prvním z nich je Aaron Gillespie z někdejší metalcorové hvězdy UNDEROATH, která alespoň pro mě byla jedním ze symbolů úpadku stylu. Je to příklad kapely, která to zabalila přesně ve chvíli, kdy metalcore přestal být „trendy“. Dalším hostem je pak třeba Keith Buckley z EVERY TIME I DIE.
SeeYouSpaceCowboy jsou jednou z kapel roku 2021, jež mi dávají naději, že metalcore není mrtvý. Má své pokračovatele, kteří si dobře osvojili hudební principy subžánru, dokáží mu vdechnout nový život i ho obohatit, aby nepůsobil jako retro. S tím souvisí i agenda, kterou pašují do textů a která není jen nějakým pozlátkem. Texty o boji se sebou samým v rámci drogové závislosti jsou zkrátka odžité stejně jako démoni duševních nemocí. A zdaleka se tematicky neomezují jen na to. Pokud SeeYouSpaceCowboy neshoří na osobních problémech členů, může se z nich stát jeden z Fénixů, jenž znovu postaví scénu na nohách labelu, který je spojen se jmény jako ALL SHALL PERISH, LANDSCAPES, FIRST BLOOD a TERROR.
